Farmaceutické firmy už proto přemýšlejí, co s tím. Bakterie jsou totiž stále otužilejší a část antibiotik už na ně nefunguje.

Dokládá to třeba případ seniorky, která přijela do nemocnice se zdánlivě banálním zraněním: na noze ji pokloval agresivní kohout. Lékaři ji sice okamžitě ošetřili a nasadili i antibiotika, ta ale nezabrala. Bakterie byly proti nim rezistentní. "Rány zhnisaly a stav ženy se rychle zhoršoval. Do několika dní se z toho vyvinul septický šok se smrtelným koncem," popisují nešťastnou událost odborníci z Centra epidemiologie a mikrobiologie Státního zdravotního ústavu.

Podobně podle nich končí zhruba pětistovka českých pacientů ročně. "V celé Evropě podlehne infekcím, na které už antibiotika nezabírají, 35 tisíc lidí," dodává Helena Žemličková ze zdravotního ústavu. Ještě nedávno si přitom léky s uvedenými patogeny hravě poradily.

Nové formulace i obaly

Pro farmaceutické firmy jsou proto zjištění vědců, že k antibiotické rezistenci přispívají i miniaturní částečky plastu v těle, důležitá. Je podle nich třeba rychle jednat. "Už se objevují snahy o vyvinutí formulace s ochrannými povlaky nebo vazebnými látkami, které by riziko, že se účinná látka naváže na plasty, snížily," potvrdil Aktuálně.cz ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu David Kolář.

Ochrana před vlivem mikroplastů a nanoplastů se podle něj hledá i u dalších medikamentů. "Některé firmy zkoumají obaly - tedy formulace, nanonosiče a kapsle. Měly by být co nejméně náchylné k interakcím s cizími nanočásticemi," přibližuje Kolář. Další společnosti chystají i preklinické a klinické studie, v rámci kterých se bude vliv plastového smetí v krevním řečišti ještě zkoumat.

Z dosavadních bádání totiž vyplývá i to, že ne všechny léky reagují na nanoplasty stejně. "Třeba amoxicilin či tetracyklin se na ně vážou velmi snadno, což může narušit i jejich vstřebávání a účinky. U antibiotika penicilinového typu to ale neplatí. Tyto látky se na nanoplasty vážou relativně málo," souhlasí farmaceut Josef Suchopár.

Odlišně se podle něj můžou léky chovat i v kombinaci s různými druhy plastu.

Nanoplasty jsou všude

Podle environmentálního chemika Tomáše Cajthamla z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze ale snahy samotných farmafirem nestačí. Do boje s nanoplasty by se měli pustit i politici. "Nanoplasty jsou totiž všude," říká.

Tyto částečky podle něj volně kolují v těle a působí tam. "Nechytají přitom na sebe jenom léky, ale jsou schopné adsorbovat i proteiny nebo enzymy v buňkách, které jsou v danou chvíli potřebné. Kvůli nanoplastům tak dochází v buňce k nerovnováze," vysvětluje. Nedostatek správných proteinů pak může mít dopad třeba na imunitu lidí. U dětí může způsobit poruchy růstu a vývoje.

Na povrchu nanoplastů se navíc vytvoří biofilm, který poskytuje ochranu nebezpečným patogenům.

"Mechanismus, jakým by se daly nanoplasty vyloučit z těla, přitom neexistuje," říká Cajthaml. Výzkumy na dané téma proto podle něj přinášejí hlavně důležitý vzkaz: je třeba omezit spotřebu plastů. V současnosti jich totiž lidé vyprodukují zhruba 450 milionů tun ročně. "A všechen ten plast se nakonec stane odpadem - čtyřicet procent okamžitě, protože jde o jednorázový obal, zbytek později. To by si měl každý uvědomit," upozorňuje chemik.

Pryč s plastovými vaničkami na rajčata

Rada Evropské unie už dílčí kroky podnikla - loni přijala nařízení o obalech, pomocí kterého by se mělo množství plastového odpadu snížit. Dokument je známý pod zkratkou PPWR (The Packaging and Packaging Waste Regulation) a do roku 2030 by podle něj měly z trhu zmizet například plastové vaničky na čerstvé ovoce a zeleninu nebo plastové kořenky. Prodávat už by se neměly ani smetánky v plastových kalíšcích nebo hotelové minišampony. Skončí i lehké plastové nákupní tašky.

Redakce Aktuálně.cz se na plány zeptala i českých úřadů. Prozatím nic nechystají. Mluvčí ministerstva životního prostředí Veronika Krejčí napsala, že se resort problematice vlivu nanoplastů na lidské zdraví nevěnuje. Vedení resortu zdravotnictví odkázalo na Státní ústav pro kontrolu léčiv.

Mluvčí tohoto ústavu Jitka Zinke napsala, že nanoplasty jsou sice skutečně všudypřítomnými kontaminanty životního prostředí, jejich přímým dopadům na účinky léků se ale nikdo v Česku ani v Evropské unii systémově nevěnuje.