Logicky se nevyhne srovnáním s Martinou Sáblíkovou a slovům o tom, že se stává jejím nástupcem. 19letý rodák z Prahy ale dělá vše pro to, aby si rychlobruslařský svět dobře zapamatoval hlavně jeho jméno.

"Jezdíš na velkém oválu teprve tři roky a už dosahuješ těchhle výsledků a časů. Je to až směšné. Tohle může být neskutečná sezona. Po olympiádě v Miláně tě bude svět dobře znát," věštil Jílkovi americký expert Dan Carney před pár dny ve svém podcastu.

Český mladík se probil mezi elitu už v minulé sezoně. Zajel juniorský světový rekord na pětikilometrové trati, na "desítce" vybojoval bronz z mistrovství světa, mezi muži pro Česko historický.

A před startem olympijského ročníku rozmetal světové maximum na třech kilometrech, byť s tím, že šlo o neoficiální rekord. "I tak jsem z toho nadšený," popisuje Jílek.

Před dvěma týdny v Heerenveenu jste zajel trojku za 3:34,09, o více než tři sekundy rychleji než dosavadní držitel rekordu Nor Eskil Ervik. Proč je ale váš rekord neoficiální?

Protože to byly jen zkušební závody, neměli jsme po nich dopingovou kontrolu. Navíc se jelo ve čtveřici, ne v páru. Ale za takový čas, který na trojce nikdy nikdo nejel, jsem strašně rád. Čekal jsem to mnohem pomalejší, a vyklubalo se z toho tohle.

Tři kilometry se ani v mužské kategorii na velkých závodech nejezdí. Takže pro vás to byl trénink směrem k delším tratím?

Spíš takový ukazatel na ověření formy. Ten závod jsem se snažil jet tak, abych držel stejný čas ve všech kolech. Abych končil ve stejném tempu, jako jsem začal. Povedlo se to takhle a ukázalo mi to, že i pět kilometrů bych měl být schopný jet poměrně svižně.

Světový rekord sice oficiální není, ale rekord dráhy se vám počítá. Co to pro vás znamenalo zrovna v Heerenveenu, centru rychlobruslařské velmoci Nizozemska?

Ano, rekord dráhy se počítá, takže jsem teď v Heerenveenu na tabuli. Tamní časy jsou velmi kvalitní a pro mě je obrovská pocta, že tam můžu být uvedený taky.

Vy jste členem mezinárodní skupiny, kterou vede novozélandský trenér Kalon Dobbin. Co vám na to říkal?

Příjemně ho to překvapilo a byl rád, že nám to takhle jde. Že nám trénink funguje a jdeme před sezonou správným směrem. Osobně se cítím moc dobře, ve výborné kondici a už se těším na ostré závody.

Světový pohár se rozjede v zámoří v listopadu, ale vy tam letíte už příští týden.

Letíme s větším předstihem kvůli časovému posunu a hlavně proto, že je tam vyšší nadmořská výška. Bude tam kvalitní led, na kterém půjde dobře trénovat před olympiádou. Věřím, že to bude ideální finální příprava na sezonu.

Jak tu sezonu vzhledem k vaší první olympiádě vnímáte?

Určitě jako výjimečnou. Proto jsem letos trochu přeskočil sezonu na kolečkových bruslích. Tolik jsem na nich nezávodil a vynechal jsem teď v září MS v Číně. Vše směřuju k zimní sezoně.

Na kterých tratích byste chtěl v Miláně startovat?

Chci startovat na patnáctistovce, pětce, desítce a v závodě s hromadným startem. Na patnáctistovce je přede mnou ještě spousta tréninku, tam bych chtěl být konkurenceschopný především do budoucna. Vnímám to tak, že nejsilnější tratí je desítka. Ale pokud to ještě vypiluju, nemusí být vůbec špatná ani ta pětka a "mass start", který je hodně o taktice.

Co kvalifikace? A neřešil jste, zda nejsou čtyři tratě až příliš?

Pokud se nestane nic neočekávaného a budu zajíždět minimálně takové výsledky jako v minulé sezoně, tak se kvalifikuju na všechny čtyři. A třeba na MS bych patnáctistovku vynechal, tam jsou závody narvané do čtyř dní. Kdežto na olympiádě bude času na odpočinek mezi nimi více, proto volím takhle.

Je vaším jednoznačným cílem pro olympiádu medaile?

Byl bych z ní nadšený, ale hned na prvním Světovém poháru uvidím, jak jsou na tom mí konkurenti. Taky se mohli o dost zlepšit. Jsou tam Ital Davide Ghiotto, Polák Vladimir Semirunnij nebo řada Nizozemců. Bude to nabité.

