Bylo pro vás udělení řádu překvapením?

Já vlastně sám doteď nevím, o co přesně šlo a co se přesně stalo. Ale je to pro mě naprosto mimořádná, nečekaná a dojemná záležitost, protože papežské řády se neudělují každý den. A rozhodně se neudělují někomu, komu je čerstvě padesát. Jsou to spíš záslužné řády pro ctihodné kmety církve.

Takže čím jste si ho zasloužil?

No, já opravdu sám nevím, ale asi to bylo za moje filmy, za Anděla Páně 1 a 2 a za evangelizaci, kterou ty filmy přinášejí. A taky za to moje několik desetiletí trvající působení v kulturním prostoru této země. Říkám bez vytáček, že jsem katolík, zastávám křesťanské hodnoty, zastávám se církve, papeže i biskupů.

Odkud ta iniciativa ohledně udělení řádu vzešla?

Sám nevím, kdo to na mě naprášil, ale nejvíc prstů v tom má asi papežská nunciatura v Praze, která bedlivě sleduje kulturní dění v této zemi, a tak tipuju, že se asi tohle všechno sečetlo dohromady.

Jak jste se to dozvěděl?

Zavolal mi sekretář arcibiskupa, jestli budu na Národní svatováclavské pouti ve Staré Boleslavi. A já říkám, že ano, jako každý rok. Sdělil mi, že mě možná čeká překvapení. Když jsem přijel, posadili mě za Václava Klause a vedle Jiřiny Bohdalové, a tak jsem myslel, že to mělo být to překvapení.

A pak to přišlo…

Ano. Já jsem byl úplně šokovaný, nemohl jsem tomu uvěřit. Já jsem se opravdu málem zhroutil, nemít vedle sebe Magdalenu, svou ženu. A to by byla ostuda, zhroutit se v přímém přenosu před arcibiskupem. Byl jsem moc rád, že ji mám vedle sebe, nejen proto, že mě udržela vestoje, ale i proto, že bez ní a jejích zásluh bych se já sám k ničemu nedopracoval. Byla to krásná symbolika, že jsme rodina, že jsme manželé a papež samozřejmě podporuje rodinu, manželství… 

V tu chvíli jste si už uvědomoval, co jste dostal?

Ano, cítil jsem, že je to mimořádná událost, která prostě není s ničím srovnatelná. Je to záležitost přesahující Českou republiku. To je věc, která vyjadřuje vůli papeže vůči miliardě katolíků. Vyšší ocenění, než jsem dostal v neděli od svatého otce, už nedostanu. To už nic nepřebije. Ani Oskar, ani nějaká cena z filmového festivalu. Já jsem si zažil v neděli vrchol svého života, teď už půjdu jenom dolů (smích).

Neuvažujete nyní nad tím, že byste natočil Anděla Páně 3?

To záleží na Pánu Bohu. Jestli si to bude přát, tak bude, když ne, tak ne. Ale já mám teď v nebi velmi silného přímluvce, a to je Jirka Bartoška. A já věřím, že on to tam dokáže nějak zařídit a vylobovat. On tu roli miloval, byl strašně šťastný, že může hrát Pána Boha. Vždycky na Vánoce, když to televize hrála, jsme si o tom vyměňovali esemesky. Já si myslím, že Pán Bůh brzy promluví…

Měl jste při natáčení Anděla Páně nějaké postranní evangelizační úmysly?

Mě ve víře vychovala babička, to je to předávání víry, to je to "dědictví otců, zachovej nám pane". A já si někdy v tom roce 2004 uvědomil, že všechny babičky jsou už v hrobě nebo na nebesích a že je tu víru potřeba předávat nějakou jinou formou, třeba právě skrze film nebo pohádku. Aby se lidé taky dozvěděli, že nad námi něco je, co nás přesahuje, že je tu nějaká nebeská rodina, svatí, kteří nám pomáhají, že existuje svatá Lucie, která rozsvítí noc, svatý Martin, který pošle koně, a tak. Takže ano, mělo to v sobě i evangelizační rozměr, ale moje povaha taková není, že bych chtěl vzít baseballovou pálku a lidem tu víru mlátit to palice. Jestli evangelizace, tak laskavostí, humorem, láskou, něhou… to je cesta, kterou jsem já chtěl Pána Boha přiblížit ateistickým Čechům.