Na začátku všeho byla náhoda. Devatenáctiletá Marcela se na Korfu seznámila s delegátem Františkem. "Říkal, že by příští rok někoho potřebovali na výpomoc do česko-řecké taverny, vyměnili jsme si čísla." I když byla Marcela Řeckem okouzlená, nebrala to nijak vážně a po návratu nastoupila do práce. Jenže za pár týdnů zazvonil telefon. "Jestli bych po Vánocích mohla přijet a začít u nich pracovat," vzpomíná Marcela.

Neváhala ani vteřinu. Řecky neuměla ani slovo a odlétala zpátky na Korfu do městečka Acharavi.

Holka pro všechno

"Protože to bylo mimo sezonu, v zimě, všechny obchody byly zavřené, fungovala jen benzinka," vzpomíná na první dny ve Spirosově taverně, kam nastoupila tak říkajíc jako holka pro všechno.

U Spirose a jeho rodiny i bydlela. "Mají dvě dcery, které se ke mně vždycky chovaly opravdu pěkně. Nosily mi pomeranče, smály se na mě. To bylo něco, co jsem od nás neznala, aby se všichni usmívali." Během tří měsíců se naučila plynule řecky, ze Spirose se stal její druhý táta a Acharavi novým domovem.

Na jaře začali jezdit první turisté a Marcela pomáhala, s čím bylo zrovna třeba. Poprvé tu viděla paštikáře: "Nechtěla jsem tomu věřit, ale oni si opravdu byli schopní vyndat vlastní chleba a paštiky," vzpomíná na setkání s Čechy, kteří před řeckými pokrmy dali přednost vlastním zásobám. "Acharavi je malá rybářská vesnička, v taverně se podávala jen řecká jídla, dostali třeba tzatziki a olivy. Něco jiného, než byli zvyklí," vrtí hlavou. Ona to měla opačně. V kuchyni, které vládla Spirosova manželka, ochutnávala jednu lahůdku za druhou. "Naučila jsem se jíst třeba plody moře."

Na zimu odjela do Čech, ale věděla, že se příští sezonu na Korfu zase vrátí. Táhlo ji to do kuchyně, proto ráda přijala nabídku přejít do rybí taverny. Na začátku jen vypomáhala, čistila ryby a myla nádobí. "Pak ale odcházela jedna z kuchařek a já nastoupila na její místo," vypravuje.

Naučila se vybírat u rybářů mořské plody a ryby, ale třeba i připravovat humra. "Vždycky, když mi něco chutnalo, tak mi hlavní kuchařka Anna říkala, ať si vezmu sešit a zapíšu si to, že se mi to bude hodit. To jsem ještě nevěděla, že má pravdu."

Jenže pak se Marcela v Čechách zamilovala. "Jirka tehdy pracoval u jablonecké záchranky, nemohl odjet se mnou." Brzy bylo jasné, že vztah na dálku jim nestačí, a čtvrté léto bylo pro Marcelu v Řecku posledním. Po návratu do Čech přišly děti, stavba domku a jiné starosti. "Už jsem nebyla ta mladá devatenáctiletá holka, měla jsem odpovědnost za rodinu." Sice pravidelně vyráželi do Řecka na dovolenou, ale Marcele to nestačilo. Měla v sobě sen, že si otevře maličký obchůdek s řeckými bylinkami, kde to bude vonět sluncem, a bude v něm prodávat olivy a skvělý olivový olej.

Řecko v Jablonci

Doma v Jablonci nad Nisou s manželem objevili prostor ve staré, památkově chráněné budově. "Hned jak jsme otevřeli chodbu do domu, viděla jsem staré antické sloupy a věděla, že je to znamení." Úpravy zabraly tři měsíce. "Chtěla bych poděkovat manželovi, který to fyzicky oddřel sám, svýma rukama." Marcela zatím bojovala s úřady. "Šílená byrokracie. Absolutní zoufalství, že už jsem to kolikrát chtěla vzdát. Dokonce jsme museli kvůli papírům odkládat i otevření."

Nakonec ale všechno dopadlo dobře a loni 6. května se poprvé otevřely dveře taverny a obchůdku Agapi mou. "Řekové neuměli správně vyslovit mé jméno a Spiros a jeho rodina mi začali říkat Agapi mou, což znamená miláček, láska moje. A já, když jsem věděla, že si svůj sen budu plnit, že to bude moje láska, chtěla jsem to tak pojmenovat."

Odezva od hostů je skvělá. "Všichni říkají, že se tu zastavil čas a že naše úsměvy jsou jak pohlazení od sluníčka." V podniku hraje řecká hudba, voní tu bylinky i lahůdky z grilu a Marcela svůj řecký sen vnesla mezi lidi.

Tajemství ostrova Korfu a paní Oreganová

Číslem jedna je na menu v Agapi mou chobotnice. Denně jí vaří osm až 12 porcí a někdy zmizí už během oběda a na večer se chystá znovu. "Musí se specificky vařit. Pokud ji budete vařit jen o pět minut méně nebo více, je tvrdá. Musíte to vychytat, aby byla křehoučká. Vaří se se speciální bylinkou, aby byla provoněná, ale jaká to je, to je mé tajemství," směje se Marcela.

Vaří nejen mořské plody a ryby, ale i jehněčí a další bezpočet řeckých specialit. Na objednávku vám připraví i humra. Řeckého jogurtu tu nejen na tzatziki měsíčně spotřebuje stovku kil, okurky a jinou zeleninu si pěstuje sama, oregano vozí až z Peloponésu. "Když vybaluji zboží, voní celá taverna. Soused od vedle mi říká paní Oreganová."

Chleba, víno a olivy

V obchůdku, který je součástí taverny, najdete všechny základní řecké produkty. Marmelády, bylinky i řecký čaj, olivy, olivový olej, výrobky z olivového dřeva, které na Korfu v horské vesničce Strinilas pod Pantokratorem vyrábí starý dědeček, ale třeba i kosmetiku ze Santorini. Každého dodavatele si našla sama a každého zná osobě.

"Olivový olej, oregano a čaj jsou tři mé vlajkové lodi. Řekové by tu hlavní trojici viděli samozřejmě jinak. Mají své motto - psomí, elaiólado, krasí. Chleba, olivový olej a víno. To je jejich životní poslání, je to krásné a mají pravdu."