Kategorie zpráv

Jak se Belmondo stal klaunem a vyloupil banku. Film Bezva finta slaví 40 let

Jak se Belmondo stal klaunem a vyloupil banku. Film Bezva finta slaví 40 let; Zdroj foto: Les Films Ariane

Francouzský herec si vysloveně užíval skutečnost, že hraje klauna. Už jako kluk totiž rád chodil do cirkusu a miloval klaunské převleky. Režisér Arcady později vzpomínal, že Belmondo během natáčení připomínal dítě nedočkavě čekající na to, až bude moct naplnit a předčít režisérské pokyny. Tato dětská energie byla hnací silou filmu. Není proto zcela na místě jej srovnávat se serióznějšími francouzskými krimifilmy o loupežích, například s legendární Rvačkou mezi muži nebo Osudovým kruhem. Bezva finta je spíš poťouchlá než elegantní, víc Charlie Chaplin než Jean-Pierre Melville. 

Arcadyho verze působí rozverněji také ve srovnání s americkým remakem Rychlá změna z roku 1990, v němž hrál hlavní roli Bill Murray. V kontextu jiných zahraničních "heist filmů", například Dannyho parťáků nebo Loupeže po italsku, se Bezva finta vymyká svou absurditou. Belmondův Grimm je lupič-džentlmen, ale taky šašek, který loupež pojímá jako představení v manéži, v němž nesmí chybět zesměšňování obecenstva, převleky a pády. 

Belmondo přezdívaný Bebel byl v polovině 80. let na vrcholu slávy, a mohl tak ovlivňovat i dění za kamerou. Toužil tehdy uniknout ze škatulky akčních mačo hrdinů, kteří už se mu zajídali, a proto Vebera požádal, aby ústřední postavě dodal na ironickém nadhledu a zranitelnosti. Společně vytvořili šibalského hrdinu, který je směšný i nebezpečný, lehkovážný i neoblomný. 

Tento přístup předznamenal směr, kterým se Bebelova kariéra ubírala v následujících letech, po komerčním fiasku Samotáře - tedy k civilnějším, dramatičtějším rolím. První z nich byla postava bývalého cirkusáka, který se v Cestě zhýčkaného dítěte potýká s existenciální krizí. Belmondo za svůj výkon vůbec poprvé (a taky naposledy) získal cenu César. 

Ve dvaapadesáti kaskadérem a 12 stehů na hlavě

Natáčení filmu probíhalo na jaře a v létě 1985 v Montrealu, Paříži a Římě. Volba jednoho z nejlidnatějších kanadských měst byla částečně určená knižní předlohou. Arcady chtěl kulisu, která bude vypadat "americky", aniž by musel opustit frankofonní prostředí. Výsledkem je film, který se vyznačuje podobnou výpravností jako hollywoodské produkce, ale zároveň nepostrádá evropský šmrnc. 

Na atraktivitě snímku přidávají akční sekvence, zejména několik navazujících automobilových honiček v druhé polovině. Belmondovi bylo v době natáčení dvaapadesát let, ale nehodlal ubrat z fyzického nasazení, kterým byl proslulý. Pod vedením koordinátora kaskadérů Rémyho Juliennea zvládl sám víc krkolomných kousků než v kterémkoliv dřívějším filmu. Sám se posadil za volant několika aut i autobusu. Neobešlo se to ale bez následků. 

Při natáčení scény, kdy odtahový vůz najede do hromady soli, utrpěl vážné zranění hlavy, které si vyžádalo 12 stehů a dlouhou rekonvalescenci. Tato nehoda de facto ukončila éru, kdy byl sám sobě kaskadérem. Později už se do podobně nebezpečných eskapád nepouštěl. Akční scény v Bezva fintě každopádně zůstávají důkazem Belmondovy profesionality a odhodlání. 

Belmondova komika bořila ideologické bariéry

Když snímek v říjnu 1985 vstoupil do francouzských kinosálů, přišlo na něj 2,3 milionu diváků. Nešlo sice o kasovní trhák srovnatelný s Belmondovými největšími hity, ale v době klesající návštěvnosti to bylo solidní číslo. Publikum ocenilo Veberovy svižné dialogy, kaskadérské scény, a hlavně Belmondův nezaměnitelný šarm. Kritici byli přísnější - nelíbila se jim zejména rozvleklá druhá část, během které hrdinové zas a znovu před někým prchají. 

Jak tomu ale u komedií bývá, rozhodující byl smích v sálech. A ten zněl ještě dlouho po premiéře. Velké popularitě se Bezva finta stejně jako ostatní "belmondovky" těšila v tuzemsku. Do československých kin vstoupila v prosinci 1987. V následujícím roce ji navštívilo skoro půl milionu diváků. Belmondova situační komika tak opět úspěšně překonala jazykové i ideologické bariéry. Později se film společně s Mužem z Acapulca nebo Profesionálem stane stálicí zdejších televizních obrazovek. 

Chytlavá kombinace humoru, napětí a obdivuhodného hereckého zápalu možná nepřinesla žánrovou revoluci. Redefinovala ovšem minimálně typ hrdinství, který francouzský herec do té doby zosobňoval. A hlavně ani po čtyřiceti letech neztratila nic ze své hravosti.