Když Bruce McLaren 2. června 1970 v pouhých dvaatřiceti letech zahynul při testování závodního vozu, svět motorsportu na okamžik ztichl.

Zemřel nejen výborný pilot a konstruktér, ale i vizionář, který změnil vnímání toho, co může tým ve formuli 1 znamenat.

Od jeho smrti uplynulo právě dnes 55 let, ale značka McLaren stále žije a závodí na nejvyšší úrovni.

Bruce Leslie McLaren se narodil 30. srpna 1937 v Aucklandu. Už jako dítě se musel vypořádat s těžkým zánětem kyčelního kloubu, kvůli kterému strávil několik let v nemocnici a do deseti let chodil s opěrnými dlahami.

To by většinu lidí od motorismu odradilo, jeho to naopak přitáhlo. Otec Les provozoval malou dílnu a garáž, kde měl vlastní závodní vůz Austin 7 Ulster.

Mladý Bruce se v garáži učil základům mechaniky a brzy se postavil na start prvních amatérských závodů.

Průlom přišel díky novozélandskému programu "Driver to Europe", který umožnil mladým talentům závodit v Evropě. V roce 1958 se tak McLaren přestěhoval do Velké Británie a zakotvil u týmu Cooper.

O pouhý rok později se stal ve své době nejmladším vítězem závodu formule 1, když vyhrál Velkou cenu USA v Sebringu. Bylo mu teprve 22 let.

Zatímco jiní závodníci snili o titulech, McLaren se tou dobou už zajímal také o techniku. V roce 1963 založil vlastní tým Bruce McLaren Motor Racing, zpočátku s podporou pouze několika mechaniků a přátel. První vozy stavěli v malé dílně v New Maldenu.

Tým se rychle rozrůstal - nejen díky McLarenovým schopnostem za volantem, ale i díky jeho technické vynalézavosti. Novozélanďan nebyl pouze jezdec. Uměl načrtnout řešení, diskutovat s inženýry i osobně testovat nové koncepty.

Jeho oranžové vozy brzy prorazily ve více kategoriích. Největší úspěchy sbíral tým v americké sérii Can-Am, kde mezi lety 1967 a 1971 dominoval s pěti tituly v řadě.

Sám Bruce McLaren přidal i vítězství v Le Mans - v roce 1966 triumfoval s Chrisem Amonem ve slavném Fordu GT40. Právě v těch letech se tým McLaren vypracoval z garážového projektu mezi světovou elitu.

Osudnou se McLarenovi staly testy na britském okruhu Goodwood. 2. června 1970 testoval nový model M8D, otevřený vůz pro sérii Can-Am.

Při vysoké rychlosti praskla zadní části karoserie, která zajišťovala přítlak. Vůz okamžitě ztratil stabilitu a vyletěl z trati. McLaren zemřel na místě. Zůstala po něm dcera, partnerka Patty a neukončený příběh.

Jeho tým však nezmizel. Právě naopak. Lidé, které kolem sebe shromáždil, se rozhodli v projektu pokračovat. V roce 1974 už McLaren získal svůj první titul mistra světa díky Emersonu Fittipaldimu.

Později následovali James Hunt, Ayrton Senna, Alain Prost, Mika Häkkinen či Lewis Hamilton. Stáj McLaren se stala jedním z pilířů formule 1. A stále nese jeho jméno.

Sir Jackie Stewart, jeden z McLarenových tehdejších rivalů a přátel, později vzpomínal: "Bruce byl neuvěřitelně inteligentní, pokorný a zároveň soutěživý. Uměl spojit závodnický talent s technickým myšlením. Myslím, že dnes už takové typy v motorsportu moc nemáme."

Bruce McLaren byl muž, který nečekal, až ho někdo pozve - udělal si místo sám. V době, kdy nebylo běžné, aby závodník byl zároveň konstruktérem, dokázal skloubit obě role.

Jeho dědictví dnes nese nejen tým v F1, ale i silniční divize McLaren Automotive, která vyrábí supersporty pro běžné zákazníky. Přesto zůstává hlavní odkaz jinde - v přístupu.

"Život se neměří jen počtem let, ale tím, co v nich dokážeme. Když někdo zemře mladý, ale zanechá něco smysluplného, měl jeho život větší cenu než stovka prázdných let," napsal McLaren krátce před smrtí. Jako by ji na sebe přivolal…

Pětapadesát let od jeho tragického skonu připomíná Bruce McLaren víc než jen závodní minulost. Je symbolem víry ve vlastní cestu, odvahy začít a ochoty riskovat - nejen na trati, ale i v životě.