Richard Farda se narodil v Brně a k hokeji ho přivedl otec - slavný trenér Eduard Farda, který vedl i československé národní mužstvo.

Když bylo Richardu Fardovi patnáct let, měl jeho otec tragickou nehodu. "V zimě při cestě z ligového zápasu v Bratislavě havaroval a v autě zemřel. To určitě poznamenalo můj další život," popisoval kdysi Farda.

"Ještě před maturitou jsem přerušil studium na střední škole a narukoval jsem do Jihlavy. Kdyby žil otec, tak by to nikdy nedovolil," říkával.

Protože šel Farda na vojnu zkraje hokejové sezony, pár měsíců před osmnáctými narozeninami, potřeboval speciální povolení. V té době se proto vžila přezdívka "nejmladší voják Varšavské smlouvy".

"Celá Varšavská smlouva mi musela dát zelenou, abych mohl jít na vojnu a abych mohl hrát," smál se Farda.

V Jihlavě se po boku bratrů Jaroslava a Jiřího Holíkových vypracoval mezi nejlepší hráče československé soutěže, v Brně pak vybojoval titul a prosadil se do reprezentace.

Hned jeho první účast na mistrovství světa byla speciální. Farda totiž debutoval na památném šampionátu ve Stockholmu 1969, kde Čechoslováci dvakrát slavně porazili Sovětský svaz.

"Lidé nám při odletu říkali, že nemusíme být světoví šampioni, jen ať dvakrát porazíme Rusáky. Sami jsme byli pořádně nabuzení a už před zápasem jsme pokřikovali 'Běž domů, Ivane' a podobné věci," vyprávěl Farda.

V součtu pak startoval na šesti MS a pokaždé získal medaili. Vrcholem byla zlatá z domácího šampionátu 1972 v Praze. Ve sbírce má i olympijský bronz ze Sappora 1972.

Po této řádce úspěchů s národním týmem žádal Farda o legální odchod ze země. Spolu s kamarádem Václavem Nedomanským, spoluhráčem z reprezentace.

"Politická situace u nás byla v 70. letech hrozná. Člověk nesměl nic říct, aby se náhodou zrovna neobjevil někdo v koženém kabátu," vysvětloval.

Antonín Himl, předseda Československého svazu tělesné výchovy, se ale dvojici vysmál s tím, že se měla narodit sto kilometrů dál na západ.

Farda s Nedomanským se tak rozhodli pro nelegální emigraci. Farda díky známostem získal víza do Švýcarska, kam už v předchozích letech vícekrát cestoval. Tentokrát se nevracel.

"Počítali jsme s tím, že už asi nikdy neuvidíme ostatní kamarády. Události roku 1989 pak pro nás byly milým překvapením," vzpomínal Farda.

Nedomanský pokračoval ze Švýcarska do Kanady, už se smlouvou s týmem Toronto Toros v kapse. Mířil do WHA (World Hockey Association), což byla v té době konkurence NHL. Farda se připojil později.

"Zpočátku to tam byly hrozné řežby, bylo to těžké. Pak mi to začalo šlapat, jenže později mě jeden kanadský debil nachytal za brankou, zranil jsem si kolínko a už jsem šel," líčil Farda.

Po třech sezonách v Kanadě se vrátil do Švýcarska, kde hrál ještě dlouhé roky po třicítce. Nedomanský to dotáhl až do NHL a jako druhý Čech po Dominiku Haškovi nakonec i do torontské Síně slávy.

V 90. letech se Farda vrátil domů a jako trenér udělal kariéru v extralize. Ještě v československé éře vedl Olomouc, posléze vytáhl do nejvyšší soutěže pražskou Slavii.

Působil i v Brně, Havířově, Vítkovicích, Plzni, Karlových Varech a Jihlavě. Nejvíce si ale zamiloval hlavní město. "Stal se ze mě ten 'cajzl', jak se říká v Brně," smál se.

Ve Slavii cepoval i veterána Vladimíra Růžičku. "Respektovali jsme se. Já jsem ho před mančaftem nebuzeroval. Většinou sice ani nebylo za co, ale někdy trošku ano," říkal Farda.

Aktivního sportování se nevzdal ani v důchodu. Vedle hokeje je jeho sportem tenis, který hraje pořád i v 80 letech.

"Ale je to úměrně věku a chorobám. Nejraději hraju s kamarády proto, aby nám pak líp chutnalo pivko. Žádné honění, spíš důchodcovský debl. Na brusle už si netroufnu," přiznal.