Teoreticky může být těch medailí i více, protože vy jste známý tím, že si kladete jen nejvyšší cíle. Historický bronz z březnového MS v Hamaru jste "moc neprožíval".

Bylo to tím, že jsem tam byl nemocný, což mě dost naštvalo. Rozhodně se na to nechci vymlouvat, ale věděl jsem, že mám na víc. Od druhého místa mě dělil kousek, to mě trochu štvalo. Ale teď zpětně mě ten výsledek velmi těší. V únoru to pro mě bude první olympiáda, takže zároveň zůstávám pokorný.

To je další věc. Jak myslíte, že se vyrovnáte s tlakem tak velké akce?

Nějaké nároky nebo tlak si tvořím na sebe hlavně sám. Takže pro mě bude podobný, jako kdyby tam žádní fanoušci nebyli. Ale tím, že je to olympiáda, beru to tak, že fanoušci budou spíš bonus a podpora. Myslím, že mě to nebude znervózňovat, ale dodá mi to energii navíc.

Čeští fanoušci se nebudou zajímat jen o Martinu Sáblíkovou, konečně upřou pozornost i na mužské rychlobruslení.

Jasně, a já se moc těším, že budu moct ten sport v Česku zviditelnit. Snad to pomůže, abychom do budoucna měli další závodníky, kteří se dokážou na světové scéně prosadit.

Už jste zmínil kolečkové brusle. Na nich jste vícenásobným mistrem světa i Evropy mezi juniory, letos jste získal stříbro i na ME dospělých. Nemrzí vás, že jinak jste musel letní sezonu omezit?

To víte, že trochu líto mi to bylo. Nedávné MS v Číně vypadalo dost hezky, myslím, že bych tam zajel pěkné umístění, ale těch vrcholů nemůžu mít za rok tolik. Něco jsem obětovat musel, myslím, že to bylo dobré rozhodnutí, a doufám, že to podpořím výsledky.

V jednom rozhovoru jste říkal, že rychlobruslařští trenéři nemají rádi kombinaci ledu a koleček. Vám to ale prospívá.

Většina trenérů to dokonce trochu odsuzuje. Když se kolečkové bruslení dělá závodně, není tam pak tolik odpočinku. Navíc se jim nelíbí, když někdo přijde z ledu na kolečka a míchá techniky. Mně to prospívá, protože jsem šel opačně - z koleček na led.

Stejně jako váš novozélandský trenér Dobbin, že? Jak jste se k němu a jeho mezinárodnímu týmu dostal?

Ano, Kalon se věnoval kolečkům, je několikanásobný mistr světa. Poslední tři roky v kariéře zkoušel lední rychlobruslení, které mu zase tolik nešlo, ale získal nějaké zkušenosti, které nám teď předává. Když jsem byl mladší, na kolečkách mě vybrali do svého "development teamu" a později jsem zjistil, že dělají i led. Připojil jsem se a nemám důvod měnit.

I do budoucna chcete své síly rovnoměrně rozložit mezi rychlobruslení na ledě a in-line bruslení?

Ano, během klasické sezony je to 50 na 50, teď je to kvůli olympiádě jinak. Nicméně to rozložení mi naprosto vyhovuje a nevím, jestli by mi to nějaká jiná skupina na světě umožnila.

Navíc působnost týmu znamená velkou pomoc, když v Česku hala na rychlobruslení není, že?

Rozhodně, navíc tým sídlí v Německu, nějakých šest hodin od Prahy. Je to v pohodě na dojezd autem.

Je to pro člověka ve vašem věku i zajímavé rozšíření obzorů? Trénuje vás kouč z Nového Zélandu, v kolečkové skupině máte v týmu i Španěly nebo Jihoameričany.

Jasně, normálně se v Česku s tolika národnostmi nepotkám. Jsem takhle obohacený o různé kultury, je to zajímavé. Mluvíme mezi sebou hlavně anglicky, občas i španělsky.

Letos jste zvládl také maturitu. Jaké to bylo?

Šlo to v pořádku. Bylo to až po zimní sezoně, takže už jsem měl volnější program před olympijským tréninkem. Využil jsem čas na učení a hned potom jsem se mohl obout zase do tréninku.

Z čeho jste maturoval?

Z angličtiny, češtiny, biologie a společenských věd.

A budete ve studiu pokračovat?

Ano, jsem na vysoké škole, na FTVS (Fakulta tělesné výchovy a sportu) na Karlově univerzitě, obor kondiční trenér. Dostal jsem individuální plán. Těším se, že se dozvím zajímavé věci, které mi do budoucna v kariéře mohou pomoct.