V případě herce, kterého mají generace diváků a divaček zafixovaného jako neohrabaného, ale šarmantního mladíka (např. Charles ze Čtyř svateb a jednoho pohřbu nebo Will z Notting Hillu), má takové číslo jistou váhu. Grant ale přibývající šediny a vrásky bere s nadhledem. Jak nedávno zažertoval: "Nikdy jsem si nemyslel, že v tomhle věku budu ještě hrát." 

Role v uvedených filmech z něj udělaly hrdinu romantických komedií, který ztělesňoval jistý typ britskosti: okouzlující, skromný, se smyslem pro suchý humor a trochu bezradný v lásce. Ani v tomto ohledu ale Grant nepodléhá nostalgii. Když pro časopis Vanity Fair vloni rekapituloval vlastní filmografii, svou postavu z Notting Hillu označil za "opovrženíhodnou". Dál tak zdárně podrývá vlastní mýtus. 

Vystudoval literaturu a spravoval hřiště fotbalového klubu

Hugh Grant se narodil 9. září 1960 v londýnské čtvrti Hammersmith. Jeho otec, bývalý vojenský důstojník, provozoval obchod s koberci a ve volném čase se věnoval akvarelové malbě. Za zdroj dědictví svých hereckých genů ale Grant označuje matku, která přes 30 let učila latinu, francouzštinu a hudební výchovu na státních školách v západním Londýně. 

Ještě v době studií anglické literatury na New College v Oxfordu bral Grant herectví pouze jako koníček. Byl členem univerzitního dramatického spolku a občas dostal štěk ve filmu. Když měl po absolutoriu možnost vyzkoušet si řadu různých povolání - například spravoval hřiště fotbalového klubu Fulham -, uvědomil si, že jej stejně nejvíc baví herectví. Přes komediální vystoupení v londýnských pubech, divadlo a televizi se propracoval až k filmu. 

Příslib budoucích rozporů lze vysledovat už v prvních Grantových filmových rolích. V milostném dramatu Maurice z roku 1987 hrál rezervovaného aristokrata zamilovaného do jiného muže. V surrealistickém hororu Kena Russella Doupě bílého červa bojoval s krvelačným hadím monstrem. Na jednom pólu kultivovaná zdrženlivost, na druhém divoká extravagance. 

Archetyp mladého sebeironického Brita

Mezinárodní hvězdu z něj udělala romantická komedie Čtyři svatby a jeden pohřeb. Vtipný scénář Richarda Curtise, dynamická režie Mikea Newella a Grantova ostýchavost vytvořily archetyp sebeironického, sympatického Angličana s rozcuchanými vlasy a okouzlujícím úsměvem. Diváci byli nadšeni. Film vydělal přes 250 milionů dolarů, Grantovi vynesl nominaci na Oscara a změnil představu o tom, co může světu nabídnout britská kinematografie. 

Následovala série hitů, které Grantovi zajistily stálé místo v pantheonu romantických hrdinů: Dva v tom, Notting Hill, Deník Bridget Jonesové, Jak na věc, Láska nebeská. V uvedených filmech využíval svůj talent pro kombinování zranitelnosti s ironií. I když vyjadřoval upřímné city, mělo to v sobě nádech opatrného odstupu. Jako by nám připomínal, ať ho nebereme příliš vážně. 

Média ale Granta vážně brala. Na přední strany se dostal v roce 1995, kdy byl zatčen v Los Angeles kvůli veřejnému sexu s prostitutkou. Dostal pokutu, dvouletou podmínku a povinnost absolvovat vzdělávací program o AIDS. O několik dní později se objevil v pořadu The Tonight Show s Jayem Lenem, aby propagoval komedii Dva v tom. "Co jste si sakra myslel?" zeptal se ho Leno bez obalu. "Myslím, že v životě víte, co je dobré a co špatné," odpověděl Grant. "A já udělal něco špatného." 

Grantova reakce byla mistrovským PR tahem. Upřímnost místo výmluv. Sebeironický humor místo lítosti. Skandál, který mohl ohrozit jeho rozjíždějící se kariéru, proměnil Grant ve stvrzení své image nedokonalého, chybujícího, a tím i okouzlujícího mladého Brita.

