Co jste říkal na jízdu českých volejbalistů do semifinále MS?

Bylo to úžasné! Je to skvělý úspěch pro český volejbal, a nejen pro něj, ale pro celý český sport. Dostat se do nejlepší světové čtyřky v jakémkoliv halovém sportu je pro nás ohromné.

U volejbalistů zároveň dost nečekané, že?

Jasně. Ono upřímně, podle skupiny se Srbskem, Brazílií a Čínou se mluvilo o tom, jestli v ní budeme třetí, nebo čtvrtí. Ale porazili jsme Srbsko, začalo se to zamotávat. To k tomu patří, kluci postoupili z těžké skupiny, tím si zasloužili snazší los potom v play off.

Je velká škoda, že to pak nedotáhli až k medaili?

Škoda to je, ale Polsko a Itálie jsou volejbalové státy. Dnes i to Bulharsko s velmi mladým týmem. Jsou to týmy, proti kterým můžete jednou vyhrát, ale je to těžké. A pokud měl někdo vidinu, že Poláky nebude bronz tak motivovat, nebylo to tak. Medaile by pro nás byla z říše snů, ale vždyť i ve čtyřce jsme byli naposled v roce 1970. Buďme nohama na zemi, na tohle čekalo iks generací.

Jenže i kapitán Adam Zajíček si po prohrané bitvě o bronz s Poláky posteskl, že je to málo. Že čtvrtý tým si zakrátko moc lidí pamatovat nebude.

Ano, všichni si pamatují vítěze a medailisty, ale já myslím, že tohle čtvrté místo se u nás připomínat bude. Teď přichází nadějná generace mladíků, takže možná se můžeme těšit, že na to navážou. Jen je potřeba najít nahrávače, který pak nastoupí po Luboši Bartůňkovi. Ten odehrál skvělé MS a distribuce nahrávek je z mého pohledu strašně důležitá.

V semifinále s Bulhary i v zápase o bronz s Poláky prohráli Češi 1:3. Byla medaile blízko, nebo daleko?

Ti soupeři si to pohlídali. Na druhou stranu jsme taky byli bod od vyřazení ve skupině v zápase s Čínou, ve čtvrtfinále měl Írán na ruce skoro rozhodující balon. Štěstí k nám přišlo, takže nechtějme ho mít úplně do konce. Kdybychom vypadli s Čínou nebo Íránem, nikdo by se nemohl divit. Opravdu to čtvrté místo je krásný výsledek, který by každý český sport, možná vyjma hokeje, bral všemi deseti.

Vnímáte výsledek jako velkou příležitost pro další rozvoj českého volejbalu?

Jednoznačně. Zvedá se česká liga, hlavně v play off je velice atraktivní. Pomáhají tomu špičkové týmy Lvi Praha, Karlovarsko a České Budějovice a hodně kluků z české ligy se dostává do nároďáku. To čtvrté místo by zároveň mohlo zvednout i příliv nových hráčů.

Jak je na tom český volejbal teď se základnou mladých hráčů?

U holek je to lepší, u kluků bídnější. Já teď trénuju hlavně beachvolejbal, kde je to krásně vidět. Když vezmete třeba kategorii do 16 nebo 18 let, holky tam mají čtyři nebo pět lig po 16 týmech, kluci třeba jen dvě. Takže holek je jednou tolik. V šestkovém volejbalu holky převyšují kluky až trojnásobně, co se týče pražských soutěží. Základna musí být pevná, aby bylo z čeho vybírat.

Čím to je, že chlapců chodí na volejbal méně než dříve?

Podle mě hlavně velkou konkurencí dalších sportů. Dříve stačilo s volejbalem začít v 11 nebo 13 letech. Na základní škole se dělaly různé sporty a pak jste se začal specializovat. Zato dnes když to dítě neseberete v šesti nebo osmi letech, vezme vám ho fotbal, hokej, florbal nebo jiný sport. Kvůli tomu se začíná brzy.

