Prezidentská kancelář na Kličkovo "popíchnutí" zatím veřejně nereagovala. Novinář a analytik Konstantin Skorkin vysvětluje, o co v souboji mezi Zelenským a Kličkem skutečně jde.

Kličkova cesta do úřadu kyjevského starosty byla dlouhá. V roce 2005 se po ukončení boxerské kariéry rozhodl zkusit prosadit v politice. V následujícím roce poprvé kandidoval na starostu. Ačkoliv byl populární mezi mladými voliči a proevropskou střední třídou, skončil s 23,7 procenty hlasů druhý a prohrál s excentrickým populistickým bankéřem Leonidem Černoveckým, který získal 32 procent hlasů od především konzervativních voličů.

"V předčasných volbách starosty v roce 2008 Kličkova podpora dále klesla: skončil třetí se 17,9 procenty, zatímco Černoveckij byl znovu zvolen s 37,7 procenty. V roce 2010 Kličko založil vlastní stranu Ukrajinská demokratická aliance pro reformy (UDAR). V roce 2012 dovedl UDAR do parlamentu, kde získal přibližně 14 procent hlasů," popisuje Skorkin pro server Meduza.

Při protestech na Euromajdanu v zimě 2014 se Kličko objevil jako opoziční vůdce a možný kandidát na prezidenta po pádu Viktora Janukovyče. Jiný vůdce protestů, Petro Porošenko, ale s Kličkem - s pomocí oligarchy Dmytra Firtaše - zprostředkoval dohodu, v níž Kličko souhlasil, že se prezidentského klání nezúčastní výměnou za Porošenkovu podporu ve volbách kyjevského starosty. Porošenko zvítězil v prezidentských volbách již v prvním kole, zatímco Kličko vyhrál primátorské volby s 56 procenty. UDAR si zajistila většinu v městské radě.

Kličko byl v roce 2015 znovu zvolen, když ve druhém kole získal 64,1 procenta hlasů. V témže roce se jeho strana spojila s Porošenkovým politickým blokem a Kličko se stal jeho lídrem. V roce 2016 se stal také šéfem Asociace ukrajinských měst, klíčové organizace místních samospráv.

V roce 2019 Porošenko prohrál prezidentské volby s Volodymyrem Zelenským, kterého podporoval oligarcha Ihor Kolomojskij, dlouholetý Porošenkův rival. Politický analytik Kosťantyn Bondarenko v Zelenského biografii, kterou napsal, připomíná pozoruhodnou historku z tohoto období. 

V listopadu 2018, krátce před oficiálním vstupem do prezidentského klání, se Kličko zúčastnil narozeninové oslavy Ihora Michajloviče Surkise, majitele fotbalového týmu Dynamo Kyjev, kterou pořádal právě Zelenskyj. Kličko údajně žertoval: "Ihori Michajloviči! O tvém postavení vypovídá to, že tu jsou s námi čtyři ukrajinští prezidenti a budoucí prezident pořádá večírek." Zelenskyj odpověděl: "Vitaliji, pokud se stanu prezidentem, slibuji, že se postarám o to, abys příští narozeniny Ihora Michajloviče hostil ty." Kličko toto tvrzení později v rozhovoru potvrdil.

Anekdota podle novináře ilustruje napjaté vztahy mezi oběma velkými osobnostmi - kořeny konfliktu jsou ale podle něj hlubší. "Kličkovo souznění s Porošenkem a vliv na Kyjev, politické a ekonomické srdce Ukrajiny, z něj tehdy udělalo přirozeného soupeře nově zvoleného Zelenského," popsal. 

Konflikt mezi Kličkem a Zelenským pokračoval v roce 2019, kdy Zelenskyj krátce po nástupu do funkce oznámil, že hodlá odvolat Klička z čela Kyjevské městské státní administrace (KMSA), která spravuje městský rozpočet, aby oslabil jeho moc. Zelenského tým obvinil Klička z korupce, a chtěl rozdělit jeho pravomoci a do vedení KMSA nasadit "loajálního" člověka. Kličko ale odmítl rezignovat a o post přišel až po několika měsících - starostou zůstal nadále. 

Prezidentův tým se pak soustředil na podporu jiných kandidátů na post starosty Kyjeva, kteří by mohli Klička ve volbách porazit, ale bez úspěchu. V roce 2020 Kličko vyhrál nad kandidátkou Irynou Vereščukovou a obhájil post starosty ve volbách už v prvním kole. 

V roce 2021 konflikt eskaloval, když bezpečnostní složky provedly razii zaměřenou na Kličkovy spolupracovníky a několik městských úřadů kvůli podezření z korupce. Kličko to označil za pokus centrální moci o upevnění kontroly nad Kyjevem. 

V reakci na to začal aktivněji hledat podporu u západních partnerů a zdůrazňovat svůj proevropský profil. Symbolickým momentem se stala návštěva tehdejší německé kancléřky Angely Merkelové na Ukrajině - Kličko se s ní chtěl sejít, ale prezidentská kancelář mu to zakázala. Právě to podle expertů potvrdilo, jak moc se vztahy mezi ním a Zelenského týmem vyhrotily.

Ruská invaze na Ukrajinu v roce 2022 na krátkou dobu spory mezi oběma politiky potlačila. Když se ruské tanky blížily ke Kyjevu, Zelenskyj a Kličko společně pracovali na obraně města. Jakmile se však frontová linie stabilizovala, napětí se vrátilo.

Kličko veřejně kritizoval Zelenského tým za údajné zanedbávání obrany Kyjeva a za byrokratické zásahy. Napětí vzrostlo letos na jaře po sérii zásahů ukrajinské prokuratury proti kyjevským komunálním úředníkům. Kličko to označil za pokus vlády "získat kontrolu nad Kyjevem". Rezonovalo i jeho prohlášení pro The Times o "smradu autoritářství".

Není jasné, jak tenhle spor dopadne. Přestože si obyvatelé Kyjeva často stěžují na korupci i špatnou infrastrukturu, Kličko zůstává ve městě populární a většina by ho chtěla znovu za starostu. Na celonárodní úrovni ale tolik podpory nemá, a bez pozice v čele Kyjeva by pro něj bylo těžké politicky přežít. Zelenského tým se každopádně snaží oslabit silné soupeře ještě před nevyhnutelnými poválečnými volbami.

Bitva o Kyjev trvá už víc než pět let - a i když prezidentova kancelář zatím Klička odstavit nedokázala, boj o hlavní město bude důležitý i pro podobu poválečné Ukrajiny.

Ještě horší než váleční štváči. Rusista popsal největší hrozbu pro ruskou společnost (celý článek s videem zde)