Když se zaváděla EET, to bylo křiku! Řada lidí strašila, že hospody zkrachují a jejich zaměstnanci půjdou o žebrácké holi. Nic z toho se nakonec nestalo.

Když se prosazoval zákon na ochranu nekuřáků, bylo kolem toho stejné divadlo. Ani tehdy se ale žádné drama nekonalo, naopak. Čistý vzduch přitáhl do restaurací novou klientelu.

Obě změny nakonec prostředí zkultivovaly - zákaz kouření pročistil lokály restaurací a zavedení EET zase podnikatelské prostředí. Narovnaly se podmínky, tržby hospod začaly proudit transparentně přes pokladny.

Lék na bezbřehý nepořádek

Jenomže pak se EET zrušila. Co na tom, že fungovala dobře a že se díky ní v restauracích zřídily pokladny, bez nichž už si dnes většina podnikatelů v gastronomii nedokáže své fungování představit. Nikoho netrápilo ani to, že se díky EET zvedla v gastronomii transparentnost, což do tohoto oboru přivedlo řadu nových investorů. 

Vlastní zrušení EET sice nikdo neoplakával, ale digitalizace finančních toků už v českých restauracích zůstala.

Podobná situace, jakou jsme zažili před zavedením EET v gastronomii, ale dnes stále panuje ve zdravotnictví. Bohužel na naše životy a chod celé společnosti má tento bezbřehý nepořádek daleko zásadnější dopad.

Pacienty to poškozuje, pojišťovny vysává

Lékaři totiž informace o zdravotním stavu svých pacientů sdílejí komplikovaně - nemáme jednotný systém ani pravidla. Data se k nim kvůli tomu dostávají často neúplná. Lidé pak podstupují zbytečná a opakovaná vyšetření, lékaři zase činí nesprávná rozhodnutí. Obojí poškozuje pacienty a vysává účty pojišťoven.

Místo aby byla cesta pacienta za léčbou přímočará a jednoduchá, připomíná spíš Brownův pohyb molekul - tedy chaotické rejdění mikročástic, které se sem tam s něčím srazí.

Lékaři nemají průběžnou zpětnou vazbu, neexistuje ani účinná kontrola kvality. Jakékoliv volání po prevenci zase vyznívá do ztracena, protože pacienti nemají jasné informace o tom, co by mohli podstoupit, kdy a kde. Ani jestli jim to něco přinese.

Rafinované argumenty

Víme, že systém marnotratně rozhazuje peníze, ale nemáme způsob, jak tomu rozumně bránit. Nemáme to čím jednoznačně podložit.

To samozřejmě řadě lidí vyhovuje - slyšíme proto, že by pacienti žádné informace mít neměli, protože je to může zmást. Nebo že se jakákoliv digitalizovaná data vlastně nedají dostatečně chránit. Občas se dokonce objeví varování, že jsou stále některé lékařky či lékaři počítačově negramotní a digitalizace by je převálcovala. Zdravotnictví by o jejich služby přišlo a systém by se zhroutil.

Lobbisti ve zdravotnictví zkrátka odstřelují digitalizaci se stejnou vervou, s jakou kdysi zástupci hospodských strašili dopady zákazu kouření. Nebo ničivými důsledky zavedení EET. Na rozdíl od hospodských to ale dělají mnohem rafinovaněji a úspěšněji - samotnou potřebu elektronizace nikdo z nich nekritizuje, spíš se ji snaží jakýmkoliv způsobem účinně blokovat. Jednou vyřazením některých nezbytných komponent, jindy vymýšlením různých komplikujících podmínek.

"Beránku, otřes se!"

Jejich síla je ale bohužel pro pacienty nesrovnatelně větší než u restauratérů. Zdravotnictví tak sice už mnoho let digitalizujeme, výsledek je ale stále v nedohlednu. Elektronizace se stala takovým "beránku, otřes se" - dobře se na ni čerpají peníze z evropských či jiných fondů, cesta je ale daleko důležitější než dosažení cíle. 

Přispívá k tomu i fakt, že jsme digitalizaci svěřili do špatných rukou - tedy do rukou státu. I proto to tak vázne. Svět politiky je totiž ovládán názory voličů a partajních sponzorů. Došlo navíc k tichému spojenectví mezi těmi, kteří se digitalizace obávají, a těmi, kdo se digitalizací živí. A tak elektronizujeme zdravotnictví, ale pod praporem dobrovolnosti. Kdo nechce sdílet data s ostatními, tak nemusí.

Že to takhle nemůže fungovat, je zřejmé. Digitalizace se totiž obyčejně dělá právě kvůli tomu, abychom měli přístup ke kompletním informacím. Jinak to nemá smysl. Takže pokud budeme pokračovat stejným způsobem i nadále, tak nám vynaložené miliardy žádné očekávané ovoce nikdy nepřinesou.

Kurážná rozhodnutí se vyplatí

Dnes už je asi pozdě přehodit výhybku a dát elektronizaci na starost pojišťovnám, které už si s tím do jisté míry poradily a kde už systémy tohoto typu fungují. Budeme muset pokračovat v započatém systému a snažit se v něm udělat pár odvážných změn.

Moc bych si přál, aby se nám digitalizace z "huby do rukou vraziti ráčila". V poslední době se hodně hovoří o tom, že se elektronizace zdravotnictví rozeběhla, tentokrát už doopravdy. Byl bych tomu rád, ale zkušenost nabádá k rezervovanosti. Teprve ve chvíli, kdy můj ošetřující doktor bude mít dostupné všechny informace o mém zdravotním stavu, tehdy budu pokládat digitalizaci za zavedenou.

Zkušenost s EET ukazuje, že přes spousty strachů se kurážná rozhodnutí nakonec vyplatí.