Zprávy

Kategorie zpráv

Kategorie ◦ Názory

  10    0    0   20.05.2025

Prezident kolíkuje hřiště pro vznik příští vlády. A dělá to o dost jinak než Zeman

Prezident kolíkuje hřiště pro vznik příští vlády. A dělá to o dost jinak než Zeman; Zdroj foto: Jakub Zuzánek

Minulý týden po setkání se zástupci všech sněmovních stran prezident novinářům řekl, že panuje shoda v tom, že členství České republiky v Severoatlantické alianci a v Evropské unii je v danou chvíli nejlepší garancí bezpečnosti a prosperity naší země. Zdůraznil také, že tuto základní tezi nezpochybnilo ani hnutí SPD Tomia Okamury. A ponechme nyní stranou, že Okamura vzápětí přispěchal s tím, že to tak úplně není.

Každému, kdo by nechápal, jakým směrem ohledně profilu příští vlády uvažuje, v úterý Pavel v podcastu Hospodářských novin Bruselský diktát jasně řekl, že pokud by do příští vlády mířili politici, kteří zpochybňují naše členství v EU a NATO, tak že by je do ní nejmenoval. "Pro mě samotného by to byl problém, pokud bych měl bez výhrady souhlasit s někým, kdo poškozuje zájem této země a jejich občanů," řekl prezident.

Lze to číst i jako transparentní a jasný vzkaz politickým stranám: po podzimních volbách za mnou během sestavování příští vlády nechoďte s kandidáty na ministry, kteří tento zásadní bod nesplňují.

A existuje ještě přímočařejší interpretace. Pokud se v danou chvíli situace jeví tak, že bez hnutí ANO nepůjde sestavit vládu, je to jasný vzkaz Andreji Babišovi, aby případně zapomenul na otevřenou koalici s SPD.

K tomu snad jen dvě poznámky. Vcelku realisticky lze čekat, že Andrej Babiš, pokud volby skutečně vyhraje, bude preferovat vznik jednobarevné vlády, byť skoro jistě menšinové. Navíc ani Okamura svou strategií spočívající v koordinovaném předvolebním postupu s lidmi typu Jindřicha Rajchla svůj koaliční potenciál zrovna nezvýšil. Přesný opak je pravdou - pokud Okamura kolaboruje s podobnými explicitně proruskými zjevy, vlastně tím říká, že do vlády ani nechce.

I tak je to od prezidenta zásadní vzkaz. A dělá to lépe než jeho předchůdce Miloš Zeman, který vždycky čekal, s jakými kandidáty jednotlivé vládní strany přijdou, a teprve potom si vymýšlel důvody, proč je nebude jmenovat. Stačí si vzpomenout na nedůstojné peripetie ohledně nominace Michala Šmardy na post ministra kultury, kterým se nakonec nestal. Zatímco Zemanovy motivace byly skryté a veskrze osobní, Pavel jedná otevřeně a principiálně.


Související zprávy