Bartali se narodil 18. července 1914 ve vesničce Ponte a Ema nedaleko Florencie.

A byl to typický Toskánec - pracovitý, tvrdohlavý a hluboce nábožensky založený.

První velký úspěch zaznamenal v roce 1935, kdy se stal mistrem Itálie. Hned následující rok vyhrál Giro d'Italia a slavný závod pak vyhrál ještě dvakrát (1937 a 1946). Dvakrát se také radoval z vítězství na Tour de France (1938 a 1948).

Železný muž, jak byl nazýván, byl velkým soupeřem o pět let mladšího Fausta Coppiho, který na Giru triumfoval pětkrát a na Tour de France rovněž dvakrát.

Oba spojoval podobný osud - jejich sportovní kariéra byla přerušena druhou světovou válkou, a tak přišli o nejproduktivnější léta, oběma zemřel bratr při nehodě, oba nějaký čas soupeřili ve stejném týmu Legnano.

A italské fanoušky rozdělili na dva tábory - zatímco slušňák Bartali, který se před každým jídlem modlil a nesnášel, když kdokoliv v jeho okolí klel, byl uctíván především na zemědělském jihu, bouřlivák a bohém Coppi byl hrdinou průmyslového severu.

Sportovní kariéru ukončil Bartali poté, co se zranil při dopravní nehodě, v roce 1954 ve čtyřiceti letech - trvala téměř dvě desetiletí a v dějinách cyklistiky je jednou z nejdelších.

Ještě pozoruhodnější a úctyhodná však byla jeho činnost během druhé světové války. Detaily o zásluhách slavného závodníka přitom vyšly pořádně najevo teprve před pár lety díky jedné univerzitní studii.

Bartali začal v roce 1943 už coby vítěz Tour de France a dvojnásobný šampion Gira pracovat pro odbojovou organizaci.

Hluboce věřící toskánský katolík pomáhal k záchraně Židů jako kurýr, když pašoval jejich fotografie do kláštera, kde se padělaly dokumenty. Snímky schovával do rámu kola a řídítek.

Hlídkující vojáci se domnívali, že mu jízdy z Florencie do San Quirico nedaleko Assisi dlouhé 380 kilometrů slouží jen jako trénink.

Ve sklepě svého domu také ukryl židovskou rodinu, a jejím členům tak zachránil život. Při výslechu ve Florencii mu nacističtí pohlaváři vyhrožovali smrtí, Bartali přesto nic neprozradil.

Svými činech se ani po válce nijak nechlubil. "Některé medaile mají viset na duši, ne na hrudi," prohlásil. 

"Člověk musí dělat dobré věci, ale neměl by o nich nikomu říkat. Protože to pak využíváte neštěstí druhých pro svůj vlastní prospěch," vysvětloval v jednom z rozhovorů.

V roce 2018, osmnáct let po své smrti, byl Bartali jmenován čestným občanem Izraele. Jeruzalémský památník holokaustu Jad Vašem mu už v roce 2013 udělil titul Spravedlivý mezi národy. Tento termín se v Izraeli používá pro občany nežidovské národnosti, kteří nasazovali svůj život, aby pomohli zachránit Židy před vyhlazením.

Bartali zemřel ve Florencii v nedožitých 86 letech 5. května 2000.