Ve stoleté historii klubu bude Fjodorovova jednadevadesátka teprve devátým vyřazeným číslem. Po čtyřce Nicklase Lidströma, devítce Gordieho Howea nebo dvanáctce Stevea Yzermana.

Dlouho přitom nebylo jasné, zda proslulý Rus tyto velikány doplní. Hokejovým umem jim sice stačil, ale na rozdíl od nich neproslul klubovou loajalitou.

Po třicítce, kdy stále patřil k hlavním zbraním Detroitu, dlouho odmítal odkývat velmi štědrou nabídku na prodloužení smlouvy, až se nakonec za trochu horších podmínek upsal Anaheimu.

Navíc mohl být pryč už mnohem dřív.

V roce 1997 pomohl Red Wings ke Stanley Cupu, prvnímu po 42 letech, jako jejich nejproduktivnější hráč v play off. A po vypršení smlouvy právem žádal zvýšení platu. Ovšem do sfér, které se Detroitu zajídaly.

Jednání se táhla dlouho, tak dlouho, že Fjodorov nestihl začátek další sezony ani její první měsíce.

Neutěšeného stavu využila v období kolem zimní olympiády v Naganu Carolina, která se rozhodla "pytlačit". Fjodorovovi coby chráněnému hráči cizího klubu sama nabídla smlouvu. A hvězda ji přijmula.

"Okrádaný" klub má samozřejmě vždy možnost tzv. offer sheet dorovnat a hokejistu si udržet, ale Carolina to Detroitu pořádně ztížila. Šestiletou smlouvu na 38 milionů amerických dolarů vypracovala přímo ďábelsky.

Fjodorovovi slíbila okamžitý podpisový bonus v astronomické hodnotě 14 milionů a k tomu základní plat dva miliony ročně, a to i v první sezoně, kdy bylo jasné, že toho útočník po olympijské pauze už moc neodehraje.

Nejvíc ovšem zaujal další, 12milionový bonus. Fjodorov by ho dostával po částech v průběhu šesti let, nebo celý hned po prvním ročníku - v případě postupu do konferenčního finále.

Slabá Carolina tenkrát neměla ani na play off, takže se jí tato podmínka netýkala. Ale Detroit? Od toho všichni čekali další Stanleyův pohár.

Tehdejší vlastník Red Wings Mike Ilitch tak věděl, že v případě dorovnání offer sheetu bude muset Fjodorovovi během krátké doby vyplatit až 28 milionů dolarů. Přesto do toho šel, majiteli Caroliny a dlouholetému rivalovi Peteru Karmanosovi nechtěl nic darovat.

Fjodorov tak prozatím zůstal v Detroitu. A protože Red Wings nejenže postoupili do konferenčního finále, ale rovnou obhájili Stanley Cup, vydělal si hvězdný Rus za pár měsíců hraní 28 milionů.

Žádný hokejista nedosáhl v jedné sezoně na tolik peněz, ani zdaleka. Navíc je řeč o roce 1998. Když započítáte inflaci, je to jako kdyby dnes někdo inkasoval asi 55 milionů dolarů, v přepočtu přes miliardu korun.

Pro srovnání - český střelec David Pastrňák, jeden z největších boháčů současné NHL, si v příští sezoně vydělá 12,5 milionu, tedy čtyřiapůlkrát méně.

Druhou stránkou Fjodorovovy ztřeštěné smlouvy je, že po supervýdělečné sezoně dostával v Detroitu už "jen" dva miliony ročně.

Celkově se klubu vyplatil. Ke Stanley Cupu mu pomohl ještě v roce 2002 a hlavně v play off nikdy nezklamal, jak dokládá 163 bodů (50+113) ze 162 duelů. Výš jsou v historii Red Wings jen Yzerman (185 bodů) a Lidström (183). 

Když ale Fjodorov po další, tentokrát fatální neshodně ohledně smlouvy dorazil do detroitské haly jako centr Anaheimu, domácí fanoušci na něj bučeli, kdykoliv se dotkl puku. To se psal prosinec 2003.

Teď Christopher Ilitch, jenž po rodičích převzal byznysové impérium včetně Red Wings, naplánoval usmíření v podobě vyvěšení Fjodorovova dresu. A zřejmě není náhoda, že se tak stane před lednovým utkáním proti "loupeživé" Carolině.

Paradoxní je, že Fjodorov, v jednu chvíli nejlépe placený hokejista planety, na slavnost nedorazí jako takový boháč, jak by se mohlo zdát.

Ještě během kariéry totiž naletěl domnělému kamarádovi a později odsouzenému podvodníkovi Josephu Zadovi, který ho pod záminkou zhodnocení investic nenávratně připravil o celkem 43 milionů dolarů, tedy mnohem více, než si Fjodorov vydělal v oné slavné sezoně.