10 0 0 21.07.2025
Nikam necestovala, stejně jako její rodina. Přesto se nakazila cholerou. Řeč je o polské seniorce, která o víkendu skončila na interně v Stargardu. Později ji kvůli těžkému průběhu museli převézt na specializované pracoviště do Štětína. Žena teď leží na izolaci, dalších dvacet lidí je v karanténě.
Polští lékaři jsou z toho nervózní. "Domácí" nákazy totiž nejsou v zemi obvyklé. "Jak žena onemocněla, je pro nás opravdu velkou záhadou. V poslední době neopustila Polsko, nakazit se tedy musela tady," prohlásil podle webu Polsat News hlavní polský hygienik Paweł Grzesiowski. Po ohnisku smrtelné choroby se podle něj úpěnlivě pátrá.
Podle českého epidemiologa Romana Prymuly se něco podobného stalo v říjnu 1970 i v bývalém Československu. "V obci Vojany, kde se nacházely tepelné elektrárny, se zničehonic cholerou nakazilo devatenáct lidí," popisuje. Detaily lokální epidemie se ale nikdy na veřejnost nedostaly. "Z politických důvodů šlo o utajovanou záležitost," vysvětluje.
Samotného by mě to zajímalo. Běžně se nestává, že by nákaza postihla někoho, kdo nikam v posledních dnech nevycestoval. V našich klimatických podmínkách se většinou potýkáme jen s importovanými nákazami. Zas na druhou stranu… v minulosti jsme i u nás - tedy v bývalém Československu - takové případy měli. Například před půl stoletím řešili podobnou záhadu na Slovensku.
V obci Vojany, kde se nacházely tepelné elektrárny, se zničehonic cholerou nakazilo devatenáct lidí. Bylo to v říjnu 1970. Původcem byl kmen cholery El Tor, který pravděpodobně kontaminoval vodu v jedné z tamních studní. Vzniklo ložisko, ze kterého se cholera začala šířit. Bližší údaje ale k dohledání nejsou, z politických důvodů šlo o utajovanou záležitost.
Podle mě je nejpravděpodobnější to, že tu nákazu někdo přivezl. Byl v některé z exotických zemí, kde cholera řádila. Mohlo jít ale o člověka, u kterého se nemoc nijak zvlášť neprojevila, měl nakonec jen velmi mírný průběh. Například "obyčejný" průjem, který za krátkou dobu přešel. I to ale stačilo k tomu, že kontaminoval okolní prostředí. Vnímavější jedinci pak mohli choleru snadno chytit.
Teoreticky se to může stát i tak, že cholera pronikne z jímky, ve které jsou infikované exkrementy, do okolní spodní vody. S tou se pak dostane i do dalších studní.
Je to podobné jako s hepatitidou typu A, kterou jsme měli nedávno na Moravě. Tam se lidé taky nakazili z pitné vody ze studní, které byly pod svahem. Nákaza se do nich "svezla" spolu se spodní vodou z rodinných domků nad nimi.
Moc dlouho ne. Odhadoval bych to na několik týdnů maximálně. Záleží navíc na řadě faktorů. Pokud jde o povrchovou vodu, na kterou svítí ultrafialové paprsky, tak tam se patogeny dlouho neudrží. Naopak ve studni, která je krytá, mohou zůstat déle. Zvlášť pokud voda není chlorovaná nebo jinak ošetřená. Vždycky ale platí, že se jedná o nějakou konkrétní oblast. Ty epidemie bývají - alespoň v místech s normálními hygienickými návyky - opravdu jen lokální.
Není. Všechny případy, které jsme tady v posledních letech řešili, byly importované z tropických oblastí. Poslední byla třicetiletá žena, která strávila v roce 2017 sedm měsíců v Zanzibaru. Odtud si přivezla suvenýr v podobě cholery. Další lidé se nakazili při cestách do Egypta, Indie nebo Thajska. Všem, kdo se chystají podniknout cestu do nějaké takové exotické destinace, bych proto vřele doporučil očkování. To se dává buď klasicky v injekci, nebo existuje i varianta v kapkách - člověk vakcínu v podstatě vypije.
V první fázi prakticky nijak, nakažená osoba se zpočátku cítí dobře. Po několika hodinách ale přichází náhlý zvrat. Člověk dostane průjem. Někdo ho může mít tak úporný, že ztratí i desítky litrů vody najednou. Ve středověku se kvůli tomu vyráběla speciální cholerová lůžka. Ta měla v místě pod zadní částí těla otvor, kudy pacient neustále a plynule vylučoval. Většina lidí pak umírala velmi rychle, a to na dehydrataci. Tak velké množství vody totiž nelze přirozenou cestou nahradit, to nikdo nedokáže vypít. Dnes pacienty zachraňuje infuze.