Dva velorexy, čtyři muži. Na papíře to zní jako absurdní plán, ve vozítku, o kterém se traduje, že nejezdí do myčky, ale do čistírny, vyrazit z Česka přes Sibiř až do Japonska. Přesto je právě tohle svět Nesmrtelných dědků. "Momentálně, když odpovídám na otázky, sedím na pláži Bajkalu, za mnou jsou zaparkovány dva velorexy a já naplno vychutnávám splnění velkého snu," říká Jan Kudělka, jeden z členů výpravy.

Začalo to nenápadně - parta mladších a starších chlápků, z nichž si každý doma něco šrouboval. Když v roce 2015 tři z nich objeli na starých čezetách hranice Česka, bylo jasno. "Další rok jsme naplánovali společnou jízdu kolem Tater. To byla dálka a výzva, cítili jsme se jako velcí cestovatelé. A od té doby nás to nepustilo."

Postupně se přidávali další - včetně Janova syna Šimona, který výpravy začal dokumentovat. Skupina Nesmrtelných dědků se tak rozrůstala. A přestože název svádí k představě starých pánů, dědky nejsou oni, ale jejich stroje. "Ten název se netýká nás, jak si mnozí myslí, ale našich strojů, protože už mají úctyhodný věk. A nesmrtelní proto, že je nikdy nenecháme umřít, ale vždycky je opravíme," dodává Kudělka.

Staré heblo, nová výzva

Výpravy po Evropě už pro ně nejsou novinkou. "Každá cesta má své kouzlo. Myslím ale, že do emoční paměti se nám nejvíc vepsala naše první velká, kdy jsme já se Šimonem ve velorexu a Šejba na své ikonické rikše vyrazili na hranice Španělska. Plánovali jsme vyrazit na 14 dní, nakonec z toho byl měsíční trip přes Portugalsko, Gibraltar, pohoří Sierra Nevada, zpátky přes Pyreneje a domů. Tehdy jsme zjistili, že stroje, stará hebla, takovou dálku bez větších problémů zvládnou. Myslím, že tohle byl zlom. Pak už jsme každé léto plánovali, kam zase vyrazíme."

Postupně je to ale víc a víc táhne na východ. "Drahý Západ už nás tolik neoslovuje. Zvlášť Anglie byla pro mě v tomto směru docela zklamáním. Najít místo na spaní a kousek volné přírody v zadrátované zemi bylo pro nás náročné," pokračuje ve vypravování Kudělka.

Japonsko však není jen další zemí na seznamu. Je to součást dávného snu. "Hodně roků bylo mým snem dojet velorexem na Bajkal. A tajně jsem měl schované ještě větší přání uskutečnit velorexem cestu kolem světa."

Expedice Japonsko

Překonat s velorexy trasu přes Bělorusko do Ruska a dál přes Jižní Koreu až na japonské ostrovy je logisticky i byrokraticky náročné. Překvapivě však některé úseky nejsou tak komplikované, jak by se mohlo zdát. Dědky nezastavily válka ani sankce. "V Rusku dopady války nepociťujeme žádné, kromě toho, že nelze zaplatit evropskou platební kartou." Víc přepadení Ukrajiny nerozebírají, válečné dění a politika prosakují do zpráv o jejich cestě nepatrně.

Od začátku jejich stroje budily pozornost. Všimli si jich v Bělorusku, v Rusku je doprovázeli členové tamního Jawa klubu (velorexy používají staré dvoutaktní motory z Jaw), místní je zvou na jídlo, čas od času nechají přespat v domě.

Do Japonska by měli dorazit začátkem září. A proč právě tam? "Jelikož už jsme s velorexem projeli spoustu hlavních měst, přišlo nám vtipné jím zasmradit i největší aglomeraci světa, Tokio. Navíc udělat si s hadrákem fotku na nejfrekventovanější křižovatce světa Shibuy Crossing by bylo ikonické. Zavítali bychom rádi také na Expo, ale vzhledem k tomu, že jsme se měsíc pořádně nemyli, je pravděpodobné, že nás tam nepustí."

Rikša v poli, motor na dvě půlky

Cestování na tříkolových strojích z jiné doby nepřináší jen radost, ale i krizové momenty. V Rumunsku se jim před lety v horách kousla převodovka a motor šel ven. "Tehdy jsme ještě v opravách nebyli zběhlí, ale jel s námi Tim, machr přes motory, tak se vše zvládlo."

Nechybí ani kuriózní nehody. "Jednou Šejba vyletěl ze zatáčky za Přerovem, když jsme jeli na sraz čezet do Strakonic. Neodhadl nově vybudovanou zatáčku, hodilo ho to na dvě kola a aby se nepřevrátil, pustil rikšu z náspu do pole."

Když v Monaku upadlo zadní kolo, přišla chvíle pochyb. "Tehdy přišla na Šejbu opravdu depka, co že to vyvádíme za nebezpečnou činnost, a vážně uvažoval o odtahu. Prý už na rikšu nesedne. Ráno jsem zajel do vesnice svařit poloosu, Šejba pookřál… Po dvaceti kilometrech už zase ve svém klasickém náklonu řezal zatáčky."

Něco víc než jen mašiny

Pro tým Nesmrtelných dědků je každá cesta příležitostí něco si dokázat - sobě i strojům. A také poznat svět z jiného úhlu. "Ač se zdá svět někdy těžké místo k žití, vždycky se najdou lidi, kteří vám pomohou… Paradoxně se mi zdá, že skutečná realita se kolikrát jeví v mnohem lepším světle než ta mediální."

Ze starých motorek a velorexů se za roky společného cestování stal symbol přátelství, svobody a dobrodružství. Nejde už dávno jen o techniku. Rozhýbání starých vraků je pro Dědky způsob, jak neztratit ideály. "Sednout si s partou večer někde u řeky, dát si pivko a opéct buřty je naprosto nutná součást takových výletů."