Hvězda, co nesnáší červené koberce a sociální sítě

V prvních letech nového milénia ale začala obliba romantických komedií upadat. Filmy Hudbu složil, slova napsal nebo Morganovi působily unaveně a stejně tak Grant, který se cítil uvězněný v jednom typu rolí. "Měl jsem toho dost," přiznal později. "Už mě to nebavilo." Od herectví si proto dal menší pauzu. 

Británie tehdy žila skandálem s novináři z impéria Ruperta Murdocha, kteří tajně nahrávali telefonáty vrcholných politiků. Grant toho využil a svou energii zacílil na boj proti podobným praktikám. Muž, který dřív zosobňoval bezstarostnost, najednou v parlamentu brojil proti korupci v médiích.

Grant sám měl k bulváru vždycky trochu komplikovaný vztah. Nesnáší červené koberce a sociální sítě, pokrytectví hollywoodské továrny na slávu ho otravuje, což se nezdráhá dát najevo. Jeho virální rozhovor s modelkou Ashley Grahamovou na Oscarech v roce 2023 - strohý, trapný a některými považovaný za nezdvořilý - byl britskými komentátory bráněn jako klasický Grant: není nepřátelský, jen se odmítá zabývat povrchními věcmi. 

Když se Grant v roce 2012 vrátil k herectví, mnozí jej málem nepoznali. V epickém sci-fi Atlas mraků ztvárnil pod vrstvami make-upu hned tři postavy - slizkého doktora, futuristického byrokrata a kanibalského válečníka. Šlo o vědomé vymezení se vůči image předního britského romantika. Se stejným záměrem přijal roli v rodinném filmu Paddington 2. Grant zde hraje Phoenixe Buchanana, marnivého, vyhaslého herce s talentem pro převleky. 

Kritici i diváci byli nadšeni z toho, s jakou vervou se herecká hvězda oddala absurditě. Ve filmu si obléká výstřední kostýmy, zpívá a tančí ve vězení a každou repliku pronáší s radostnou pompézností. Role mu vynesla nominaci na cenu BAFTA a Grant napůl vážně prohlašoval, že šlo o nejlepší práci jeho kariéry a možnost hrát konečně sebe sama. 

V koho se promění příště?

Od tohoto bodu nabrala Grantova proměnlivost na obrátkách. V minisérii Skandál po anglicku hrál bezohledného politika Jeremyho Thorpea, který stanul před soudem kvůli vražednému spiknutí. Obdobně si v seriálovém thrilleru Mělas to vědět zahrál charismatického lékaře obviněného z vraždy.

Ve hře s důvěrou publika, jehož náklonnost si získal populárními romantickými komediemi, zašel ještě dál v loňském hororu Heretik. Jako pan Reed, manipulativní náboženský fanatik, dokázal Grant proměnit svou vřelost v hrozbu.

To, co dělá Hugha Granta tak přitažlivým i v jeho padoušské poloze, není jen podmanivý šarm, ale také sebeovládání. Přestože v rozhovorech spíš bagatelizuje řemeslo a vysmívá se přehnaně metodickému herectví, sám je velice pečlivý. Jeho proslulé koktání, rychlé změny tónu hlasu, schopnost přejít v jediné větě z vřelosti k chladu  - to vše je pečlivě promyšlené. Má cit pro rytmus, pro to, kdy udělat pauzu, kdy použít vykřičník a kdy otazník. 

Grant tvrdí, že je před každým novým projektem vyděšený a přesvědčený, že selže. Ale strach ho zároveň udržuje v pozoru a nutí k preciznosti. Jeho výkony v důsledku působí zároveň přirozeně a přesně a stále svěže. Jen málo herců udělalo v pozdní fázi kariéry takový obrat jako Grant. Ať hraje vypočítavého soukromého detektivka (Gentlemani), nebo tancujícího oranžového mužíka (Wonka), svou hereckou svobodu si užívá. 

Ve světě filmových hvězd, který si cení konzistence, staví Grant svou kariéru na překvapeních. I proto je tři desetiletí po Čtyřech svatbách a jednom pohřbu radost jej sledovat - nevíme, v koho se promění příště.