Konečně. Po měsících antukového trápení přišel zase jeden parádní tenisový týden, a to na trávě těsně před wimbledonským svátkem.

Markéta Vondroušová se po zranění zase dokázala dostat rychle zpátky do formy, jako už poněkolikáté. Odehrála od února teprve druhý turnaj a hned je z toho titul. 

Sama říkala, že ani neměla žádná očekávání, že se prostě jen jela do Berlína rozehrát, aby na Wimbledonu nebyla celá bolavá z přechodu na trávu, a podívejme se, nakonec tam stála s trofejí jako vítězka.

Někdy to tak bývá, ale rozhodně se nedá říct, že to byla nějaká náhoda. Porazila neskutečné hráčky. Madison Keysovou, Dianu Šnajderovou, a dokonce i světovou jedničku Arynu Sabalenkovou. Ten turnaj byl brutálně našlapaný.

Všichni víme, že u Markéty je to vždycky jen a jen o tom zdraví. Je hrozně šikovná a na trávě její hra platí. Levácká zatáčka je obrovskou zbraní a k tomu umí ten její kraťas. Na trávě se pak soupeřky ani nemají šanci rozběhnout a zareagovat.

Snad je to jen odrazový můstek k dalším skvělým výsledkům. Pořád jí je teprve 25 let. Zdá se, že se i stabilizovala, co se týče trenérského týmu. S Honzou Hernychem spolupracovali už dřív, pak Maky zkoušela třeba Honzu Mertla, ale zase se s Herňou vrátili k sobě a myslím, že jim to pořád pěkně funguje.

Herňu znám ještě z vlastní kariéry. Je to pohodář, nebál bych se říct někdy i salámista. Jenže to je přesně to, co Markéta potřebuje. 

V době, kdy se neustále vracíte po těžkých zraněních, operacích, potřebujete někoho, kdo trénink občas zlehčí a jenom vám nediktuje, co máte dělat. Navíc Markéta si v posledních letech prošla i dalšími těžkostmi. Smrt dědečka, který ji k tenisu přivedl, pak rozvod…

V tomhle si s Herňou určitě vyhovují a Markéta je, podobně jako další české holky, hráčkou, která má dostatek tenisové inteligence na to, aby si na kurtu poradila a nepotřebuje ani nějaké velké zásahy do techniky. On byl také vynikající travař, takže spíš spolu můžou ladit, jak ještě vylepšit pohyb na kurtu a podobně.

Teď budou mít fanoušci na Wimbledonu od Markéty asi větší očekávání. Taky věřím, že by tam mohla dojít daleko. Ale bude záležet na spoustě faktorech. Především na zdraví. Jestli její tělo vydrží dalších třeba šest sedm zápasů v řadě. 

I když vyhrála v Berlíně, pořád kvůli předchozím absencím nemá dostatečný žebříček na to, aby byla nasazená. Klidně může v prvních kolech vyfasovat nějakou favoritku.

A také uvidíme, jak se zvládne zase etablovat na pomalejší londýnské kurty. Šanci na další úspěch tam rozhodně má, protože v současném ženském tenise nevidím, že by byl někdo vyloženě odskočený tak, jako jsou třeba v tom mužském Sinner s Alcarazem.  

O tom se ostatně v neděli přesvědčil na vlastní kůži i Jirka Lehečka v Queen's Clubu. K titulu to nakonec nedotáhl, ale Alcarazovi byl ve finále víc než důstojným soupeřem. V klíčových chvílích ovšem umí Španěl vytáhnout neuvěřitelný level hry, na který se těžko hledá odpověď.

Lehy předváděl celý týden na trávě perfektní pohyb. Podpořil to tradičně skvělým servisem a následným prvním úderem, kterým to od začátku ve výměnách hnal. To je jeho tenis, takhle to i potřebuje na trávě hrát a chodit si pro míče.

Mluvil jsem i s Jirkovým trenérským týmem. Má nového kondičáka, Davida Píchala. Je to mladý kluk, někdejší útočník fotbalového Prostějova. A evidentně jim ta spolupráce ladí, udělali výbornou přípravu před travnatou sezonou a bylo vidět, že fyzicky na tom je v Londýně velmi dobře. 

