Jak se to projevuje v každodenním životě? Začněme na zápase A-týmu. Záhy pochopíte proč.

Tribuny bývají vyprodané. Pohromadě tu sedí rodinné generace: dědečkové, babičky, synové, dcery, vnoučata i pravnoučata. Všichni žijí fotbalem v podání FC Sevilla. Znají všechny klubové songy a zpívají je s neskrývaným nadšením.

Jakmile vstřelí Sevilla gól, rodinné gangy mají v očích slzy štěstí. Takže ihned víte, co pro rodiny znamená, když se jejich dítě dostane do sevillské akademie. Splní se jim celoživotní sen a nesmírně si toho váží.

Tohle pouto se přiživuje naprosto přirozeně. Před utkáním áčka na plochu vyběhnou šesti- a sedmiletí kluci z přípravky. Oběhnou celé hřiště, rukama si buší na srdce a prsty ukazují na klubový znak na dresu. Fanoušci, i ti soupeře, jim mohutně aplaudují. Špunti si odnesou krásný zážitek a taky motivaci hrát jednou za sevillské áčko.

Na vyvolené, kteří se dostanou do akademie, čeká systematická výuka vycházející z jednotné koncepce klubu. Můžeme ji klidně nazvat vlastní DNA, protože se jedná o skutečně vlastní know-how, nikoli o kopírování druhých.

Koncepci vypracovaly chytré mozky sdružené v klubové fotbalové laboratoři. Jde o jakési metodicko-analytické oddělení, které tvoří šéftrenéři. Ti ve spolupráci s datovými analytiky a dalšími odborníky určují kurz. Oni sestavili kuchařku herních principů a návyků. A také metodiku, jak tuto látku postupně hráče učit a naučit.

Centrála není odtržená od reality. Šéfové si nehrají na nedotknutelné vševědy. Osobně netrénují žádné mužstvo, ale nesou odpovědnost za celek. A ten se snaží propojovat.

Vztahy mezi lidmi z hlavního oddělení, trenéry a ostatními pracovníky jsou založeny na důvěře a otevřenosti.

K odstranění bariér mezi nadřízenými a podřízenými slouží i malý detail. Pokud kdokoli sestoupí z kanceláří na trávník, neobjeví se na něm v obleku s kravatou nebo v košili, ale ve stejných teplákových soupravách, jaké mají na sobě koučové a členové realizačního týmu. Poselství tohoto přikázání je jednoduché: jsme všichni na stejné lodi.

Interní vzdělávání, které se v akademii pravidelně děje každé čtyři, respektive šest týdnů, se nese v podobném duchu. Kdo něco ví lépe než ostatní, ten přednáší.

Nebo trenéři sami přijdou za šéfy s oblastmi, které by se podle nich měly posunout dál. Všichni pak společně o problému mluví a přemýšlí, co s tím udělat, aby to pomohlo všem.

Aby se nevařilo z vody, mají všichni k ruce objektivní informace. Pořizují se videozáznamy ze zápasů a tréninků mládežnických celků, ale také se permanentně vyhodnocují data jednotlivých hráčů, která poskytuje GPS měření.

Lidé z metodicko-analytického oddělení třeba u jednoho z týmů zjistí, že dostává řadu gólů po vlastních autových vhazováních. Současně se podívají zpětně do tréninkových deníků a sledují, jestli se v tréninku na tohle trenéři zaměřili. A doporučují jim, jak nedostatek vylepšit.

I bago má důležitý význam

Jak se tu učí fotbal? Hrou.

Zároveň tu mládež učí fotbal v zápasových podmínkách. Bago se tu nehraje proto, aby si kluci uměli přihrát čtyřikrát po sobě, ale proto, aby v něm hráči uplatňovali (a tím si i upevňovali) herní principy z koncepce. Aby třeba ti, co jsou uvnitř baga, správně vyráželi na hráče s balonem. Aby hráči, kteří si přihrávají, správně pracovali s prostorem.

Zkrátka, už do nejmenších žáčků se hustí technika ve spojení s taktikou. Že by v přípravce capartům někdo postavil tyče a nechal je mezi nimi se s míčem u nohy proplétat slalomem, to hrozí jen v rámci rozcvičení.

Jinak se jde do malých nebo velkých her. A při nich trenéři hráčům průběžně objasňují, proč je dobré v dané pozici zvolit tohle nebo tamto řešení. Aby špunti porozuměli fotbalu a mohli ho hrát dobře.

Jak se tu učí leadership? Opět přirozeným způsobem: starší kluci se starají o ty mladší.

Do akademie docházejí různí externí lektoři. Učí kluky a holky finanční gramotnost, sociální interakci, bezpečné chování na sociálních sítích nebo nutriční základy.

Na vzdělávání tu je kladen obří důraz. Trénuje se výhradně v odpoledních hodinách. Před pátou odpolední svezou autobusy děti ze škol (akademie nemá žádnou speciální školu, do které by posílala kluky a holky) a pak se jde na trénink. Jen dorostenci někdy začínají přípravu i dopoledne.

Ani kluci, kteří už v akademii proniknou do prvního seniorského týmu, nedostávají žádné úlevy z vyučování. Vrátí se nad ránem z ligového tripu a po krátkém spánku šup do školy.

Psychologové i pro táty a mámy

O mentální odolnost a duševní rovnováhu mladé fotbalové generace se v Seville starají tři psychologové na plný úvazek. Nevěnují se jen hráčům, nýbrž také trenérům nebo rodičům.

Rodiče podepisují při přijetí potomka do akademie etický kodex. Jsou v něm zakotveny zásady chování během zápasů (na tréninky rodiče nemají přístup), komunikace s trenéry a podpůrná role tátů a maminek v souladu s principy akademie.

Psychologové si jednou za čas pozvou rodiče daného týmu a proberou s nimi, jak se jejich synové a dcery v akademii chovají a jak by oni mohli přispět k tomu, aby se co nejlépe připravili na život - buď profesionálního fotbalisty, anebo na život člověka, který se bude živit něčím jiným. Opět platí: kdo se jasným pravidlům nepodvolí, má smůlu.

Ochranka dohlížející při mládežnických zápasech na pořádek sleduje permanentně, co rodiče vzkazují na hřiště. Jestli jejich hlášky nemohou způsobovat to, že děti budou brát chybu negativně.

Když to kdokoli z rodičů s radami přežene, vyfasuje žlutou kartu. A čeká ho pohovor u ředitele akademie a psychologa. Červená karta znamená, že už se rodiče na zápasy svých dětí nepodívají.

Vysvětlení tohoto opatření? Máme v akademii nejvzdělanější trenéry, vyskautované hráče s největším potenciálem pro naplnění našich požadavků a snažíme se jim vštípit správné chování na hřišti i mimo ně. Proto nejde, aby kdokoli z rodičů říkal hráčům něco úplně jiného a nechoval se tak, jak chceme my.

Sergio Ramos, mistr světa, dvojnásobný evropský šampion a pětinásobný vítěz Ligy mistrů, a další plejáda hvězd jsou důkazem, že se to daří.