Kategorie zpráv

Český debl drtí konkurenci, ale nemá na trenéra. ATP se nás chce zbavit, smutní Rikl

Český debl drtí konkurenci, ale nemá na trenéra. ATP se nás chce zbavit, smutní Rikl; Zdroj foto: Bildbyran / ddp USA / Profimedia

Vašeho tatínka Davida Rikla si tenisoví fanoušci dobře pamatují jako skvělého deblistu, který ve čtyřhře vyhrál 30 titulů. Nesní ale přece jen tenista především o tom, že se prosadí do špičky ve dvouhře?

Nemyslím si, že to tak má úplně každý, ale většina asi ano. Mně debl odmalička bavil. Samozřejmě nejdřív byla priorita singl, ale o to uvolněnější a bez nervů pro mě debl byl a oblíbil jsem si ho. Hrál jsem ho pro zábavu. Naplno jsem s ním začal až před dvěma roky a poznal jsem, jak těžká disciplína to je. Jak je to psychicky náročné, že kolikrát je to o pár míčích, které rozhodují zápas.

Ve čtyřhře ale ani zdaleka nejsou takové prize money jako v singlu. Jak finančně náročné je rozjet od nuly ryze deblovou kariéru? 

Je to velmi náročné. Zvlášť, když hrajete menší turnaje. Pokud hrajete ty nejmenší podniky z kategorie Futures, tak vůbec nemáte šanci dostat se do plusu, ať tam uhrajete cokoliv. Nepokryje to náklady. Když pak vyhráváte větší challengery, turnaje s dotací 75 tisíc dolarů a víc, tak už si jste schopní odvézt nějaké peníze navíc, ale pořád je to strašně málo. 

Jak se to tedy podařilo vám?

Měli jsme štěstí, že se nám na začátku naší spolupráce povedlo vyhrát dva challengery. Dostali jsme se na ně jen díky Péťově žebříčku, on už ho nějakou dobu hrál, ale já jsem takový ranking neměl. Díky těm dvěma akcím jsme se začali dostávat na turnaje s dotací 100 nebo 125 tisíc dolarů, tam už je to zajímavější i co se peněz týče. 

Jinak byste museli doufat v nějaké sponzory?

Dá se to zvládnout i bez nich, ale musíte turnaje vyhrávat a rychle postupovat. Pak se potřebujete dostat rychle do první stovky, tím pádem na grandslamy a tam už jsou odměny vyšší. 

Momentálně se blížíte první světové padesátce, máte za sebou dva tituly na okruhu ATP, už jste v tomto ohledu klidnější, můžete si například dovolit lepší servis a tým kolem sebe?

První padesátka je teď takový náš další cíl. Když jste řekněme kolem 45. místa, už je reálná šance, že se dostanete i na tisícovkové turnaje, na Masters, což je pak hodně důležité právě finančně i bodově. Když se vám tam zadaří, je progres v rankingu nesrovnatelný s ostatními menšími turnaji. Jsme určitě víc v klidu, když to srovnám s tím, když jsme začínali. Ale pořád to není tak, že bychom měli tak vyděláno, že bychom si mohli každý dovolit trenéra, který by s námi jezdil, nebo, že bychom si mohli cestovat, kam bychom chtěli. 

Co říkáte na neustálé upřednostňování singlistů ve čtyřhrách, kteří si jdou "zahrát" a často dostanou divokou kartu na úkor deblistů? 

Je to téma, které se mezi deblisty řeší pořád. Celkově se singl upřednostňuje a je to škoda. Pár desítek let nazpátek se čtyřhra brala úplně jinak než teď. Vážněji. Teď se chce ATP deblu tak trochu zbavit. Pořád staví do popředí dvouhru a singlové hráče. Asi s tím moc neudělám. Máme v mobilu vytvořené whatsappové skupiny, ve kterých se o tom bavíme s ostatními deblisty, vymýšlíme, co by se dalo udělat. Ale je to hrozně složité. ATP je v tomhle proti nám. 

A jaké nápady tam padají?

Je tam pár deblistů, kteří se účastní mítinků s ATP, podávají návrhy, ale moc se toho nemění. Jedním z takových návrhů, je lepší práce se sociálními sítěmi. Když se podíváte na Instagram ATP, jsou tam sestřihy singlistů a celkově propagace dvouhry. Obsah zaměřený na deblisty tam chybí. 

A propagaci čtyřhry nepomáhá ani diskutované téma mixu na US Open, kam se dostane jen 16 párů a přednost mají elitní singlisté. Není to náznak soumraku ryzích deblistů na okruhu?

To, jak s grandslamovým mixem naložili, se mi vůbec nelíbí. Vždyť tam momentálně figurují jen dva ryzí deblisté, to mi přijde zoufalé. Přitom je to jejich disciplína, na kterou se specializují. Ale to je asi tak všechno, co k tomu můžu říct. Je to smutné.

Pojďme k vaší spolupráci s Petrem. Jste dva šestadvacetiletí kluci z Prahy, zkuste popsat, jak dlouho se znáte, jakou máte nějakou svou první vzpomínku na sebe?

S Péťou se známe hrozně dlouho, od nějakých mladších žáků, možná ještě dřív. On pak začal hrát zápasy družstev za Spartu, stejně tak i mistrovství České republiky, několikrát jsme hráli i proti sobě. Tím, že jsme vrstevníci, tak jsme jezdili i na podobné turnaje. 

Mezi deblisty se parťáci často točí, vám spolupráce drží a hlavně klape, čím to je?

Asi to bude právě tím, že se známe odmalička. Víme, co od sebe čekat. Jaké máme silné i slabé stránky. Atmosféra mezi námi je vždycky dobrá, ať na kurtu nebo mimo něj. Spousta párů to má tak, že to spolu odehrají a pak jdou každý po svém. My to takhle nemáme. Trávíme spolu dost času, jsme kamarádi. I to je pro mě důležité, a proto to asi tak funguje. 

Jaké jsou tedy vaše silné stránky?

Určitě je to servis. Jsme oba vysoké postavy, tak z toho těžíme, je těžké nám podání vzít. Jsme i solidní na returnu. Funguje souhra, už o sobě víme, zároveň vycítíme, když se jeden zrovna na kurtu necítí, víme kdy a jak toho druhého podpořit. 

Jak jste zmiňoval, co vám momentálně chybí k tomu, abyste se posunuli ještě o pár příček výš a dostávali se na ty největší turnaje? 

Je spousta věcí, na kterých se musí pracovat pořád, ale nemyslím si, že to je něco úplně konkrétního. Hrajeme dobře, jsme takoví solidní. Během dvou let jsme posbírali spoustu zkušeností, v určitých fázích zápasech jsme rozumnější. Víme, co kdy zahrát, kdy zachovat chladnou hlavu. Jen v tom musíme pokračovat, prodávat to ve vyrovnaných utkáních, kde je to o těch pár míčích.  

Jste nejlepší ryze česká deblová dvojice. Jak lákavá je myšlenka, že se vám ozve Tomáš Berdych kvůli Davis Cupu? Nebo už dokonce jste v kontaktu?

Viděli jsme se na Wimbledonu, popovídali jsme si, k ničemu konkrétnímu jsme zatím nedošli, ale reprezentovat v Davis Cupu by byl samozřejmě splněný sen. A myslím, že i pro Péťu.