V jeho mládežnické kariéře nic nenapovídalo tomu, že by to Pospíšil mohl dotáhnout až do extraligy. Dlouho hrál jen za rodné Boskovice, pak za Techniku Brno.

Té pomohl na jaře 2023 v dospělé kategorii k postupu z krajské do druhé ligy, tedy ze čtvrté do třetí nejvyšší soutěže v Česku.

Nikdy nehrál ani juniorskou extraligu, přesto si Pospíšila vloni vytáhl prvoligový Vsetín. Při debutu za Valachy dvakrát skóroval. Už to bylo pro útočníka, který po střední škole váhal, co vůbec s jeho kariérou bude, jako pohádka.

O rok později seděl v šatně Pardubic, s nimiž má aktuálně ze Vsetína vyřízené střídavé starty. Větší nervy než ze samotné extraligy na ledě měl z toho, jak ho přijmou Roman Červenka, Lukáš Sedlák a další.

Za Pardubice jste naskočil do dvou zápasů proti Českým Budějovicím a v Olomouci. Jaké to bylo?

Jako splněný sen. Všechno se událo tak strašně rychle… Před rokem bych vůbec nevěřil, že se tohle může stát. Byl jsem nadmíru spokojený, že můžu nastupovat ve Vsetíně. Na druhou stranu si troufám říct, že svou prací jsem si zasloužil tohle zkusit.

Mluvíte o splněném snu. Ale vážně jste o extralize pořád snil? Ještě před dvěma lety se zdálo, že maximem bude možná druhá liga.

Upřímně, moc jsem o tom nesnil, ale v hloubi duše jsem věděl, že na to mám. Říkal jsem si, že se vyhraju v nižších ligách a třeba se něco zrodí. Tu pracovitost a všechny věci, které jsou potřeba, abyste v hokeji uspěl, to v sobě nosím. Jen jsem potřeboval někoho, aby to ze mě dostal. Ve Vsetíně se to povedlo, je to super.

V mládeži jste působil v brněnské Technice. Kometa zájem neměla?

To nevím, nikdy jsem ten okolní šum moc nevnímal. V Technice jsem měl svoje místo, nepotřeboval jsem se nijak zviditelňovat. Věděl jsem, že si zahraju, body budu mít a měli jsme i týmové úspěchy. Proto jsem o odchodu vůbec nepřemýšlel. V juniorce už se o mně nějak vědělo, někteří trenéři soupeřů si mě všimli, třeba pan Luboš Rob ze Vsetína. To mě nakoplo a řekl jsem si, že o kariéru zabojuju, že ji jen tak nepověsím. Dodělával jsem střední školu, na to jsem myslel v prvé řadě. Když jsem ji měl, řekl jsem si, proč do toho nepraštit.

Jak to rozhodování probíhalo?

Chtěl jsem pokračovat na výšku, ale v té době, někdy vloni na jaře, přišla nabídka ze Vsetína. Vzal jsem to jako něco, co se neodmítá. Ani nestačily přijít výsledky přijímaček ze sportovní školy na Masarykově univerzitě, kam jsem se hlásil s bráchou, a už jsem byl rozhodnutý. Od té doby dávám sto procent hokeji.

Vsetín vás poslal nejdříve do druholigového Valašského Meziříčí, premiéra v první lize přišla až vloni v listopadu.

Neměl jsem s profesionálním hokejem ani přípravou žádné zkušenosti, začínal jsem od nuly. Všichni ve Vsetíně mi ale pomohli a nasměrovali mě dobrým směrem. A teď se snažím jen dál posouvat.

Říkal jste, že ve Vsetíně z vás dostali pracovitost a další věci. Co to znamená?

Poprvé v kariéře jsem zažil kondičního trenéra, bylo to velké otevření očí, jak se maká a dře, co všechno se pro ten sport dělá. To mě nastartovalo, ale pořád jsem nevěděl, co se bude dít na ledě. Potřeboval jsem čas, abych vstřebal různé systémové věci. Skok do první ligy byl pro mě obrovský.

Musel jste se hodně učit po taktické stránce?

Určitě. V juniorech jsem hrál druhou nejvyšší soutěž a tam prakticky žádný systém nebyl. Nějak jsem si řekli, že potřebujeme vyhrát, dát více gólů než ostatní. To bylo asi celé. (úsměv) Systémové věci pro obránce, křídla a centry ve Vsetíně, vědět, jak si najet, to všechno pro mě bylo nové. Hodně mi pomohli Tomáš Šmerha a Jarda Brož, s nimiž jsem nastupoval. Vděčím jim za to, jak mě nasměrovali.

