Nejprve předešleme, že je to opravdu třeba. Už výzkum nadace Proměny před devíti lety zjistil, že děcka začínají po školní výuce mizet do tepla domova a zůstanou tam, dokud se zase druhý den nevydají za školními povinnostmi.

Celonárodní průzkum sice ukázal, že v průměru děti denně tráví mimo budovy dvě hodiny. Ovšem odborníci hned dodávali, že mezi mladou populací jsou výrazné rozdíly.

Jaké? Zatímco jedenáct procent dětí tráví venku méně než čtyři hodiny týdně, deset procent dětí je venku víc než 26 hodin týdně.

Starší děti z méně vzdělaných rodin tráví více času na ulici, malé děti ze vzdělanějších rodin naopak spíše o víkendech v přírodě.

Ale pozor, všechno má další souvislosti. Špunt může být sice pod širým nebem, jenže sedí v parku na lavičce a projíždí mobil.

Studie zaznamenala obecný odklon od přírody. V zeleni děti v průměru trávily jen něco málo přes polovinu všeho času, který nastřádaly venku. Celá polovina dětí se ve zkoumaném týdnu nedostala do přírody vůbec.

Od roku 2015 do roku 2024 vzrostl ze 17 na 39 procent podíl rodičů, kteří zmiňují jako překážku většího pobytu na čerstvém vzduchu svých ratolestí skutečnost, že si jejich dítě nemá venku s kým hrát. Největšími odrazovači však jsou počítačové hry a mobilní telefony ve spojení s internetem.

Jinak se naštěstí čas, který děti netráví v uzavřených místnostech, v posledních letech dramaticky nezměnil, což doložil výzkum nadace Proměny z roku 2023.

Ale nenechme se tím uchlácholit, čísla jsou od ideálu daleko.

Proto by rodiče měli pomoci zvednout potomky z domácího pohodlíčka a teplíčka a vyrazit s nimi pod širé nebe za společnými sportovními zážitky.

Anebo aspoň dohlédnout na to, aby jejich miláčci hodili školní brašny domů a mazali sami ven.

Že to nejde, protože za okny zrovna prší nebo fouká ledový vítr? Pamatujte, co říkají správní horalové: "Neexistuje špatné počasí, je jen špatné oblečení."

Tady jsou tři tipy, co můžete spolu podnikat v parku, na zahradě nebo na venkovních hřištích.

Biatlon bez sněhu

Nová sezona biatlonu už se blíží, ale vy nemusíte čekat na sníh. V rámci rodinné procházky si můžete uspořádat vlastní závod už teď. Že nemáte malorážku? Stačí přibalit do tašky tenisáky anebo nasbírat cestou šišky či kaštany.

Za terč může posloužit kmen stromu, do kterého se trefujete balonkem či šiškou z libovolné vzdálenosti. Házíte rukou a můžete měnit způsob - pravačkou, levačkou, horem, spodem… Pochopitelně kombinujete střelbu vstoje a vleže, kterou - když je mokro - raději vynecháte.

Zbytek je stejný s normálním biatlonem. Takže kdo mine, musí absolvovat trestné kolo (nebo udělat třeba deset kliků) a pak může pokračovat dál na trať.

Délka závodu je na vás. Někomu postačí sprint s jednou střelbou a jedním okruhem, jiný si s chutí dá vytrvalostní rundu se dvěma ležkami a dvěma stojkami. Soupeřit můžou jednotlivci i štafetové týmy složené z kamarádů či rodinných příslušníků.

Když máma s tátou nastoupí proti synovi s dcerou, buďte si jistí, že se všichni zpotí a ještě u toho nebude nouze o adrenalin a emoce. Pokud se tomu pak dotyční dokážou společně zasmát, rodinné vazby se upevní.

Paměťový běh

Na louce, v parku nebo na hřišti vytvoříte z různých předmětů (kámen, větev, šiška, mince, zátky, prostě co bude po ruce) nějaký obrazec.

Jeden hráč si ho v časovém limitu prohlédne a pak zamíří na start, který může být v jakékoli vzdálenosti od obrázku.

Mezitím bude původní obrazec změněn (třeba se vymění pozice dvou tří věcí), aniž by to hráč putující na startovní čáru viděl.

Úkolem startujícího je poté vyběhnout k obrazci, upravit věci tak, jak byly původně rozestavené, a vrátit se co nejrychleji zpátky do prostoru startu a cíle. Nejkratší čas vyhrává.

A opět - můžete hrát individuálně sami za sebe, anebo v týmech (sčítají se časy jeho jednotlivých členů).

Potrápíte zároveň mozek i svaly a budete se cítit fajn.

Skokanský víceboj

Skákat se dá venku všude, jen toho umět využít. Můžeme začít jednoduše: na zem namalujeme dvě čáry, mezi nimiž je pomyslný potok. Kdo ho přeskočí? Postupně říční koridor zvětšujeme. Kdo si "namočí" paty, končí.

Skákat lze z místa nebo s rozběhem. Zdolávat mezeru můžeme odrazem jen z pravé či z levé nohy. Zase se vše odvíjí od vaší fantazie.

A co skok do výšky? Že nemáte k dispozici doskočiště s laťkou? Tak dejte na klacek čepici, zvedněte je nahoru, a kdo při výskoku čapku sebere, může postupovat na další výšku.

Nebo si určete vzdálenost (10, 20, 30 metrů, klidně i více) a zkoušejte, na kolik skoků ji zvládnete zdolat. Opět můžete zkoušet různé varianty - bez meziskoku, s meziskokem, po pravé, po levé, sounož.

Je také možné skákat jednotlivě i v mužstvech (sčítají se skoky a tým s nejmenším počtem vítězí).

Když si přibalíte do batohu švihadlo, neprohloupíte. I s ním se dají dělat divy. Můžete si určit časový úsek a v něm si počítat, kolikrát přeskočíte švihadlo po jedné noze, po druhé, po odrazu oběma najednou…

Anebo švihadlo můžete napnout mezi stromy a zkusit si, kolik dáte skoků přes něj na jeden zátah. A když se vám zdá tahle úroveň snadná, posuňte si lano výše a můžete jet dál.

Pokud máte delší švihadlo nebo navážete několik k sobě, nabízí se prubnout hromadné skákání. Dva členové rodiny roztočí velké švihadlo. Poté začne přes něj skákat třetí člen, pak se přidá, aniž by se laso zastavilo, čtvrtý, potom pátý… Sladit rytmus není hračka, ale až to dokážete, budete na sebe a svůj rodinný tým hrdí.

A hlavně se budete hýbat venku.