10 0 0 16.07.2025
Ve prospěch kanárků tehdy hovořily nejen předchozí výsledky, ale i fakt, že světový šampionát hráli před domácím publikem.
V rozhodujícím zápase však Uruguayci prokázali lepší nervy a nad nervózním soupeřem v zemi, kde je fotbal druhým náboženstvím, zaslouženě zvítězili.
Na konto si tehdy připsali druhý a zatím i poslední titul.
Po porážce Brazilců celá země jako by přestala dýchat, plakali hráči na hřišti i diváci na tribuně.
Tehdejší předseda FIFA Jules Rimet čekal po utkání osamocen u postranní čáry hřiště se Zlatou Niké a nevěděl, co s ní.
Pak zahlédl kapitána vítězného celku Obdulia Varelu, rychle mu strčil sošku, poplácal ho po rameni a tím odbyl celý slavnostní ceremoniál.
Nový obrovský stadion Maracaná v Riu de Janeiro tehdy zažil tuto nejen pro Brazilce sportovní tragédii. V ochozech stadionu zůstali čtyři mrtví. Dva fanoušky zabil infarkt, dva spáchali sebevraždu.
Utkání viděl rekordní a dodnes nepřekonaný počet diváků - na tribuny tehdy největšího stadionu na světě se jich vměstnalo téměř 200 000.
Třetí místo na světovém šampionátu vybojovali Švédové, kteří v Sao Paulu zvítězili 3:1 nad Španělskem.
Senzací mistrovství se stalo špatné umístění anglického mužstva, které například s naprostým outsiderem závěrečného turnaje - týmem Spojených států - prohrálo 0:1.
První titul získala Uruguay v roce 1930 na domácí půdě na vůbec prvním světovém mistrovství.