Z dnešních zhruba 45 procent poslední výplaty od zaměstnavatele na pouhých 25 až 30 procent. Takový lze očekávat podle detailního modelu poradenské společnosti Deloitte vývoj výše důchodů za zhruba 15 až 20 let. Tedy pro početnou generaci označovanou jako Husákovy děti.

Jedná se o důsledek nynější vládou prosazené důchodové reformy, která se posunem penzijního věku z 65 na 67 let a zpomalením pravidelné valorizace snaží předejít hrozícímu kolapsu penzijního systému, způsobenému nadcházejícím přesunem velkého množství nyní aktivních lidí do nevýdělečné penzijní sféry. Výrazný pokles takzvaného náhradového poměru znamená výrazné zchudnutí důchodců spoléhajících jen na státní důchod.

Agentura IPSOS k tomu v dubnu zpracovala průzkum, ze kterého je vidět, že Češi na zadní kolečka moc nemyslí. A možná si ani neuvědomují, co riskují. Na 60 procent respondentů totiž označuje ideální věk k ukončení pracovní činnosti maximálně 60. rok věku. A v očekávání přiměřeně slušné výše penze zhruba na průměru, který dnes činí 21 tisíc korun.  

Jenže stárnutí populace a rostoucí věk dožití v kombinaci s nižším počtem ekonomicky aktivních lidí znamená jediné - vyšší výdaje státu. Tomu však příjmy nijak závratně nerostou. Takže pokud nebudou chtít budoucí vlády ukrojit z investic do silnic, školství, zdravotnictví nebo se ještě víc zadlužit, budou si muset lidé k chudé penzi přispívat víc ze svého.   

"Faktem je, že nás čeká i 30 a více let v penzi. Češi bohužel často podceňují vyhlídku na délku důchodu a netuší, kolik budou potřebovat financí na pokrytí takto dlouhé penze, aby ji prožili důstojně," komentuje zjištění Richard Beneš, obchodní ředitel společnosti OVB Allfinanz, která si nechala průzkum u agentury IPSOS zpracovat.

Nicméně podle analytika Michala Hlaváčka z Národní rozpočtové rady výsledky průzkumu nutně neznamenají, že si respondenti neuvědomují, že na důchod od státu z prvního pilíře dosáhnou až mnohem později než v 60 letech. "Z vysoké míry úspor českých domácností nebo z vysokého podílu vlastnického bydlení v České republice například v porovnání s Německem usuzuji, že si obecně lidé na stáří spoří poměrně dost, a to jak ve formě finančních aktiv (hlavně bankovní vklady, ale i penzijní fondy), tak ve formě nemovitostí," uvedl Hlaváček. 

Problém je podle něj ale v tom, že toto platí spíše pro domácnosti s vyšším příjmem. Těm chudším na spoření na důchod často peníze nezbývají. A ti lidé, kteří si na penzi spoří, tak leckdy činí způsobem, který velké přilepšení na stáří ani nepřinese. 

"Specifickou otázkou je vhodnost aktiv, prostřednictvím kterých lidé spoří, především s ohledem na jejich nízké výnosy (bankovní vklady a transformované penzijní fondy), které nezvládají ochránit úspory před inflací," připomíná Hlaváček.

Přesto je podle něj ale nynější důchodová reforma - prosazená vládou a zpochybňovaná opozicí, která ji chce v případě volebního úspěchu zvrátit -, nezbytná. Bez úprav, jako je zvýšení penzijního věku na 67 let a zpomalení růstu penzí, by důchodový systém kolem roku 2060 generoval deficity (pokles peněz v důchodovém systému) na úrovni čtyř procent hrubého domácího produktu (HDP). 

Vlivem reformy bude podle analýzy Národní rozpočtové rady maximální deficit pouze 1,6 procenta HDP. Očekávaná díra v důchodovém systému se tedy v budoucnu sníží o 2,4 procenta HDP, což by dnešních cenách odpovídalo téměř 200 miliardám korun každý rok.

Pro řadu lidí a také některých politiků však hrozba zadlužení státu, pokud by se sanovaly mnohamiliardové deficity penzijního systému rostoucím dluhem, není velkým strašákem. Argument, že já jsem desítky let poctivě pracoval a platil státu odvody, tak mi stát ze svého musí zajistit důstojné stáří, zní na první pohled logicky.

"Dobře, ale bude to na úkor vašich dětí, které dluh budou muset splácet. Z velkého zadlužení se platí velké náklady na dluhovou službu, peníze na úroky ze státního dluhu bude nutné vzít na úkor investic do vzdělání, nemocnic, do silnic. Bylo by to na úkor naší budoucnosti," připomíná hlavní ekonom společnosti Deloitte David Marek.