Formálně jde o nepatrnou změnu: ze dveří dvou pražských fakultních nemocnic zmizí v lednu příštího roku původní cedule. Místo nich se pověsí nové, pro oba špitály společné. Bude na nich stát "Fakultní nemocnice v Motole a Na Homolce". Stejným okamžikem se sjednotí i razítka.

Vypukne tím obří fúze, jakou české zdravotnictví nepamatuje. Spojením pražského Motola a Homolky totiž vznikne nemocniční kolos, který bude zahrnovat více než 2,5 tisíce lůžek. Každoročně jím "proteče" přes 25 miliard korun.

Jenomže část odborníků přijímá tento "sňatek" s rozpaky. Vadí jim, že ho nedoprovází jakákoliv vize, jak budou nemocnice jako celek fungovat. Tedy která oddělení se propojí, která naopak zaniknou a co bude se zaměstnanci, pro něž nezbude místo.

Jen společné razítko nestačí

"Spojení dvou nemocnic, které odděluje jedna úzká silnice, je samozřejmě žádoucí. Mělo to přijít už dávno," komentuje novinku Josef Veselka, někdejší přednosta Kardiologické kliniky Fakultní nemocnice Motol.

Problém je podle něj v tom, že samotné administrativní sloučení vůbec nic neznamená. Podstatnější je, jestli se k němu chystá i jakékoliv zefektivnění špitálu. "A to se obávám, že se nechystá. Ministr Vlastimil Válek už totiž jednoznačně deklaroval, že žádné kliniky spojovat nehodlá," pokračuje Veselka.

To ovšem podle něj znamená, že budou vedle sebe v rámci spojeného areálu i nadále působit dvě samostatné kliniky kardiologie, dvě ortopedie a dvě neurologie. "V takové podobě ale fúze nedává smysl. Buď se musí udělat pořádně, anebo je zbytečná," dodává kardiolog.

Z Prahy do Varů 

Podobně to vidí i docentka Jana Prausová, která v motolské nemocnici působila 43 let. Založila tam onkologickou kliniku. "Naprosto s profesorem Veselkou souhlasím. Dublované kliniky jsou skutečně nonsens," říká. Pražské zdravotnictví je totiž i podle ní předimenzované a chtělo by to pořádně ostrý řez. "Zatímco v některých regionech se zdravotní péče takřka nedostává, v Praze je koncentrace některých služeb nadbytečná," říká Prausová.

Spojením Motola a Homolky by se tak podle ní mohla otevřít jedinečná příležitost, jak tento stav alespoň trochu narovnat - část odborníků by se dala "převelet" právě do nedostatkových míst. Například do Ústí nad Labem či Karlových Varů "Třeba onkologie v tomto regionu prakticky chybí. Mohlo by se tam díky tomu vybudovat nové špičkové centrum," domnívá se.

Ani podle docentky Prausové to ale nevypadá, že by se k takovému kroku někdo chystal. O jakémkoliv omezování počtu klinik či oddělení totiž vedení resortu zdravotnictví nemluví. "Spíš se tedy bojím, že budou opravdu některá pracoviště v nové pražské supernemocnici dublovaná, což může způsobovat řadu problémů," říká. Lékaři z dublujících se klinik totiž podle ní nebudou ochotní spolupracovat, bude mezi nimi panovat řevnivost. "Bude to velmi složitá situace," říká. 

Půtky přednostů a delší čekání pacientů

Proč se současná politická reprezentace do slučování oddělení nehrne, ale vysvětluje ekonom Lukáš Kovanda. Kromě personálních půtek mezi přednosty zdvojených klinik by škrty dopadly i na pacienty.

"Jasně to ukazují zahraniční zkušenosti. Jakmile se někde sloučily dvě větší nemocnice, narostly i čekací lhůty na ošetření," říká. Lékaři podle něj brali pacienty s prodlevami i tehdy, když na sloučeném oddělení zůstal veškerý stávající personál z obou původních špitálů.

"Spojená nemocnice tak sice vykázala určitou úsporu - v případě sjednoceného Motola a Homolky by se jednalo zhruba o miliardu korun do dvou let -, ta byla ale vždy vyvážená právě větším nepohodlím pacientů," upozorňuje Kovanda. To by se podle něj pravděpodobně stalo i v Praze. Nic by na tom neměnil ani fakt, že je koncentrace nemocnic v české metropoli mnohem vyšší než kdekoliv jinde. "Je s tím zkrátka třeba počítat," uzavírá Kovanda.

Politici bez odvahy

Podle oslovených lékařů by se přesto mělo ve spojování pražských fakultních nemocnic pokračovat. "Většina zdejších kapacit totiž vznikala živelně, bez ladu a skladu. Dělo se to v devadesátých letech minulého století, kdy se objevovala řada nových oborů a koncepce nebyla žádná," připomíná kardiolog Veselka. Zrodil se tak podle něj nesourodý slepenec mnoha různých nemocnic, z nichž každá si vytvořila i vlastní úřední aparát.

"Od té doby se ale leccos posunulo, potřeby lékařů i pacientů jsou jiné," upozorňuje Veselka. Medicína totiž léčí rychleji a lépe, pobyt v nemocnicích se proto výrazně zkrátil. "Akutních lůžek tak můžeme mít méně," uvádí lékař.

Čeho se naopak podle něj nedostává, jsou lůžka následné péče. "Populace totiž stárne a lidé často nemají kam jít. O nemohoucí seniory se musí někdo postarat," pokračuje lékař. Vedení resortu zdravotnictví by na to podle něj mělo reagovat a nemocniční síť podle toho upravit. "A to nejenom v Praze. Bohužel nikdo takový, kdo by k tomu měl odvahu a sílu, se doposud nenašel," uzavírá Veselka. Kosmetické změny přitom podle něj rozhodně nestačí.