Skrze otevřené mohutné plechové dveře proniká do dílny dopolední slunce. Na židlích tu sedí dva muži v pracovním. Ve dvoře, kam člověk projde bránou s tak známým nápisem "JZD Mír Neveklov - Středisko Křečovice" a s rudou hvězdou, čekají nyní jediní. Všichni ostatní jsou v polích nad vesnicí. Žně právě začínají. 

"Pracovalo tady tak padesát lidí a byly tu zetory. To až filmaři si přivezli ty modré 'vétřiesky'," vrací se dvaašedesátiletý Vlastík do poloviny 80. let.

Ještě předtím, než vyjede se svým traktorem na pole za kombajny, stihne reportérovi deníku Aktuálně.cz povyprávět řadu vzpomínek na to, jak tady vznikala Vesnička má středisková.

"Hrál tam i náš bobík," prohodí. Když jeho mladší kolega nechápe, dodá: "No ten pes Ťapka od toho malíře, kterého hrál Zdeněk Svěrák, byl náš," směje se. 

V Křečovicích to prý během natáčení každý den žilo hned od rána. Hlavně díky obecní hospodě na návsi, tam se pily kořalky od začátku dne. Někteří herci přišli a objednávali nám všem," vrací se Vlastík do prázdnin roku 1985.

S tím, jak technik líčí své čtyřicet let staré vzpomínky, silně kontrastuje současný stav Křečovic. Především tedy náves, kde se natáčela řada velkých scén nesmrtelné veselohry včetně poutě. Mrtvá je hlavně kvůli mnoho let zavřenému hostinci U Kohoutů. 

V minulosti se sem sjížděli mladí z velkého okolí na diskotéky či zábavy, což prý dobře Vesnička má středisková zachytila. "Chodili jsme sem pěšky až z Neveklova, to máte nějakých sedm kilometrů. No a když byly žně, to jsme šli rovnou ze sobotní zábavy v neděli ráno na pole," vzpomíná další z dlouholetých zaměstnanců zdejšího družstva, který už od 90. let jezdí s kombajnem. 

Starosta Robert Nečas ale odmítá, že by nefunkční hospoda měla zásadní vliv na místní blahobyt. "Nehrozí, že když mají chlapi žízeň, nemají si kam zajít na pivo. Funguje tu několik soukromých klubů," přibližuje Nečas ve své kanceláři sousedící se zemědělským dvorem.

Obecní úřad chtěl prý velkou restauraci s kuchyní a společenským sálem několikrát koupit, ovšem s majitelem se nikdy nedomluvili. A teď už by prý Křečovice stejně do takové investice nešly.

Jenže řada místních reportérovi deníku Aktuálně.cz potvrzuje, že právě absence klasické hospody je velkým tématem. "Já bydlím na kopci a až dolů k rybníku, kde se v létě čepuje, chodit fakt nebudu. Chlapi si prostě kupují domu lahvové a ven už spolu nechodí," krčí rameny jeden ze zemědělců.

Že byl statek zdejším hlavním zaměstnavatelem, jak ostatně dobře vykresluje i Vesnička má středisková, potvrzuje také Nečas, který v Křečovicích starostuje už čtvrté volební období v řadě. Ve statku pracoval od roku 1984, nicméně u natáčení nebyl. "To jsem zrovna sloužil na vojně," říká.

Dřív měl prý zato, že se film natáčel i v jeho současné kanceláři - že posloužila jako místnost, v níž pracoval filmový předseda zemědělského družstva. Pak mu ale prý někdo z fanoušků snímku řekl, že je to omyl.

"Mám pod sebou čtrnáct osad, jsme obec středisková," zmiňuje ovšem další paralelu s filmem. "Není den, aby se před tou plechovou bránou někdo nefotil," ví, že Křečovice jsou častým cílem výletů. Zároveň byl prý ale nechtěl, aby se z vesnice s osmi stovkami obyvatel a pěti sty chat stalo turistické eldorádo. Když už pod Křečovice navíc jedno patří - slapské rekreační středisko Živohošť.

Rákosník na kolotoči

Jedním z členů devítičlenného zastupitelstva je tu i Petr Rákosník. Automechanik, patriot a ochotnický herec, který má stejné příjmení jako hlavní hrdina firmu. Tvrdí, že podle slov příbuzných jejich jméno tvůrce komedie skutečně inspirovalo. 

Autodílnu, u jejíhož vchodu visí velký nápis STS Chvojkovice Brod, provozuje v budově bývalého lihovaru. A jen pár metrů od rybníka, který si režisér Oldřich Lipský vybral v 70. letech pro natáčení jiné veselohry. Právě tady totiž Luděk Sobota ve filmu "Jáchyme, hoď ho do stroje" utopil svůj zetor jménem Máňa. "Do té vody s ním vjel můj táta," směje se dnes Rákosník.

