Všechno přitom odstartovalo obyčejnou studentskou brigádou v kempu Merkur v Pasohlávkách. Tehdy šestnáctiletý Jiří Plzák ještě netušil, že se mu tento letní přivýdělek stane osudným - a to nejen po pracovní stránce. S provozovateli stánku Mušovské langoše objížděl několik let festivaly, až se nakonec v roce 2007 rozhodl založit vlastní živnost. Koupil od nich stánek a jezdí s ním dodnes.

O jeho názvu měl jasno okamžitě. "Chtěl jsem, aby jméno odráželo původ a místo, kde to všechno začalo," vysvětluje Jirka vznik značky Pálavské langoše, která už je dnes dokonce registrovaná u Úřadu pro průmyslové vlastnictví pod ochrannou známkou. "Několikrát se nám totiž stalo, že někteří jiní prodejci chtěli naše jméno zneužít k oklamání zákazníků na festivalech," doplňuje.

Na detailech a čerstvosti záleží

A není divu. Langoše z jeho stánku se staly pojmem, a to právě díky jejich jedinečné chuti. "Nejsou nikdy předem připravené, každý se smaží až na objednávku. Těsto se míchá čerstvé přímo na místě, několikrát denně. Sýr nesmí být nastrouhaný příliš dopředu, česnek musí být čerstvě rozmixovaný na začátku prodeje," říká Jirka a prozrazuje i další trik, jak na perfektní křupavou dobrotu.

"Langoš musí být správně roztrhaný, aby těsto nebylo uprostřed příliš tenké. Jinak po usmažení uprostřed praskne a část, nebo celý střed, se rozpadne," vysvětluje s tím, že i on musel všechno "vychytat". "Ze začátku jsem to taky neuměl. Hodně záleží na hustotě těsta, jeho kynutí i technice roztahování. Všechno se musí naučit, dnes už je to taková rutina," podotýká s úsměvem.

Recept od babičky ze Slovenska

Za chuťovou dokonalostí stojí také receptura, která má svůj původ na Slovensku. "Pochází od babičky jednoho z kamarádů ze zmíněných Mušovských langošů. Nějaké drobné úpravy sice proběhly, ale 99 procent zůstalo beze změny," vysvětluje Jirka, v čem tkví jejich kouzlo. Že se poctivost a tradice vyplácí, dokazují nejen dlouhé fronty u stánku, ale i pochvalné recenze na internetu. "Představte si stádo poníků a mezi nimi jednoho jezdeckého plnokrevníka. Jak by asi vynikal? Tak nějak totiž vyniká Pálavský langoš mezi všemi ostatními langoši," zní jedna z nich na Facebooku.

Osvědčená trojkombinace

Nejvíce zákazníků jednoznačně vsází na tradiční trojkombinaci v podání česnek, kečup, sýr. Zájem ale roste i o další varianty, včetně těch sladkých s jahodovou marmeládou, šlehačkou a čokoládou. Chutě konzumentů se ale liší i podle regionu. "Na severní Moravě lidé běžně sahají po tatarkovém langoši, zatímco ve východních Čechách se takový skoro neprodává," porovnává Jirka, který se stánkem objíždí akce napříč republikou.

Dlouhá léta byli neodmyslitelně spjati s festivalem Colours of Ostrava, poslední dva roky, se ho už ale - k velkému zklamání návštěvníků - nezúčastňují. Nedohodli se totiž s pořadatelem na podmínkách. "Ukončení spolupráce s Colours of Ostrava nás hodně mrzelo. Ale s odstupem času musím říct, že to bylo správné rozhodnutí," nelituje Jirka a láká na jiná místa. "Letos nás čeká třeba Yanderov, Letní filmová škola v Uherském Hradišti, Trnkobraní nebo Dny NATO. Několikrát ročně využíváme také pozvání Tábořiště U Splavu ve Cvrčovicích, kde náš kamarád provozuje malý autokemp."

Láska ve frontě na langoš

V dlouhých frontách při čekání na langoš se děje ledacos. Sám Jirka má také jeden zážitek, který se mu zapsal nejen do paměti, ale i do srdce. "Před deseti lety si přišla ke stánku koupit langoš dívka, která se později stala mojí manželkou. Dnes spolu máme dvě děti," popisuje Jirka s úsměvem setkání, které mu změnilo život.

V létě, když mu začne stánkový kolotoč, je právě ona jeho největší oporou. "I když s nadsázkou říká, že dětem vytiskne mou podobiznu, aby mě pak na podzim poznaly," směje se a naráží na to, že od května do října každý víkend věnuje langošům.

Práce na plný úvazek to pro něj ale není, ačkoli si to tak původně plánoval. "Největší potíž je sehnat k sobě spolehlivé spolupracovníky," popisuje Jirka jeden z důvodů, proč z toho nakonec sešlo. "Jistota zaměstnání a stabilního příjmu je navíc důležitá, což se ukázalo v období covidu, kdy byly všechny festivaly zrušené," připomíná. Proto je rád za práci ve farmaceutické firmě. Přesto jeho značka Pálavské langoše funguje už 18 let. Jirka by si přál, aby ji jednou převzali jeho dva synové a tato tradice tak mohla žít dál. "Doufám teda, že budou chtít. Nebo aspoň jeden z nich," uzavírá s nadějí v hlase.