A nebojuje šestkový volejbal také s plážovou variantou?

Spíše se to různě prolíná. Spoustu hráčů hraje přes léto beach, přeskakuje tam ze šestek. Já trénuju beachvolejbal v pražském SK Hamr, kde máme 400 nebo 500 dětí. U nás je základna velká. Zároveň děláme s holkama pražskou soutěž v šestkovém volejbalu. Mnoho dovedností se učí lépe na pevném povrchu než na nestabilním písku.

Takže beachvolejbal neberete jako konkurenci pro šestkový?

Dobří hráči si najdou cestu jak do šestek, tak do beache. Když hráč nevidí až takovou budoucnost v šestkách, vrhne se na beach. Vždyť Ondra Perušič s Davidem Schweinerem jsou taky bývalí šestkoví volejbalisté, kteří přeskočili na beach až před dvacítkou. To samé Kristýna Kolocová s Markétou Slukovou.

To jste zmínil dva páry, díky kterým i sportovní veřejnost v posledních letech upnula svou pozornost od šestkového volejbalu více k tomu plážovému. Může se to teď změnit? Výborné výsledky má i ženská reprezentace, která hrála Ligu národů a MS.

Je možné, že se to obrátí, ale hlavně je to jeden volejbalový svaz. Když byli Perun s Davem mistři světa, přáli jim to i všichni šestkoví volejbalisté. Teď zase beachaři fandili během mistrovství světa. Je to jedna rodina, chodí se dívat na sebe navzájem. Nemyslím si, že by měli na sebe žárlit nebo si závidět.

Ještě zpět k mistrovství. Když jste byl u reprezentace jako asistent trenéra, snil jste o tom, že by šli Češi na MS tak daleko?

On ten klíč je teď jiný než dříve. Hraje se k. o. systém, čímž neříkám, že je to snazší… Ale dříve bylo těch skupin několik, třeba na tom MS před 15 lety, kde jsme byli naposled. Porazili jsme Bulhary a Čínu, šli jsme do další skupiny, kde jsme porazili Kamerun i USA. Ale pořád to bylo málo, ve třetí skupině jsme prohráli s Brazilci a Němci a už jsme mohli být nejlépe devátí. Současný systém je zase tvrdý v tom, že v play off prohrajete a hned končíte.

Co by měli Češi udělat pro to, aby čtvrté místo z MS nebylo jen ojedinělým výkřikem?

Bylo by skvělé posunout se ve světovém rankingu a hrát Ligu národů (dříve Světová liga, pozn. red.). To máte za sezonu 15 nebo 20 těžkých zápasů proti těm nejlepším, zvedáte se a přibližujete jim. Pokud tam nejste, hrajete s "béčkovými" týmy. Myslím, že za rok bychom se z rankingu mohli do Ligy národů dostat.

Pár týdnů před dospělou reprezentací skončili čtvrtí na MS také čeští volejbalisté do 21 let. A úspěchů v mládeži bylo v posledních letech více.

Ano, v té nastupující generaci máme rozhodně potenciál. Máme dobrou mládež a můžeme reprezentaci vhodně doplňovat. Jen jak jsem říkal, měli bychom najít toho nahrávače, který postupně nahradí Bartůňka.

Na mistrovství zazářil třeba devatenáctiletý blokař Antonín Klimeš. Co jste na něj říkal?

To je supertalent. Dostal příležitost, krásně ji čapnul a myslím si, že do dvou let by měl určitě odejít to Itálie nebo Polska. Na mistrovství předvedl nádherné výkony.

Ještě někoho z českého týmu byste vypíchl?

Všichni kluci hráli dobře. Chytili slinu, dařilo se jim. Ať to byl Zajda jako kapitán, ať to byli střídající hráči, když se zranil Vašina… Hráli jsme týmově, nebylo to jako třeba u Bulharů, kde to táhli hlavně bratři Nikolovovi. I do budoucna by měla jít česká reprezentace touhle týmovou cestou.