Jednatřicetiletý rodák z Amsterdamu zažívá životní úspěch. S Kateřinou Siniakovou ve finále Wimbledonu porazili brazilsko-britský pár Luisa Stefaniová - Joe Salisbury ve dvou tie-breacích 7:6, 7:6.

Po závěrečném mečbolu, který Siniaková proměnila drtivou smečí, se Verbeek na základní čáře sesunul k zemi a vychutnával si triumf. Poté rychle vstal, vzal českou spoluhráčku do náručí a oslavy mohly propuknout naplno.

Zatímco Siniaková byla vzhledem k deseti předchozím grandslamovým titulům včetně třech wimbledonských logicky poměrně v klidu, nizozemským tenistou zmítaly emoce, což se nejvíce projevilo v závěrečných rozhovorech přímo na největším londýnském dvorci.

Siniaková čelila dotazu, kam aktuální vítězství v kariéře zařadí, vzhledem k tomu, že už poličky na trofeje řádně zaplněné.

"Je to velmi speciální. Užili jsme si hodně zábavy a atmosféra na Centre Courtu se neomrzí, je vždycky úžasná. Jsem ráda, že jsem tu mohla zase být," vyprávěla bez výraznějšího pohnutí rodačka z Hradce Králové.

Verbeek mezitím pevně svíral trofej v náručí, jako by nevěřil, že je doopravdy jeho. "Držíš ji jako své drahocenné dítě," upozornila moderátorka rozhovoru.

"Asi budu emocionální," správně předvídal levoruký Nizozemec.

Při děkovačce zmínil krajana Tima van Rijthovena, senzačního osmifinalistu Wimbledonu z roku 2022, který před dvěma dny v pouhých osmadvaceti letech musel kvůli zdraví ukončit kariéru.

Označil ho za velkou inspiraci, poté už ale svou pozornost i pohled zaostřil na českou spoluhráčku. V té chvíli se mu v očích poprvé zaleskly slzy.

"Káťo, moc moc ti děkuji, byla to pro mě čest a velké potěšení. Jsi deblová legenda. Děkuji za tenhle čtvrtek, který si budu pamatovat do konce života," pokračoval 193 centimetrů vysoký tenista, který během tažení k titulu zaujal čirou radostí z tenisu, úsměvem za každé situace a bezbřehým entuziasmem.

Největší "doják" ale měl teprve přijít.

To když se Verbeek obrátil ke svému týmu. Už během utkání kamery často zabíraly jeho otce prožívajícího zejména finální momenty s intenzivní nervozitou.

"Díky moc, že jste tu se mnou byli. Dnes má můj táta narozeniny. Tati, tohle všechno je pro tebe," oznámil hráč.

Vzápětí se odehrálo něco mimořádného, co wimbledonský Centre Court nezažívá každý rok. Verbeek informoval publikum, že se jeho otec jmenuje Frank. A poprosil diváky, aby mu zazpívali "Happy Birthday", což se také stalo.

Frank Verbeek zažil nezapomenutelné narozeniny. Díky svému synovi, ale i díky Kateřině Siniakové, nyní už jedenáctinásobné grandslamové šampionce.