Psychiatrická nemocnice v Dobřanech působí už od 19. století. Areál připomíná město ve městě. Disponuje vlastní školou, terapeutickými dílnami i zahradou. Mezi historickými budovami stojí i dětské oddělení, kam přicházejí ti nejzranitelnější: děti od tří do osmnácti let, které se ocitly v krizi.

"Každé dítě, které k nám přijde, nese svůj příběh. Někdy je to trauma, jindy rozpad rodiny, šikana, experimentování s látkami, ale často prostě jen obrovská bolest, která neměla komu být řečena," říká ředitel nemocnice Petr Žižka.

Podle něj je smyslem dětského oddělení nejen stabilizovat akutní stav, ale také znovu probudit důvěru - v sebe, v dospělé, v život. Nechce, aby si pacienti a jejich rodiny mysleli, že jejich účelem je někoho zavřít, ale důležité pro zranitelné duše je to, aby měli čas a prostor se zastavit a uzdravovat se. "Naší úlohou není děti zavřít, ale otevřít jim prostor, kde se mohou bezpečně zastavit," dodává doktor Žižka.

Ráno v Dobřanech začíná brzy. Děti se probouzejí v pokoji, který sdílejí s dalšími. Většinou jsou místnosti po dvou až čtyřech lůžkách. Některé dokonce disponují vlastní televizí a na první pohled si lze všimnout, že je vymalováno do pozitivních barev. Aby to nevypadalo jako v nemocnici, ale v místě, kde jim má být lépe.

Po snídani následuje škola - učitelé sem docházejí přímo z areálu základní školy, která s nemocnicí spolupracuje. Dopoledne se střídají skupinové a individuální terapie, logopedie, arteterapie i sport.

Když sem děti přijdou, často neumějí o svých emocích vůbec mluvit. Až postupem různých terapií, individuálních sezení se pomalu rozmlouvají a naučí se, že mluvit o emocích není žádná slabost, ale potřeba, aby se jim ulevilo. A hlavně jim tam otevírají náruč plnou pochopení.

Odpoledne bývá tišší. Personál ale říká, že každý den je jiný. Někdy je veselejší, ale někdy naopak plný pláče a bolesti. I to patří k práci psychologů, psychiatrů či sester na tak bolestivém místě dětské psychiatrie. Ale děti se tam rozhodně nenudí. Není to tak, že by den trávili jen na lůžku. Po celý den mají program nebo si jdou jen pohrát na rozsáhlou zahradu, kde mají k dispozici různé sportovní vyžití a v létě i bazén. 

Chybí personál

Ředitel Petr Žižka přiznává, že systém dětské psychiatrie v Česku stále bojuje s nedostatkem personálu i míst. "Lůžek pro dětské pacienty je v celé republice zoufale málo. Někdy musíme odmítat případy, které bychom jinak přijali. Ale to není otázka neochoty, nýbrž kapacity," říká.

Podle Žižky se situace přesto zlepšuje. Nemocnice v posledních letech investovala do modernizace prostor, digitalizace a rozvoje specializovaných programů. Cíl je jasný, chtějí domů propouštět stabilizované děti, které už nejsou zlomené jako na začátku. "To je víc než medicína, to je lidskost," dodává.

Reportáž z Dobřan neukazuje beznaděj, ale proces proměny. Děti, které se zde učí znovu dýchat, nejsou anonymní diagnózy. Jsou to malé životy, které někdo konečně začal brát vážně. A možná právě v tom spočívá smysl podobných míst: v odvaze naslouchat. Dobřany jsou určitě místem, kde pacienty neberou jen jako další číslo v tabulkách, ale opravdu jim na jejich osudu záleží.

Mohlo by vás zajímat

VIDEO: Otevřeme lůžko a hned je plné. Systém duševní péče je přetížený, říká psychiatr (15. 10. 2025)