Igorovi je 55 let a jako podnikavý člověk v životě něčeho dosáhl. V Melitopolu, druhém největším městě Záporožské oblasti na jižní Ukrajině, vlastní středně velký byznys a několik nemovitostí. Nežil si špatně, jenže pak přišla 24. února 2022 ruská invaze. Když přijely ruské tanky, Igor stál spolu s ostatními v ulicích s ukrajinskou vlajkou. Ale brzy zjistil, že Rusové žádný odpor tolerovat nebudou.

Když začalo první zatýkání, rozhodl se i s manželkou uprchnout za synem do Kyjeva. Bylo to v době istanbulských jednání a z okupovaných měst se krátce otevřely tzv. humanitární koridory, kterými se dalo vyjet. I tak ale na každém kontrolním stanovišti musel ruským vojákům dávat úplatky, aby ho pustili. Dostal se však na svobodné území.

Jenže po několika měsících, kdy se tísnil se synem a jeho rodinou v bytě v Kyjevě, začaly přicházet znepokojivé zprávy. Nové úřady začaly "znárodňovat" opuštěný majetek. A i na jeho firmy a nemovitosti si někdo začal dělat zálusk. 

Igor přemýšlel. Zvažoval. A nakonec zariskoval. Ženu nechal v Kyjevě a sám odjel do Rumunska. Vycestovat mohl díky zdravotnímu omezení. Z Rumunska pak pokračoval do Istanbulu a odtud odletěl do Moskvy. Čekalo ho letiště Šeremetěvo. Jediné  letiště, skrze které mohou Ukrajinci přiletět do Ruska.

Po příletu prošel tzv. filtrací. Musel zodpovídat otázky, prověřovali ho, důkladně mu projeli telefon. Nakonec ho pustili a on odjel do Melitopolu. Po týdnu dorazil do města, kam by z Kyjeva za normální situace dojel za deset hodin.

Ukrajince nahrazují Rusové

Melitopol, jak ho znal, se změnil. Byl to návrat před rok 1989 a možná i před perestrojku. Lidé se báli o čemkoliv veřejně mluvit, důvěrné rozhovory se vedly potichu v kuchyni. Občas někdo zmizel. Ruští okupanti vyvíjeli na místní tlak, aby si vzali ruské občanství. Igor ho akceptoval taky. Ostatně i oficiální ukrajinská místa doporučují Ukrajincům nejít hlavou proti zdi, ale nechat si Ukrajinu v srdci a občanství přijmout.

Jenže ani to vždy nepomáhá. Neformální dělení ze strany okupačních úřadů bylo jasné - kdo si vzal ruské občanství hned, je občan první kategorie. Kdo si ho vzal až později, je už navždy podezřelý. A některým nepomohla ani ta rychlost.

Původní učitele - i když byli proruští - v Melitopolu nahrazovali ti z Ruska. Místní mafii nahrazovala rusko-kavkazská. Na místo původních policistů přicházeli ruští. Do města se stěhovali Rusové, Kavkazané a obyvatelé postsovětských středoasijských republik.

Igorovi zůstali z minulosti ještě nějací známí a kontakty, většinu majetku se mu podařilo zajistit. Vrátil se k podnikání, ale s tím, že už musel platit výpalné kavkazské mafii. A musel si dávat pozor na to, co říká.

Zvažoval, zda majetky neprodat, ale byznys na okupovaném území funguje jinak. Ceny jsou nízké a kupců ještě méně. Kdo má peníze, je mafie. A ta chce nakupovat nejlépe zadarmo. Igor se rozhodl, že bude pokračovat v podnikání, které mu vynášelo tak akorát na údržbu. A prodávat pod cenou nebude.

Zpátky za rodinou

Igor ale na sobě zároveň cítil čím dál větší tlak a začalo se mu stýskat po manželce a synovi. Nakonec padlo další rozhodnutí. Odjel do Ruska, odtud odletěl do běloruského Minsku, pokračoval autobusem do Varšavy, kde přesedl na vlak do Kyjeva. Opět zhruba po týdnu se tak ocitl na druhé straně fronty.

Na Ukrajině ho nečekala filtrace ani pohovor u tajné služby. Přijet přes Rusko z okupovaných oblastí není zločin. Čeká ho ale podivný rozpůlený život. Nemá sociální sítě, s příbuznými v Melitopolu komunikuje jenom rusky a důsledně jen o zcela nevinných rodinných záležitostech. Snaží se opatrně řídit svůj byznys na dálku a vše prodat, jakmile se naskytne příležitost.   

Video: Šéfredaktor Aktuálně.cz Matyáš Zrno vysvětluje, jak probíhají kontroly na hranicích s Ukrajinou.