Česká hokejová reprezentace se sice v roce 2024 vrátila na světový trůn, ale její trenér si moc dobře uvědomuje, že k tomu, aby se zlaté opojení mohlo pravidelněji opakovat, schází správné podhoubí.

"Máme jednu z nejnižších členských základen oproti konkurenci," upozornil Radim Rulík v debatě pořádané společností Livesport.

Sešel se na ní s hlavním koučem fotbalového národního týmu Ivanem Haškem a Tomášem Berdychem, novým kapitánem tenisové mužské reprezentace.

Rulík hned svoji myšlenku rozvinul. "Proto bych apeloval na to, abychom umožnili sport dělat co nejvíce dětem. Já jsem z vesnice a byl jsem do čtrnácti let dvakrát v týdnu na ledě. Byl jsem v místě, kde byl přírodní led, a za umělým jsme dojížděli do vedlejších měst," vzpomínal uznávaný stratég.

"Dnes už tyhle děti z vesnic, chudých rodin (ve sportu) neexistují, což je obrovská škoda. Musíme umožnit sportování co nejvíce dětem. A je úplně jedno, jestli půjde o fotbal, tenis, hokej, florbal, házenou, basketbal," vypočítával Rulík.

Berdych se rád k jeho výzvě připojil. "Velký souhlas. V každém sportu jde o obrovské síto. Když do něj člověk nahází stovku dětí, tak z toho vypadne jeden, dva top sportovci. Ale když tam budou tisíce, bude jich najednou mnohem víc. V tomhle matematika funguje pořád stejně," připomněl dvojnásobný vítěz Davis Cupu.

"Takhle dítě ani nemůže zjistit, že je dobré. Jak to má zjistit, když se na tenis nebo hokej nemůže dostat, protože na to nejsou podmínky a finance? Přitom on by byl třeba další Jágr. To je škoda, protože vždycky to má být o šanci. Musí mít tu šanci, že se to může povést," apeloval Berdych.

Na to Rulík vzápětí navázal. "Společnosti se to pak vrátí. Lidé potom mají správného ducha. Z dítěte nemusí být vrcholový sportovec, ale sport mu přiroste k srdci a společnost na tom vůbec nemůže prodělat," podotkl kouč hokejových šampionů.

Kdo cestuje po světě, má pět pohromadě a oči otevřené, narazí na propastný rozdíl ve vážnosti, které sportu přikládají ve vyspělé cizině, a jaká důležitost je mu státem, a posléze celou společností, dávána v Česku. O kontrastu v podmínkách pro sportování nemluvě.

Sám Rulík o tom zasvěceně pro Livesport vyprávěl. A byl to velmi poučný monolog.

"Díky hokejovému svazu a své roli jsem měl možnost objet Ameriku, Švédsko, Švýcarsko, Finsko, všechny země, kde máme hráče. Viděl jsem podmínky, ve kterých pracují, a současně jsem viděl podmínky, ve kterých vyrůstá mládež. Přijel jsem do Lahti. Je tam obrovská hala, ve které je uprostřed čtyři sta metrů dlouhý ovál a kolem něj je to rozsekané na malá hřiště, kde v pátek odpoledne sportovalo 400 dětí v rozlišovacích dresech. Říkal jsem si: To je výborný!" líčil Rulík.

"Pak přijedu do olympijského centra, který my vůbec nemáme. Nemáme vůbec šanci něco takového mít. Finové, kteří mají čtyři a půl milionu obyvatel, to mají. V centru jsou nasekaná veškerá sportoviště. Dvě haly, osm hřišť, obrovský uzavřený prostor, kde je opět čtyř sta metrů dráha, jsou tam posilovny, prostě všechno," popisoval hokejový expert.

"Využívají to všechny finské sportovní svazy, ale i my tam pravidelně jezdíme v červenci na soustředění s českou dvacítkou, na kterém sehrajeme dva zápasy s Finy a dva se Švýcary. Přijedu do Espa, předměstí Helsinek, a najdu úplně to samé co v Lahti. Prostě neuvěřitelné sportoviště! My nemáme u nás jediný přikrytý prostor, kde by se dalo v zimě sportovat a vešlo by se do něj 400 dětí při tréninku. My to nemáme nikde," posteskl si Rulík.

Finsko na špičce

Pojďme si Taxisův příkop mezi finským přístupem ke sportu a tím českým ještě blíže upřesnit. Země tisíců jezer je Světovou zdravotnickou organizací zařazena mezi evropské státy s nejvyšší podporou sportu a pohybových aktivit pro všechny obyvatele.

Finů je zhruba o polovinu méně než Čechů, přesto mohou, mimo jiné, využívat dvou futuristických supermoderních olympijských sportovních center nebo patnáct všesportovních středoškolských akademií s pohádkovým zázemím.

Pro lepší představu, letmá exkurze do olympijského střediska URHEA, které se nachází symbolicky uprostřed centra Helsinek. Co v něm najdeme?

Areálu vévodí šestipatrová budova s posilovnami, atletickými halami, s místnostmi pro trenéry, přednáškovými sály, kancelářemi svazů a olympijského výboru.

Ale tím to nekončí. Součástí je "sportovní nemocnice" s moderním zdravotním zabezpečením. Společně tu pracují top lékaři, fyzioterapeuti, psychologové, odborníci na výživu a další specialisté.

Samozřejmě nechybí internát pro talenty z celého Finska. Pro reprezentanty je zdarma.

Funguje tu sportovní střední škola s tisícem studentů. Ti si mohou sami zvolit délku studia i rozvrh v jednotlivých týdnech a měsících. Aby si mohli sami co nejlépe skloubit trénink a zápasy s vyučováním a zároveň se učili zodpovědnosti za vlastní rozhodování.

Ovoce to přináší znamenité. Výsledky studentů z téhle sportovky jsou nad celonárodním průměrem. Přitom finské školství, které prošlo radikální reformou, patří na vrchol evropské pyramidy.

Ovšem nemyslete si, že tenhle sportovní komplex je dostupný jen po vyvolené. Naopak, za jeho brány se mohou dostat všichni, kdo chtějí sportovat.

Skanzen v Nymburku

V Česku zní tohle všechno jako sci-fi. Sportovní centrum v Nymburku, kdysi základna a chlouba sportu v socialistickém Československu, vypadá proti finským olympijským centrům coby zanedbaný skanzen, nad kterým se chce brečet. Skokanské můstky v Harrachově bojují o přežití a tak bychom mohli pokračovat.

"Neříkám, že se do sportu u nás nedávají peníze. Nevidím do toho, ale určitě se to zlepšuje. Ale celkově se podmínky nedají srovnat s konkurenty," řekl Rulík v závěru debaty na Livesportu.

"Pojďme to porovnat. Ať to někdo pojmenuje a řekne: Oni mají tohle, tohle a tohle, my tohle a tamto nemáme. Proč to nemáme? Proč jsme pozadu? Proč neumožníme všem dětem sportovat?" kladl hokejový kouč otázky.

"Protože pohyb je pro děti přirozený, děti ho mají rády. Když budeme mít základnu širší, počty srovnatelné s konkurencí, potom budeme mít i rozdílové hráče. Jestliže máme základnu menší, je to samozřejmě složitější. My musíme pracovat na tom, abychom měli co nejvíce dětí u sportu," apeloval Rulík.