Po prvním potomkovi se vrátila zpět na tenisové kurty a vyhrála Wimbledon, po druhém dítěti zaběhla maraton.

Nyní je plzeňská rodačka součástí velké výměny na postu kapitána reprezentace v Billie Jean King Cupu.

Sedmnáct let opanoval lavičku ženské tenisové reprezentace Petr Pála, který v této funkci získal šest fedcupových trofejí. Od příštího roku ho vystřídá tenistka, která byla strůjkyní většiny z nich.

Strýcová je ale zároveň bývalou hráčkou, která byla známá pro svůj temperament na kurtu.

Na jednu stranu ohromná bojovnice, na tu druhou často vytočená tenistka, která během zápasu nešla pro sprosté slůvko daleko.

"Jsem charakterově emoční člověk. Takže to ve mně při zápasech vřelo hodně. Pouštěla jsem pozitivní i negativní emoce, bohužel těch negativních bylo během kariéry hodně," přiznala Strýcová v pořadu Advantage na stanici Canal+ Sport.

"Myslím, že ke konci kariéry se lepšilo proto, že jsem měla mentálního kouče," doplnila.

Sama si je ale vědoma toho, že její chování na kurtu, kdy se vztekala, házela raketou a vysílala nadávky všude kolem, mělo mít nějaké hranice.

"Někdy mě to až ovládlo, což bylo špatně. Bylo potřeba to držet v rovnováze. Mrzelo mě, že jsem kvůli tomu někdy i prohrála zápas," přiznala.

Občas svůj hněv svěřovala i směrem k trenérskému boxu, kde se prostřídali ti nejlepší čeští kouči, jakými jsou Tomáš Krupa nebo David Kotyza.

"Pro trenéry to se mnou v tomto ohledu nebylo někdy jednoduché. Ale zase jako se svěřencem se jim se mnou určitě pracovalo dobře, všichni věděli, že vždy odvedu 100 procent a nic neodfláknu," vzpomínala Strýcová.

I kvůli nim se prý po zápase někdy kousala do jazyka. "Byli tam kvůli mně, fandili mi a já je přitom poslala někam. Ale já to v ten moment nevnímala a dokonce byly chvíle, kdy jsem si to ani nepamatovala," vysvětlila někdejší šestnáctá hráčka světa.

Nyní vnímá, že tenis se od dob, kdy s ním sama začínala, hodně proměňuje. Víc se mluví o tom, co hráčky na kurtu prožívají a jak je sezona čím dál náročnější.

"Za nás se pocity ženy moc neřešily. Podle mě je potřeba počítat s tím, že když se dáte na dráhu profesionálního sportovce, tak to děláte se vším všudy a víte, že to bude náročné. Bude vám chybět rodina, budete často cestovat. Nezbývá než zatnout zuby a jet," prohlásila.

Sice vyhrála dva turnaje WTA v singlu, získala bronz z olympijských her ve čtyřhře, ale speciální místo v jejím srdci má stále Wimbledon, kde si zahrála semifinále a dvakrát ho vyhrála ve čtyřhře.  

Můžou za to částečně i výlety za dědečkem, když byla malá. Žil totiž v Londýně a do muzea ve Wimbledonu často jezdili. 

Její úspěch z roku 2019, kdy pronikla do poslední čtyřky dvouhry, přitom nebyl jen tak. Klidně se mohlo stát, že se její cesta zastaví už v osmifinále proti Elise Mertensové, kdy prohrávala 4:6 a 2:5, přesto dokázala Belgičanku porazit.

"To jsem přitom ani nevěděla, jestli nastoupím. Měla jsem noc před zápasem otevřené okno a studený vítr mi nafoukal za krk. Ráno jsem měla úplně ztuhlou páteř, lezla jsem z postele po čtyřech. Chvíli jsem myslela, že budu i podávat spodem. Doktor mi ale dal nějaký dryák, který zafungoval, a já to spolu se zápasovým adrenalinem nějak rozpohybovala," líčila.

Teď ji čeká cesta do Londýna znovu. Dostala totiž pozvání zahrát si turnaj legend. Zároveň tak zblízka uvidí hráčky, které bude později zvát do Billie Jean King Cupu jako nová kapitánka.