Když deset karvinských statečných o víkendu vydřelo výhru 2:1 na hřišti Slovácka, ostrůvek skalních příznivců hostů začal skandovat: "Martine, zůstaň!"

Prosili takhle kouče křtěného Vltavou, a to Pražáci nejsou ve Slezsku zrovna dvakrát v oblibě. O to větší pocta z tribun to byla.

"Jsem dojatý, jaký vztah ke mně mají," reagoval zjihlý Hyský. "Je to ale zásluha celého týmu, nechci to vztahovat jen na sebe. Tu práci odvádíme na sto procent," doplnil.

Pak připojil, že brzy se všichni o jeho budoucnosti dozví víc. V pondělí začalo přihořívat: v Plzni po mrzuté prohře se Zlínem skončil trenérský pardál Koubek.
Tým dostal zatím na povel asistent Marek Bakoš, ale nitky nového hlavního kouče v kuloárech míří k Hyskému.

Kdo to je? Žádný sebestředný narcis toužící být neustále v záři reflektorů. Naopak týmový hráč se vším všudy a slušňák, kterých je v jadrném fotbalovém prostředí menšina.

Bylo tomu tak, už když začal kopat do míče na pražském sídlišti v barvách FC Háje Jižní Město. Vydržel tam do čtrnácti. Pak si ho vyzobla Slavia Praha.

Přemýšlivý obránce či defenzivní záložník, tak zněla jeho základní hráčská vizitka. Nejvýraznější přednost: dobré čtení hry a prostoru. A také tvořivost.

Nikdy nebyl klasickým zadákem-odpalovačem, ale defenzivním hráčem preferujícím přihrávku před bezduchým odkopem míče do páté řady na galerii.

S touto výbavou se dopracoval ke slušné kariéře. Za slávistické áčko odehrál 128 prvoligových zápasů. V sezoně 1995/1996 s červenobílými oslavil mistrovský titul.

Prosadil se v reprezentačním týmu do jednadvaceti let. Zkusil si zahraniční angažmá ve Švédsku, v Rusku a v Německu.

Jenže, když si dělá zpětně inventuru vlastního hráčského období, najde na ní mouchy.

"Na nic si nestěžuju, jsem rád za to, jaká moje kariéra byla. Ale moje sny byly trošku vyšší," přiznává na rovinu Hyský.

"V dorosteneckých kategoriích jsem byl reprezentantem, jako hráč vychovaný Slavií jsem brzy nakoukl do A - týmu a v sezoně 1995/1996 jsem vyhrál titul. Ale když jsem pak uzavřel kariéru, nedokázal jsem naplnit úplně všechno, co jsem si vysnil. Nezahrál jsem si nikdy za reprezentační áčko, i když jsem byl od toho kousek."

Ať to hráče baví

Sny si teď nyní může plnit i jako trenér. Jak se na pozici kouče ocitl? Tak nějak přirozeně.

Tady jsou detaily: "V roce 2010 jsem se vrátil z Německa, kde jsem jako hráč působil šest let. Končil jsem v Offenbachu ve třetí německé lize. Přišel jsem do Kladna, kde měl klub problémy a neplatil. Pak jsem se dostal Kunic. Tam jsem začal s Marcelem Ličkou pomáhat trénovat přípravky. A cítil jsem, že bych chtěl trénovat. Nato jsem začal hrát v Královicích pražský přebor, kde později skončil trenér a domluvili jsme se, že budu dělat hrajícího trenéra."

A bylo to.

Nová práce ho absolutně pohltila. A protože je cílevědomý a inteligentní, moc dobře si spočítal, že si na střídačce nevystačí pouze se zkušenostmi hráče.

Není typem internacionála, který odloží kopačky a rovnou se přesune k trénování seniorského áčka. Protože přece všechno sami na trávníku zažili a stačí jen zkopírovat tréninky.

Hyský tomuto omylu nepropadl. Věděl, že role hráče a kouče jsou dvě odlišné profese a že dnes se hraje zcela jiný fotbal než před pěti lety. Natož před deseti či dvaceti. A tak si skládal dohromady a postupně prošlapával vlastní trenérskou cestu.

Jak by fotbal, který vyučuje, popsal? "Moje první krédo je: Hráče, které vedu, to musí v první řadě bavit. Snažím se dát každému důvěru a říkám mu: Buď odvážný, dovol si!" prozrazuje.

"Chceme hrát totiž aktivně a konstruktivně. Tyhle principy se snažím společně s realizačním týmem do kluků dostávat a mám od nich dobrou odezvu. Co jsem v profesionálním fotbale, hráči to vnímají dobře a jsou rádi," dodává.

I když se na první pohled jeví jako kliďas, který nic nehrotí, má velmi soutěživou povahu.

