Dne 3. září 1950 končila v Monze historicky první sezona nového motoristického světového šampionátu. Před sedmým dílem mistrovství světa formule 1 bylo v čele velmi vyrovnané pořadí. Prvního Juana Manuela Fangia s 26 body a třetího Farinu dělily pouhé čtyři body (mezi nimi byl ještě 24bodový Luigi Fagioli).

Veškeré matematické spekulace Farina vyřešil radikálně. Za volantem Alfy Romeo na domácí půdě nezaváhal a po necelých třech hodinách proťal cílovou pásku jako vítěz.

Protože se tehdy počítaly jen čtyři nejlepší výsledky, Ital díky třem triumfům přeskočil Fangia a stal se vůbec prvním mistrem světa F1 historie.

Pro tehdy 43letého rodáka z Piemontu to nebyl zdaleka první úspěch, ale určitě největší.

Italský pilot se mezi tehdejší evropskou špičku prosadil už ve 30. letech. Roku 1933 bylo jeho prvním velkým triumfem vítězství na Masarykově okruhu v Brně za volantem Maserati.

Z auta této značky přesedl brzy do Alfy Romeo. Vozy z Milána pilotoval jako člen týmu Enza Ferrariho, odkud roku 1938 přešel do tovární stáje. Té zůstal, až na několik startů v Maserati či Ferrari, věrný dalších 13 let.

Farina se mezi válkami stal několikrát šampionem Itálie a uspěl v prestižních Grand Prix, jako byly Coppa Ciano, Velká cena Bernu či Tripolisu.

"Nino" vítězil i po druhé světové válce, takže se není čemu divit, že byl jedním z velkých favoritů Velké ceny Československa 1949. To byl kvůli následnému pádu železné opony jediný podnik vozů tehdejší specifikace formule 1, který se kdy na území naší země jel.

Původní přírodní Masarykův okruh přinášel pilotům velké výzvy. Jednou z nich byla levotočivá zatáčka do kopce v lesíku směrem na Kohoutovice. Zrada spočívala v tom, že vynášela. O tom se přesvědčil i pozdější mistr světa.

Farina, pilotující vůz Maserati, vjel do příkopu plného diváků. Aby toho nebylo málo, na to samé místo za okamžik přiletěl ve voze stejné značky Brit David Parnell. Na místě zůstali dva mrtví diváci, dalších 14 bylo zraněno. V péči lékařů skončil také sám Farina.

Místu se brzy začalo říkat Farinova zatáčka, vznikla zde i velmi oblíbená přírodní tribuna. Neštěstí připomíná také pomníček, který vznikl z popudu brněnských motoristických fanoušků.

Farina měl štěstí i při dalších haváriích, takže na rozdíl od řady svých soupeřů ukončil po sezoně 1955 kariéru dobrovolně - byť ze zdravotních důvodů.

Jeho posledním podnikem byla právě před 70 lety Grand Prix Belgie. Ve Spa-Francorchamps dojel za volantem Ferrari třetí za dvojicí Mercedesů.

Ital se pak věnoval prodeji sportovních aut a pracoval i pro slavnou karosářskou firmu Pininfarina. 

První mistr světa formule 1 zemřel v roce 1966. Paradoxně se tak stalo při dopravní nehodě. Na silničce v Savojských Alpách nezvládl svůj Lotus Cortina cestou na GP Francie. Z Remeše pak chtěl pokračovat do Monaka, kde měl dělat poradce a kaskadérského dubléra herce Yvese Montanda ve filmu Grand Prix.