K tragédii došlo 18. července 1995, při patnácté etapě Tour. Cyklisté svištěli záludným sjezdem s místy až 17procentním sklonem.

Sedm z nich šlo v levotočivé zatáčce k zemi.

Francouz Dante Rezze skončil ve strži pod cestou, Němec Dirk Baldinger si zlomil pánev. Další potlučení jezdci ztěžka vstávali z asfaltu. Jeden ležel stočený ve zlověstném klubíčku a nezvedal se.

Fabio Casartelli, v té době 24letý cyklista amerického týmu Motorola, kde byli jeho parťáky třeba Lance Armstrong, Frankie Andreu nebo Steve Bauer.

Rodák z Coma byl specialistou na jednodenní závody, Tour jel podruhé v kariéře coby olympijský šampion ze silničního klání v Barceloně 1992.

Jenže pyrenejskou etapu už nedokončil. Podle všeho narazil v rychlosti přibližně 60 kilometrů za hodinu hlavou do betonového překladu na kraji silnice, po níž se od Casartelliho valily potůčky krve.

"Od začátku to bylo ztracené," přiznal později lékař Gérard Nicollet, který na místě zasahoval.

Ital přestal dýchat během transportu vrtulníkem do místní nemocnice a po marných pokusech o resuscitaci byl prohlášen za mrtvého.

Jelikož závodil bez helmy, brzy se v souvislosti s tragickým pádem rozjely debaty, zda by ochrana hlavy tomu nejhoršímu nezabránila.

Hlavní lékař závodu Gérard Porte tvrdil, že by helma nepomohla, neboť náraz přišel do té části hlavy, která by chráněna nebyla. Zato doktor Michel Disteldorf, jenž Casartelliho tělo ošetřoval pro koronera, přišel s názorem, že helma pomoct mohla.

"Bod nárazu byl na horní části lebky, a pokud by měl Casartelli tvrdou přilbu, některým zraněním se mohl vyhnout," řekl Disteldorf.

Povinnost nosit helmu zavedla Tour de France až o šest let později. Mezinárodní cyklistická unie (UCI) dokonce až v roce 2005. Mezitím zemřel podobným způsobem jako Casartelli také Andrej Kiviljov z Kazachstánu při závodě Paříž-Nice 2003.

Etapu zastíněnou smrtí Itala vyhrál na Tour před třiceti lety domácí Richard Virenque a v cíli nemohl uvěřit. "Večer jsem se šel podívat na Fabiovy ostatky a položit květinu na katafalk. Byla to síla," podotkl.

V další etapě číslo šestnáct se nezávodilo, někteří cyklisté ani nemohli udržet slzy. Cílem ve městě Pau projeli na prvním místě společně Casartelliho parťáci z týmu Motorola.

A když pro sebe tři dny po tragédii utrhl etapové vítězství Armstrong, v jasném gestu se zdviženýma rukama ho posílal do nebe.

Casartelli po sobě zanechal manželku Annalisu a dvouměsíčního syna Marca.

Přímo na místě pod Col de Portet d'Aspet připomíná Itala památník tvořený slunečními hodinami, které zvýrazňují tři data - narození, úmrtí a 2. srpna, tedy den, kdy se Casartelli stal olympijským šampionem.