Je čtvrtek 5. srpna 1977 krátce po páté odpoledne a ulicemi Kolína nad Rýnem projíždí luxusní Mercedes. V autě řízeném šoférem sedí prezident Konfederace německých zaměstnavatelských svazů a bývalý důstojník SS Hanns Martin Schleyer. V doprovodu policistů a své ochranky míří z práce domů.

Z příjezdové cesty vedoucí do ulice, kterou projíždí, ale náhle vycouvá auto. Šofér stihne zabrzdit, vůz s policejním doprovodem už však ne, nabourá do mercedesu a napasuje ho do sevření mezi dva vozy. Poté se spustí palba. Útok je vedený ze dvou stran, jednak z auta, které nacouvalo do silnice, z druhé strany pak střílí útočníci dříve maskovaní jako rodina s kočárkem.

Tři osobní strážci ani policie nemají šanci. Čtyři z nich umírají ve smršti kulek. Pět útočníků během zhruba dvou minut vypálí více než sto výstřelů z pistolí a samopalu. Jednoho z policejních seržantů tak například provrtá až 60 projektilů. Schleyer přežije - alespoň prozatím. Útočníci nezraněného muže z místa unáší bílým Volkswagenem.  

Jeho únosci jsou takzvaná Frakce rudé armády, zkráceně RAF. Šlo o západoněmeckou krajně levicovou teroristickou skupinu, jejíž kořeny sahají až do studentských protestních hnutí. 

Koncem 60. let propukly v Západním Berlíně protesty po návštěvě Íránského šáha. Zprvu se jich účastnili především íránští marxisté, poté se ale přidali i němečtí levicový studenti. Šáhovi podporovatelé na ně během protestů zaútočili a demonstrace se změnily v násilné nepokoje, během nichž byl policií zastřelen jeden student. Čin byl ovšem kvalifikován jako sebeobrana a policista vyvázl bez trestu.

Důvodů k založení RAF bylo ovšem více. Jedním z nich byla například neschopnost německého establishmentu vyrovnat se s minulostí. Bývalí nacisté byli stále ve státních strukturách a ve veřejných funkcích. Jedním z nich byl právě Schleyer, který po válce udělal kariéru jako významný manažer, přestože za války byl přesvědčeným nacistou a členem SS.

Působil i v někdejším protektorátu jako úředník Ústředního svazu průmyslu pro Čechy a Moravu. Ten se zabýval například organizováním nucených prací v Německu či arizace čili zabavování židovského majetku. Po válce ale lhal o své hodnosti, a byl tak propuštěn ze zajetí. A následně si v západním Německu vybudoval úspěšnou kariéru.

Důvodem k založení skupiny byl ovšem i odpor k válce ve Vietnamu či  kapitalismu. Jejími zakladateli byli v roce 1970 Andreas Baader a Gudrun Ensslinová, kteří už dříve podnikli protestní žhářské útoky na obchodní domy. Baadera následně zatkla policie. Z vězení mu pomohla další ze zakladatelek skupiny, novinářka Ulrike Meinhofová, která jej pod záminkou rozhovoru nechala převézt do sídla charitativní nadace. Tam vězněného osvobodili jeho přátelé. 

Trojice bývá přezdívána jako první generace RAF. Kromě vůdčí trojice šlo až o několik desítek dalších členů. Skupina se věnovala hlavně vykrádání bank - jakožto "vyvlastnění peněz kapitalistům" - ale i bombovým útokům na americké vojenské velitelství v západním Německu. Zaútočili i na soudce, který se podle nich podílel na "politických procesech". Ačkoliv první generace necílila na civilisty, několik jich bylo zraněno při bombovém útoku na budovu vydavatelství Springer, které podle nich šířilo lži. Skupina se považovala za guerillu. 

Vůdčí trojice a několik dalších členů byli po několika měsících postupně pozatýkáni a uvězněni. Jeden z nich pak ve vězení zemřel v důsledku hladovky. Trojice, podobně jako další členové guerilly, pak ve vězení spáchala mezi lety 1976 až 1977 sebevraždu. 

Ještě před vlnou sebevražd se ovšem zbylí členové RAF, kteří zůstali na svobodě, snažili o osvobození svých soudruhů. Šest teroristů tak například zajalo 12 lidí na západoněmeckém velvyslanectví ve švédské metropoli Stockholmu; dva z nich zavraždili. Útočníci neúspěšně požadovali propuštění vězněných extremistů, akce ztroskotala.

Posledním pokusem byl právě v roce 1977 únos manažera a bývalého nacisty Schleyera, kterého chtěli vyměnit za uvězněné členy skupiny. V říjnu téhož roku unesli teroristé ze spřátelené Lidové fronty za osvobození Palestiny letadlo. Požadovali propuštění několika vězňů, mezi nimi i členy RAF. Po několika mezipřistáních dorazili do Somálska, kde ale letadlo bezpečnostní složky osvobodily.

To bylo pro uvězněné teroristy RAF pravděpodobně poslední kapkou. Ústřední trojice po blamáži v Somálsku spáchala sebevraždu. A to byl konec i pro Schleyera, kterého tou dobou jeho únosci přesouvali mezi konspiračními byty, mimochodem i v belgickém Bruselu. Věznitelé ho popravili několika výstřely z pistole a tělo nechali v kufru auta zaparkovaného na východě Francie. Nešlo ovšem o konec samotné RAF, organizace svou činnost ukončila až v 90. letech.