S projektem Fluoronet, který jste vyvíjela na soukromé prestižní škole při pobytu v USA, jste nedávno vyhrála velmi prestižní celosvětovou soutěž RISE, v níž z 25 tisíc uchazečů vyberou jen sto. To je velký úspěch. V čem váš projekt spočívá?

Fluoronet je nová alternativa rybářských sítí, která má zpřístupnit hledání takzvaných "ghost nets", tedy ztracených, vyhozených a opuštěných rybářských sítí v oceánu, které tvoří deset procent veškerého mořského odpadu. Projekt by pomohl snížit množství plastů v oceánu.

Jak by to fungovalo?

Běžný materiál rybářských sítí se upraví tak, aby mohl za určitých podmínek vydávat jasné viditelné světlo. Tento efekt se aktivuje osvětlením materiálu konkrétním druhem světla, které v něm spustí reakci podobnou "rozsvícení" - tomu se říká excitace. Když se síť ztratí v oceánu, použije se právě toto specifické světlo, které materiál sítě aktivuje, takže začne jasně zářit a je viditelná z hladiny. Díky tomuto efektu je možné ji najít a vytáhnout zpět.

Do jaké hloubky se dá s touto metodou a materiálem pracovat?

Moje metoda se dá uplatnit v eufotické vrstvě oceánu, což znamená do hloubky, do které proniká světlo. V této vrstvě probíhají světelné děje, jako například fotosyntéza, a může zde probíhat právě i již zmíněná excitace. Maximální hloubka, do které se tento model dá využít, se odvíjí od cyklu sítí nechaných v oceánu. Jelikož jsou sítě vyráběny většinou z nylonu, přirozeně se vznáší. Jakmile se do nich ale chytí nějaký mořský organismus, stáhne je s sebou dolů. My poté musíme počkat, než se sítě dostanou zpět do menší hloubky, protože jejich výlov jsme v současné době schopni zajistit pouze manuálně.

V této fázi se síť pohybuje právě v oné eutofické zóně. Taková hloubka je pro model ideální, protože se v ní mimo jiné nachází i značná část korálových útesů, které bývají zásahem sítí poškozeny. Korály hrají klíčovou roli v mořském ekosystému a jejich celkový význam pro naši planetu je nepřehlédnutelný. Jedná se tedy o jednu z oblastí, které je třeba před rybářskými sítěmi chránit.

Jaké je pozadí vašeho nápadu? Jak samotná myšlenka vznikla? 

Vždy jsem milovala oceán a už od prvního pohledu na něj jsem věděla, že ho chci chránit. Zároveň mě vždy neuvěřitelně fascinovala bioluminescence. Když se mi minulý rok naskytla možnost vycestovat do zahraničí na roční stipendijní pobyt v USA, dostala jsem konečně možnost začít pracovat na svém výzkumu. Uvědomovala jsem si, jak velký problém pro oceány ghost nets představují. Zkombinovala jsem proto své dvě vášně a začala pracovat na inovativním řešení, které přináší můj současný výzkum.

Něco takového dosud neexistovalo?

Existují některá řešení orientovaná na nalezení ztracených sítí. Například menší uživatelsky přívětivá zařízení GPS, která se připevní k síti před jejím vypuštěním. Problémem je, že jsou poměrně drahá a navíc vyžadují spolupráci rybářů. Velké množství sítí ponechaných v oceánu navíc pochází z nelegálního rybolovu. Pokud se rybáři nestarají o to, aby sítě nenechali v oceánu, proč by si kupovali drahé zařízení, které je sleduje?

To je dobrá otázka. Váš projekt nabízí řešení?

Materiál, ze kterého by se alternativa běžných rybářských sítí vyráběla, je levnější a přístupnější než dosavadní vynalezené technologie. To je velmi důležité pro různé skupiny dobrovolníků, kteří sítě hledají. Jejich výlov totiž probíhá manuálně. Mnou navržená síť neruší mořské organismy, protože vyzařuje viditelné světlo jen pod excitací speciálním typem jiného světla. Navíc v otázce ztracených sítí řeší problém nelegálního rybolovu, jelikož nyní dostupnou síť nelze rozeznat od modifikované sítě. Pokud by byly sítě umístěné na globální trh a nahradily normální sítě, rybáři by nemuseli nutně poznat, že se jedná o modifikovanou síť, tudíž by bylo možné sítě lokalizovat i bez jejich spolupráce.

Ty sítě by se ale musely nejdřív začít vyrábět a prodávat ve velkém. V jaké fázi je uvádění projektu do praxe?

Jsem zatím středoškolská studentka, což mi znemožňuje věnovat se projektu naplno. Nedávno jsem se dozvěděla, že můj výzkum obdržel ocenění RISE a díky tomu jsem se v Barceloně sešla s profesorem z výzkumného týmu barcelonské univerzity, abychom probrali případnou spolupráci. Barcelona, jakožto přímořské město, by byla teoreticky ideální pro převedení laboratorního procesu do industriálního. Bude to ale vyžadovat ještě hodně práce. Díky soutěži RISE jsem dostala jako grant poměrně vysokou částku a na univerzitě bych chtěla svůj projekt rozvíjet, protože problém plastů v oceánu pro mě představuje jedno z nejzásadnějších environmentálních témat.