Mnozí si ho pamatují z Liberce, kde v nultých letech nastupoval jako záložník a platil za velký talent slovenského fotbalu. Se Slovanem dokonce slavil český titul.

V Česku hrál krátce také za Mladou Boleslav, zbytek kariéry strávil hlavně doma na Slovensku.

A právě tam si fotbalový život zkazil. Disciplinárka tamního svazu mu jako hráči zastavila kvůli ovlivňování zápasů činnost - nejdřív na 14, později na 25 let. To znamená, že Hodúr nesmí ve fotbale působit v žádné funkci až do roku 2039.

"Většinou se to pohybovalo okolo 2500 až 3000 eur (v přepočtu asi 61 až 73 tisíc korun - pozn. red.)," řekl Hodúr před pár dny slovenskému Denníku Šport, kolik za manipulování zápasů dostával. "Dávali nám to vždy na předem dohodnutém místě po utkání. Nejčastěji se tak dělo na čerpacích stanicích u Dunajské Stredy nebo u Bratislavy."

Hodúr tehdy nastupoval právě za Dunajskou Stredu. Fungovalo to až do chvíle, kdy si pro něj přišla policie. Vyslýchali ho, téměř 24 hodin strávil v cele předběžného zadržení.

"Jeden den trénujete, druhý jste v místnosti se zamřížovanými okny a přes okýnko ve dveřích vám dávají jídlo. To už končí všechna legrace," líčí bývalý fotbalista.

Odnětí svobody se později vyhnul, od civilního soudu dostal jen podmínku. 

Přechod do života po hráčské kariéře, která pro něj kvůli trestu náhle skončila, byl ale náročný. Nemohl pokračovat v prostředí, kterému jako jedinému rozumí.

"Co budu dělat? Přežiju? Hodně otázek, ale nic konkrétního jsem neměl. Přepnout do běžného života bylo náročné," vzpomíná rodák z města Šaľa.

"Nedovedl jsem si představit, že skončím ve fabrice," pokračuje. "Ve fotbalových kruzích jsem samozřejmě nemohl vykonávat žádnou funkci. Pracoval jsem tedy na stavbě. Nesedělo mi to, ale musel jsem nějak vydělávat. Také jsem s dodávkou rozvážel letáky. Našel jsem se až v tom, co dělám teď. Dal jsem se dohromady a splatil dluhy."

Aktuálně pracuje v rehabilitačním centru, kde se léčí pacienti s neurologickými poruchami pohybu. Má tam na starosti údržbu a provoz zařízení.

Daří se mu také v osobním životě. Po krachu prvního manželství se podruhé oženil. "Mám výbornou manželku, které si vážím. Žiju si spokojeně i bez fungování ve fotbale. Věnuju se manželce, synovi a vnukovi," dodává někdejší reprezentační záložník.