Vuelta a España, poslední Grand Tour roku, je tradičně bojištěm bez odpočinku. Trasa je samý kopec, málokterá etapa nabízí rovinu a už od začátku čekají na favority pasti.

Z jednadvaceti možností se ale dají vybrat etapy, které mají potenciál rozhodnout o vítězi. Letos jich experti britského listu The Independent vybrali pět. A každá nese vlastní příběh.

Pátá etapa přinese týmovou časovku z Figueres do Figueres. Dnes už jde o raritu, v posledních letech v Grand Tours prakticky vymizela. Tentokrát ale bude pořádně dlouhá - 24 kilometrů.

To už je vzdálenost, na které se dělají velké rozdíly. Silné týmy mohou získat cenný náskok, naopak ti, kteří nemají kolektivní sílu, se ocitnou ve ztrátě hned v úvodu.

UAE přivážejí excelentní sestavu s Almeidou, zatímco Visma bude doufat, že neopakuje fiasko z Tour, kde Vingegaard s Jorgensonem propadli.

Bilbao bude dějištěm jedenácté etapy. Okruh připomíná mistrovství světa: krátké, ostré kopce, sedm klasifikovaných stoupání a poslední, Alto de Pike, necelých deset kilometrů před cílem. Profil není extrémně těžký, ale neustálé změny tempa se mohou stát pastí.

Etapa přichází hned po prvním volném dni, kdy tělo reaguje různě, a únava se začne naplno projevovat. Není to vrchařský masakr, ale právě proto může rozhodnout o osudu některých favoritů.

Třináctý den přivede peloton na Angliru. Ikonická hora, která má mezi profesionály pověst noční můry. Průměr 10 % na 12 kilometrů, pasáže až se 24 %, to je peklo, které neodpouští.

Předtím čekají ještě dvě stoupání první kategorie, jen aby nohy pořádně bolely, než přijde hlavní zkouška. Angliru může ukázat, kdo je skutečný lídr, a kdo měl jen štěstí do té doby přežít.

"Nejsme zvířata, tohle je nelidské," řekl kdysi David Millar, když odmítl dojet až na vrchol. V takové etapě se Vuelta nevyhrává, ale může se definitivně prohrát.

Hned další den, čtrnáctá etapa, nabídne pokračování asturského utrpení. Kratší, jen 135 kilometrů, ale převýšení přes 3 800 metrů.

Už samotná čísla říkají, že to nebude procházka. Na konci stojí stoupání na La Farraponu, téměř sedmnáct kilometrů dlouhé, s finišem přes deset procent.

Kdo přežil Angliru, může tady klidně odpadnout. Není čas na zotavení, rozdíly se mohou sčítat a celkové pořadí se během dvou dnů může kompletně přepsat.

A pak přichází dvacátá etapa, skutečná královna celé Vuelty. Robledo de Chavela - Bola del Mundo, 165 kilometrů, pět stoupání a přes čtyři tisíce výškových metrů.

Už první třicítka kilometrů vede přes dva ostré kopce, a to je jen předehra. Dvakrát Puerto de Navacerrada, pokaždé z jiné strany, a nakonec samotná Bola del Mundo. Tři kilometry hrůzy přes dvacet procent, ve výšce 2 250 metrů.

Poslední šance něco změnit, poslední místo, kde se rodí legenda. Bonusové vteřiny jsou jen třešnička na dortu - tady rozhodne čistá síla a vůle přežít.

Vuelta tak znovu ukazuje, že není pro slabé. Každá z pěti vybraných etap může přinést drama, slzy i euforii. Až se závodníci dostanou do Madridu, bude jasné, že kdo obleče červený trikot, prošel nejtěžší možnou zkouškou.