Jako scenárista je pod oběma úspěšnými komediemi podepsán Zdeněk Svěrák. A jako herci zase rodina Rákosníků. I malý Petr se totiž dostal před kameru - už jako devítiletý ve snímku Vesničko má středisková.

"Když se natáčela pouť, seděl jsem na tom dětském kolotoči hned za Otíkem. Já v modré košili, bratr v oranžové," zamyslí se. A ve vzpomínkách si vybavuje celý tenhle natáčecí den. 

"Pouť byla od rána do večera, jako děti jsme měli všechno zdarma - atrakce i cukrovou vatu. Jediné, co jsme nemohli, bylo střílet ze vzduchovky," směje se. "A dost jsme si i vydělali. Dostal jsem 110 nebo 180 korun, což tehdy bylo dost, vezměte si, že můj táta bral v družstvu 1600 za celý měsíc!" počítá.

Petr Rákosník a další desítky místních lidí, kteří si ve filmu zahráli, pak byly jedněmi z prvních diváků. Barrandovští tvůrci jim připravili speciální projekci v kině na náměstí v Neveklově. 

To není Pávek, to je Cuhorek

Zatímco Rákosník s reportérem deníku Aktuálně.cz hovoří o čtyřicet let starých zážitcích, z protějšího kopce sem doléhá hučení dvou kombajnů. V roce 1985 u strojů sekundovaly kamery a slavní herci, letos jsou na to místní zemědělci jako obvykle sami.

Nikoliv v modré "vétřiesce", ale v oranžové tatře projíždí po čerstvě posekaném strništi směrem ke kombajnům Ladislav Cuhorka. Zatímco mu velký stroj do korby sype sklizený pivovarský ječmen, "pokračovatel" filmového Karla Pávka se svěřuje, že je velkým milovníkem filmu.

Ostatně jako všichni ostatní zaměstnanci zdejšího družstva, s nimiž reportér mluvil. A i když už jim Štefan v hnojícím čmeláku na pomoc jako v komedii nepřiletí, některé podobnosti si současné žně s těmi filmovými dodnes drží. Třeba to, že se sklízí až do tmy. 

Nicméně do polí za nimi turisté a fanoušci filmu nemíří. Těm stačí křečovická náves, opuštěný hostinec, hřbitov a stavení s číslem popisným 26. Tedy ona Otíkova chalupa kde žil hlavní hrdina filmu se svými holuby.

Dnes tu hospodaří manželé Havlíčkovi. "Ten dům je od rodiny mojí ženy, bydlel tu její strýc," vysvětluje Karel Havlíček, zatímco jeho manželka uvnitř domu usilovně peče koláče na dceřinu svatbu. "Seznámili jsme se spolu až po tom filmu," reaguje s tím, že neví, jak tu natáčení probíhalo.

Nicméně chtě nechtě se museli smířit s tím, že k jejich plotu a bráně dennodenně přicházejí desítky lidí a všechno si fotí. "Třeba přijede celý autobus, všichni vystoupí a jdou sem," popisuje Havlíček strasti života "u Otíka". Horší prý ale je, když přijdou takoví, kteří přes plot volají nejrůznější hlášky. "Třeba - Otíku, jsi doma?" kroutí Havlíček očima.

Známý dřevěný holubník na dvorku chybí. Havlíček jej ale prý jen schoval kvůli současné opravě fasády. 

Štefan možná přece jen dorazí

Dalším nejfotografovanějším místem je plechová brána zdobící vjezd do statku. Byť se tváří jako originál, který znají miliony Čechů z nestárnoucího filmu, řada místních ví své.

Jde o napodobeninu, kterou musel udělat místní kovář. Původní vrata předtím strhli. "Někteří lidi protestovali proti té rudé hvězdě, že propaguje totalitní režim. Ale tak to není. Jestli něco propaguje, tak jedině Vesničku mou střediskovou," tvrdí dva z družstevníků.

I tahle lokace bude jedním z důležitých míst během akce naplánované na sobotu 13. září. Křečovice si totiž v jeden den připomenou hned tři zásadní události - 675 let od první písemné zmínky, 90 roků od úmrtí zdejšího rodáka a houslisty Josefa Suka a 40 let od natáčení Vesničko má středisková.

Jedním z bodů oslav by mělo být i ochotnické divadelní představení na motivy Vesničky mé střediskové. O hlavní roli se prý rozhodlo rychle. "Rákosník bude hrát Rákosníka," směje se automechanik, který před čtyřiceti lety seděl na kolotoči za tím pravým Otíkem.

A když v rozhovoru s družstevníky na poli přijde v nadsázce řeč i na to, jestli v hnojícím čmeláku přiletí i Štefan, řada z nich nasadí tajemný výraz. Po několika vteřinách mlčení promluví jeden z nich: "Nechte se překvapit. Teda pokud bude hezké počasí."

Video: Drápalíka nepřejeli, pan Pávek už pro zrno nepřijede. Vesnička má, středisková žije žněmi (23. 7. 2025)