"Většina hráčů, která se dostane na úroveň, na jaké jsem byl já, v sobě musí mít lásku ke sportu a také touhu vyhrávat. Musí mít prostě v sobě vítěznou mentalitu. Já jsem ji celou kariéru v sobě měl. A asi to mě nakoplo k trenéřině. A pak i nějaký fotbal, který se mi líbí a který si myslím, že může být úspěšný," rekapituluje.

Z Královic znovu do Slavie

Co přesně se pod tím skrývá, se mohli fotbaloví fanoušci brzy přesvědčit. Kam Hyský usedl na střídačku, tam bylo rychle poznat, co hodlá do mužstva napumpovat. Byť startoval v době, kdy se rozehrávka odzadu ještě moc nenosila, šel nebojácně proti proudu.

"V Královicích se hrálo ještě na libera a dva předstopery, styl byl hodně defenzivní. Od obránců se nevyžadovala žádná nadstavba. Mně to vadilo, protože jsem vyrůstal jako střední záložník. Až potom jsem se posunul dozadu na stopera a předstopera. Ale pořád mě bavil konstruktivní způsob hry. Proto jsem ho zavedl i v Královicích. I tam jsem chtěl dokázat, že se dají uhrávat výsledky i konstruktivní hrou. Pak jsem měl štěstí, že mě vzal Jirka Plíšek do akademie Slavie," líčí.

Bylo to oboustranné štěstí. Hyský se totiž u mládeže v Edenu vypracoval mezi nejzajímavější kouče. Proto putoval do spřátelené Vlašimi, kam Slavia lifrovala mladíky, aby se adaptovali na dospělý fotbal. Hyský druholigový tým vytáhl až do play off o postup do nejvyšší soutěže.

Ovšem u blanických rytířů si vyzkoušel také odolnost vůči tlaku nepříznivých výsledků.

"Druhý rok ve Vlašimi už jsem byl prakticky vyhozený, protože začátek nám vůbec nevyšel. Bylo to dané hlavně obměnou mužstva. Začali jsme pracovat vlastně s úplně novým kádrem a po šesti nebo dokonce sedmi kolech jsme měli ve druhé lize nula bodů," vzpomíná Hyský.

"Na profesionální fotbal to byla neúnosná situace, takže jsem rozuměl, že přišly i myšlenky na to mě odvolat. Tenkrát mě podržel pan Tvrdík, protože mezi Vlašimi a Slavií byla spolupráce. Jeho zásahem jsem zůstal na pozici trenéra."

Karviná vyhrála nad Boleslaví

Tenkrát samozřejmě stokrát sám sobě pokládal otázku: Neměl bych pod tíhou nulového zisku poněkud změnit principy, na které sázím. Jak se rozhodl?

"Zůstali jsme u našich principů. Neřekli jsme si: Teď to stáhneme, přečkáme to a ono se něco urodí. Ne. Hráli jsme pořád aktivně. Akorát jsme trošku vsadili na jiné hráče a otočilo se to," vybavuje si dodnes.

Jeho charakter prověřila i nabídka z Karviné. Upřímně - chtělo by se vám z hlavního města putovat za prací až do Slezska? Zvláště když máte i laso z Mladé Boleslavi, která je Praze na dohled?

Hyský však neváhal a vybral si stěhování daleko od domova. Oslovil ho projekt zbavit Karvinou nálepky klubu pendlujícího mezi první a druhou ligou. Jak se mu to daří? Vodítkem budiž aktuálně pátá příčka karvinské party v ligové tabulce dosažená nikoli zanďourem, nýbrž atraktivním fotbalem.

"Samozřejmě ne vždycky to přinese výsledek a někdo možná pak namítne, že to je až moc odvážné. Já na to odpovídám, že jako trenér nemůžete garantovat výsledek, ale můžete garantovat způsob hry a principy, které si stanovíte. Za tímhle jdu," říká rázně Hyský.

Ale nebyl by to on, kdyby hned nezdůraznil, že bez skvělých spolupracovníků by nic nezmohl. "Kondiční trenér Petr Hejný je se mnou už čtvrtým rokem. Měl jsem obrovské štěstí, že jsem tohohle kluka potkal. Jednak si sedíme lidsky, ale hlavně jeho odbornost a schopnost předávat informace jsou mimořádné. Má dvě malé děti, přitom byl ochoten se s rodinou sebrat a jít se mnou přes celou republiku. Jsem mu moc vděčný a jsem rád, že ho mám," chválí.

"Druhého, kterého chci zmínit, je Vašek Winter, trenér brankářů. Má rodinu, která musela zůstat v Praze, a já si velmi vážím, že šel do Karviné se mnou," přidává.

Dojde záhy na další stěhování? Na odpověď se možná nebude čekat dlouho.