Oblíbený herec z nekonečného seriálu Ulice se dlouhé roky potýkal s alkoholismem. Dnes už do světa hlásá, že je čistý a přes dvacet let abstinuje. Ale byly doby, kdy to s ním vypadalo hodně špatně. Alkohol naprosto ovládal celý jeho život a ničil tím i svou rodinu. Dokonce pomýšlel na smrt a zažil i delirium tremens. 

Bujaré večírky střídaly šílené kocoviny, kdy byl herec i agresivní. Po jednom mejdanu byl tak na dně, že se chtěl jít utopit. Před naprostou zkázou ho zachránili synové, kteří už nechtěli koukat na to, jak se jejich otec upíjí k smrti. Postavili před něj kufr a dali rozkaz: Půjdeš se léčit! Rosťa opravdu šel.

"Pití bylo dobrovolné šílenství. Moc jsem si z toho nepamatoval, jako by mi to někdo z mozku vymazal. Byl jsem v zoufalém stavu. Mé dno bylo ještě o pár schodů níže, než jsem si myslel. Nedokázal jsem si přiznat, že mám problém, i když jsem věděl, že se něco děje," rozpovídal se v podcastu (ne!)ZÁVISLÁ.

Bere to jako dar z hůry, že vůbec syny poslechl a šel se léčit. Že konečně na ně dal, protože si přece jenom všiml, jak všechny kolem sebe ničí. A je mu líto to, že dětem vzal i kus dětství.

"Říká se, že děti alkoholiků musí dospět a z alkoholika se naopak stává dítě. Pamatuji si, jak jsem měl ty stavy běsů, nemohl jsem spát, budil jsem syna, že trpím. On mě prosil, ať ho nechám spát, že musí ráno do školy. Měl jsem děsivé abstinenční příznaky," vypráví dnes abstinující alkoholik. 

Na léčení bylo hodně vysokoškoláků

Podle něj alkoholik nevidí, že se dostane za červenou čáru, jakousi hranici, a začne se topit v problémech. Dostane se do stavu, kdy nemůže být s pitím, ani bez něj.

"Když jsem byl na prvním léčení ve čtyřiceti letech, celá ta komunita byli většinou vysokoškoláci. Bylo tam spoustu schopných a talentovaných lidí. Pamatuji si jednoho mladého kluka, krásně psal. Vypadalo to s ním nadějně. I doktorka říkala, že má naději se z toho dostat. Ale po letech jsem ho potkal v metru a měl u sebe krabicové víno," přiznal Rosťa.

Sám moc dobře ví, jak alkoholismus dokáže být hodně zákeřná nemoc. I když se poctivě léčil, myslel si, že už je z toho venku, po 14 letech se dostavila recidiva. V drsnějším provedení. V tu chvíli pomýšlel na sebevraždu. Jenže se nacházel ve stavu, kdy si nebyl schopen ani uvázat provaz či se jít utopit. 

"Alkoholik si myslí, že je bůh a že řídí zeměkouli. Líbily se mi pocity svobody v době komunismu, které se s alkoholem dostavovaly. Ale chlast vám nakonec tu svobodu vezme. Pak se z toho stala povinnost, nikoliv hra. Kocoviny jsem měl agresivní, míval jsem okna," přiznal herec s tím, že mu litry alkoholu poškodily mozek a nefungoval, jak měl. 

Delirium tremens jako obrovský strašák

Dokonce zažil i strašáka všech závisláků: delirium tremens. Nikdo nechce zažít pocity, kdy máte pocit, že zešílíte, máte halucinace a šílené abstinenční příznaky. To Rosťu vytrestalo natolik, že se zařekl a s pitím skoncoval nadobro. Druhá léčba zabrala. Sám tam šel dobrovolně a s odhodláním se nikdy nenapít. Což se mu dodnes daří.

Herec se chlubí, že teď už spoustu let abstinuje, je na to hrdý a na alkohol chuť nemá. Smířil se s tím, že už nadosmrti bude mít tuto diagnózu, nemoc, ze které se na sto procent nemůžete dostat. Nechce s ní bojovat, chce si užívat život a už si ho nenechat ničit. 

Nejtěžší je si říct, že mám problém

Iniciativa Suchej únor se snaží toto téma vyzdvihovat a mluvit o problémech pití. Letos se do projektu zapojilo více než milion šest set tisíc lidí. Čím dál víc Čechů přemýšlí nad tím, kolik toho vypije a jak často. 

"Sebereflexe je nejdůležitější, ale často to nejtěžší, abychom si řekli, že máme problém," přiznává spoluzakladatel projektu Petr Freimann. Spotřeba alkoholu v Česku zůstává dlouhodobě jednou z nejvyšších na světě. Na osobu, včetně dětí, průměrně připadá kolem deseti litrů čistého alkoholu za rok.