Lehyho znám po lidské stránce a vím, že u něj dělá obrovský rozdíl sebevědomí. Po únorovém semifinále v Dauhá měl smutnou šňůru šesti turnajů, na kterých vyhrál jediný zápas. V závěru antukové sezony už to začal lámat, porazil tam i vyložené antukáře a teď už je zase zpátky.

Navíc, co jsem slyšel, ohromně se prý na trávu těšil, protože loni o ni přišel kvůli zranění. Zelené kurty má od mládí rád, před šesti lety tam s Jonášem Forejtkem ovládli juniorský debl, takže po dvou sezonách čekání chtěl na tenhle povrch zase vlétnout a daří se mu to skvěle. 

Z rakety mu to zase letí. Vždycky se o něm tradovalo, že má hodně tvrdý výplet, aby ten míček vůbec dokázal nějak kontrolovat a nelétalo mu to všude možně. Říkalo se o něm, že má v ruce dynamit, a to ještě v době, kdy nebyl tak nasvalený jako teď. 

Médii také prolétlo, že mu u kurtu aktivně fandila přítelkyně Lucka Neumannová. Kdo ví, možná i to hrálo roli v tom skvělém týdnu. Někomu to vyhovuje, když ho partnerka nebo rodina doprovází.

Měl to tak i Tomáš Berdych s partnerkou a později manželkou Ester, kterému hodně pomáhalo, že ve svém boxu má toho nejbližšího člověka. Je to podobný případ v tom, že obě holky v juniorských kategoriích tenis hrály, takže vědí, o čem ten sport je, chápou tenisový kolotoč.

V případě Lehyho mají s Luckou asi i takový svůj mikrosvět, oba aktivně sportují, potrpí si na zdravou výživu, celkově mají podobný životní styl a zjevně jim to takhle sedí.

Mladí skvěle vymačkali formu na antuce

Z posledních tenisových týdnů bych ještě vypíchl Terezu Valentovou a Sáru Bejlek, které využily formu z Paříže a prodloužily si sezonu na antuce na menších turnajích. Obě dokonce vyhrály titul a posbíraly spoustu bodů.

Za mě to byla super volba. Jsou teenagerky, na trávě toho pořád nemají moc odehráno, tak proč nevyužít formy z antuky, vymáčknout body a přiblížit se stovce. Tráva je specifická tím, že zvyknout si na ní trvá pár let, musíte si ten pohyb zažít, zápasy na ní ještě časem posbírají. 

Blíž do stovky má zase i Dalibor Svrčina. Taky vyrazil do Poznaně na antuku a uhrál tam finále na challengeru. Zlomil černou sérii výsledků, které měl, a už je z něj 113. hráč světa. Ono se to nezdá, ale když se dostanete do finále challengeru, tak dostanete zhruba tolik bodů jako za uhrané kolo na grandslamu. Kam ještě musí v jeho případě přes kvalifikaci.  

Před dalším grandslamem má každopádně český tenis pozitivnější vyhlídky, než měl třeba před Paříží. Věřím, že z kluků alespoň Lehy by se mohl dostat do druhého týdne. Když nedostane nějakou těžkou váhu do třetího kola, tak by to mohlo klapnout.

Uvidíme, jak to sedne holkám. Za normálních okolností bych hodně věřil Karolíně Muchové, ale zdá se, že kvůli zdravotním trablům bude i nadále hrát jen s čopovaným bekhendem. Ten sice na trávě docela platí, míček se sklouzne, nevyskočí, ale když bude mít smůlu na los a vyfasuje někoho jako Markétu Vondroušovou, bude to mít složité.

Před Wimbledonem posílila tým o Václava Šafránka, bývalého výborného tenistu, který teď trénuje na Štvanici. Muška bude moct těžit ze společných sparingů, on je pořád fit, pořád se udržuje a hraje. 

Nicméně jestli něco i po Paříží platí, tak to, že hlavně u českých holek to v Londýně zase bude o tom, jak dlouho vydrží zdravé nebo alespoň bez větších bolístek, které by je limitovaly.