Když najdeme stopy ve sněhu, zjišťujeme, kam pokračují, případně se důkladně prohlédne okolí, a když se objeví anténa či něco podezřelého, označíme to do ukrajinského mapového programu Kropiva - skvělý program, který pro armádu udělali ukrajinští vývojáři zdarma. Další drony tak vědí, že se na to mají zaměřit.

Pokud se prokáže, že zde žijí ruští vojáci, počká se, až se jich sejde víc a pošle se tam Vampír. Ten dle typu opevnění vezme vhodnou bombu a vydá se dané místo zničit. Po celou dobu místo střeží další dron Mavic, aby byl vidět zásah, pořídí záznam z akce a případně určí, zda je zapotřebí poslat další bombu.

Během čtyř dnů objevíme mnohé vojáky v lesích, vojáky ve vesnicích, i techniku. Vše se likviduje. Máme zasažené i velice hodnotné cíle jako dělo, sklad pohonných hmot, ale i muniční sklad a šest tanků. Rusy nepočítám, to snad ani nejde. Než se začnete radovat, tak ale připomenu, že to samé, jen s jinou technikou a taktikou, létá proti nám. Jen v Kurské oblasti tak Ukrajina přicházela o stovky lidí a desítky tanků za měsíc.

V přímém přenosu nám chodí varování o přilétajících "klouzavých" bombách KAB a balistických raketách. Zrovna přichází jedno takové varování, když se ozve ohromná rána. Omítka ze stropu se nám sype do notebooků na stole. Uf, to bylo hodně blízko.

Když přijde pokyn, že mě za několik hodin vyzvedne auto, balím se a po skoro osmi dnech opouštím pozici v Kursku. Cestou nás doprovází dopadající munice. Jedeme, co to jde, namačkaní v pěti lidech v autě, všichni v plné balistice - helmě a neprůstřelné vestě. Když mineme místo, kde na sto metrech vidíme čtyři vraky ohořelých vozidel, máme nejhorší za sebou. Když se dostáváme za první blokposty na Ukrajině, všem se uleví. Cesta na pozice a zpět je asi to nejvíc riziková část.

Na pumpě zastavíme. Kluci, se kterými jsem se mačkal v autě, mě zvou na párek v rohlíku a kafe. Seznamuji se s nimi teprve teď. Jsou z jiných skupin a nikoho z nich neznám. Jeden z chlapů mi dává svou nášivku, a tak mu oplatím tímtéž. Za chvíli přijíždí Saňa, který je jejich velitelem. Dál už jedu s ním. Jedeme rovnou domů a cestou mu vykládám, co a jak. Zhruba po hodině dorazí z práce Dyma a Taras a rozebíráme mé poznatky. Je vidět, že je moje podněty zajímají a berou je vážně.

Druhý den vyrazíme do řídicího centra. Zde jsou vidět videa ze všech dronů, které zrovna operují ve vzduchu. Sem jsem při minulé návštěvě dovezl deset počítačů. Několik z nich tady teď vidím pracovat. Kluci Saňa, Taras a Alex zde řídí jejich práci a vydávají rozkazy. Je to jak dispečink někde na velkém letišti. Všímám si, že je tu problém. Chlapci mají málo velikých monitorů a to jim komplikuje práci. Navrhuji, že to zítra napravíme a monitory pořídíme.

Večer razíme na dobrou večeři a cestu po městě domů doprovází hlasitá střelba z těžkých kulometů. Snaží se sestřelit ruský dron, který prolétá nad městem. Bohužel neúspěšně a dron pokračuje dál směrem na Ukrajinu.