Ordinace dětských psychiatrů a psychologů praskají ve švech. Čím dál tím víc dětí a mladistvých trpí psychickými problémy. Podle lékařky je dost těžké rozpoznat, kdy se něco děje. Zvlášť u poruch příjmu potravy. Přesto podle ní mohou rodiče už v raném dětství ovlivnit vývoj své ratolesti. 

Jak poznat na dítěti, že se s ním něco po psychické stránce děje? Že má vnitřní starosti?

Jiné projevy jsou v raném věku, jiné v předškolním a jiné i ve školním věku a v dospívání. Vnímající rodiče postřehnou, jestli jejich dítě nespí, nemá úzkostné stavy, jestli se bojí tmy. Buď jim to dítě řekne, pokud je verbálně zdatné, nebo cítí, že se s jejich potomkem něco děje. V dospívání je to složitá záležitost sama o sobě.

No právě, co tedy sledovat?

Rodiče v tomto případě nemají snadnou úlohu. Děti před nimi problémy spíš tají, řeší to víc se svými vrstevníky než s rodiči. Sebepoškozování je často volání o pozornost a o pomoc. Málokdy to řeknou sami, ale rodiče na to většinou přijdou. Dívky mohou mít sebevražedné tendence v dospívání, protože někdy až ten čin upozorní na to, že je dospívající v nesnázích. Dost dochází i k poruchám příjmu potravy. Z počátku je to nenápadné a někdy to rodiče postřehnou, až když potomek výrazně zhubne. Neznamená to, že jsou máma s tátou slepí, ale někdy je to těžké celé rozeznat. Zvlášť s hubnutím, když je dnes velký trend zdravý životní styl a mohou v tom dítě ještě ze začátku podporovat.

Jakou úlohu v rozpoznávání problémů má škola?

Někdy se rodiče o obtížích dozví ze školy, protože si učitelky všimnou, že je dítě roztržité, nepozorné nebo má poruchu chování. Spolupráce s psychologem je i ve škole nutná. Naštěstí se to posouvá dál, kdy většina škol mají svého psychologa, který může ten první záchyt udělat. A pak žáky odkázat do pedagogicko-psychologické poradny. 

Dá se těm psychickým problémům předejít? Jestli to rodiče mohou nějak ovlivnit.

Ty poruchy často souvisí s tím, jak to v té rodině vypadá a jaké jsou tam vztahy. Řekla bych, že velkou prevencí by byly dobré vztahy rodičů a přijímání dítěte. To je základ. Brát to dítě, jaké je, dávat mu svůj čas a pozornost. Je to investice ze strany rodičů. Neříkám, že se dá všemu zabránit, protože dospívání přináší do života dítěte chaos a hledání identit. Je to celkem velký boj, který si musí vybojovat samy. 

Kdy je nutné dát dítě hospitalizovat?

To záleží na tom, jakým problémem trpí. Třeba u dívek či chlapců s mentální anorexií, když je dobře zachycen začátek, stačí jen ambulantní péče. Ale pokud váha strašně poklesne, je nutná hospitalizace. Pracovat na psychických problémech je možné, až se tělesný stav dá do pořádku. Jsou ohroženi dalším poklesem váhy. Hospitalizace je nutná, protože se tam nastoluje váha k záchraně života. Pak potřebuje dlouhodobou terapii. 

Lékařka radí, kdybyste měli podezření na jakýkoliv psychický problém, nestyďte se obrátit na odborníka. Třeba to řešte s pediatrem, ale nepodceňujte situaci a buďte tady pro své dítě s otevřenou náručí.