Při konkláve ve čtvrtek zvolený Robert Francis Prevost si vybral jméno, které navazuje na třináct předchůdců. Podle mínění církevních historiků ho mohl inspirovat například papež Lev (Leo) Veliký z 5. století, který proslul upevněním významu role papežů.

Nebo možná navazuje na papeže Lva XIII., který se zaměřil na sociální otázky a během svého pontifikátu na přelomu 19. a 20. století se mu podařilo změnit dosavadní strnulou politiku Svatého stolce, spočívající v kritice moderního světa. 

Každopádně Češi označují nového papeže - jakožto i všechny jeho stejnojmenné předchůdce - jménem Lev. Používání českého ekvivalentu sice není v žádné jazykové příručce pevně nařízené, ale jedná se o zavedenou praxi, kterou nezpochybňují ani největší odborníci na jazyk český. A platí to i na Slovensku, které také všude používá výhradně přeloženou verzi jména - Lev XIV.

"Je to taková tichá dohoda, není to žádné gramatické pravidlo," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz jazykovědec Karel Oliva, někdejší ředitel Ústavu pro jazyk český.

Proč se v Česku používá jako jméno nového papeže Lev, a přitom je ve skutečnosti Leo?

Protože máme v češtině konvenci, že jména panovníků, hlav států obecně, překládáme. Říkáme Karel III., říkali jsme Alžběta II. Ale nevztahuje se to jen na současnou dobu, máme například Jindřicha Ptáčníka (pozn: německy Heinrich der Finkler nebo Heinrich der Vogler) a další. Nevím, zda je to z úcty…

… anebo z neúcty? Není to pro daného člověka dehonestující, že kdesi v Česku mu říkáme jinak, než jak byl sám pokřtěný či od určité doby pojmenovaný?

Já myslím, že ne, že to je naopak. Že tak spíš vyjadřujeme úctu. Ale to jsme už v oblasti nějakých psychologických dohadů. Reálný fakt je, že jména panovníků, až na některé výjimky, překládáme.

Výjimkou je, že říkáme třeba Fridrich Barbarossa, nikoliv Bedřich Barbarossa. Což je jedna z výjimek, která vznikla už ve středověku. Na druhé straně, a to je častější, říkáme Bedřich Veliký a nikoliv Fridrich Veliký. 

Není v tom trochu chaos?

Prostě to první v používání jazyka je způsob, jak jsme zvyklí to dělat. Musíme si uvědomit, že jazyk je zvyková věc a že jsou tam nějaká pravidla - a ano, ta tam jistě jsou -, ale bývá z nich i mnoho výjimek. V tomto případě je zkrátka obecná tendence, že jména panovníků překládáme. 

Je to prostě úzus.

Tak. Je to úzus, taková tichá dohoda, není to žádné gramatické pravidlo. Pravděpodobně to v jazykových či  gramatických příručkách nenajdete. Je to standard, i když od něj existují některé odchylky. Zkrátka i Vatikán je stát, byť nejmenší na světě, a papež je hlava tohoto státu.