Pojďme k té extraligové zkušenosti. Jak jste se letos v říjnu dozvěděl o lasu z Pardubic?

Zhruba týden dopředu, přes agenta se ke mně dostalo, že by mohla být taková možnost. Ale rozhodně to nebylo ve fázi, že tam určitě pojedu, prakticky jsem tomu nevěřil. Definitivně jsem se to dozvěděl po rozbruslení, které jsme měli se Vsetínem před zápasem proti Frýdku-Místku. Na další den už jsem hrál za Pardubice.

Měl jste čas to v sobě nějak vstřebat?

Byl to velký šok, pro hlavu i tělo. Ale že to bylo tak rychlé, pomohlo mi to v tom, že jsem byl uvolněnější.

V tom zmíněném zápase proti Frýdku-Místku jste dokonce zkoušel tzv. michigan - gól zpoza branky, při kterém si hráč nabere puk na čepel a zamete ho pod horní tyč. 

Ano, pár michiganů už se mi podařilo vstřelit. Tohle v mém repertoáru je, umím to. Tam jsem to ale hodil brankáři Danu Dolejšovi přímo do lapačky. Jako by už na mě čekal, nechápu jak… 

Tak jako byste se tím už ladil do Pardubic, kde se takový gól v aktuální sezoně povedl Jakubu Laukovi.

(úsměv) Je to škoda, mohli jsme se tomu v kabině aspoň zasmát. Mně se to ve druhé lize povedlo asi dvakrát, v juniorech možná třikrát. Je to něco, na co se zaměřuju dlouho. Po tréninku si to zkouším, už to jen piluju.

Technika a šikovnost jsou vaše přednosti?

Bez toho bych se nedostal, kde jsem. Ale teď se zaměřuju na to, abych byl komplexnější. Abych i dozadu byl platný, snažím se některé věci dohnat.

V zápasech za Pardubice jste asi na tyhle parády myšlenky neměl, ne? Jak jste to měl s nervy?

Upřímně, moc nervózní jsem nebyl. Jestli to bylo tím šokem nebo čím… Ale věděl jsem, že na to mám, že si formu z první ligy můžu přenést. Kluci v kabině byli výborní, ať už to jsou mistři světa nebo hráči z NHL. Usnadnili mi to. Myslím, že jsem zahrál docela slušně. Snažil jsem se hrát jednoduše, na druhou stranu kdyby byla šance, určitě bych nějakou blbost zkusil. (úsměv)

V šatně Pardubic jste potkal mistry světa Romana Červenku, Lukáše Sedláka, Libora Hájka nebo Jáchyma Kondelíka. Koukal jste s otevřenou pusou?

Určitě jsem byl víc nervózní z kabiny a seznamování než z té hry samotné. Pardubická soupiska je opravdu nabitá, dělal jsem si v hlavě různé scénáře, myslel jsem si bůhvíco, ale kluci mě přijali skvěle. Nečekal jsem, že mě nějak víc rozpovídají, a nakonec to byla paráda.

Po dvou zápasech jste jel zpátky do Vsetína. Víte, jak to bude dál?

Loučení bylo trochu hektické, asi jsem tam měl být déle, ale i ve Vsetíně se rozjela nějaká marodka a domluvili jsme se, že se vrátím. Dál budu na telefonu a možná nějaká další spolupráce s Pardubicemi přijde.

V té hektice posledních dní jste zároveň ve Vsetíně podepsal novou smlouvu na příští sezonu. Jak se vám na Valašsku líbí? 

Šel jsem z Techniky, kde byla jen kabina a nic víc. Ve Vsetíně máme v šatně prakticky takový obývák, což byla první věc, která mě úplně rozjásala. Potkal jsem kluky jako Erik Hrňa, na které se díváte v televizi. Najednou jste mezi nimi, což mě nabudilo, abych jim ukázal, že na to taky mám. A jinak jsou ve Vsetíně všichni strašně příjemní, nemají problém se vším pomoct. Líbí se mi, jak rodinné to tady je.

Zároveň chce Vsetín dlouhodobě hrát o postup do extraligy.

Jasně, ty ambice jsou hodně vysoko a podle toho se právě i trénuje. Někdy je to dost těžké, bývá to boj s hlavou. Ale taková mentalita tady je, chce se vyhrát každý zápas. To se mi na tom taky líbí.