Když Eva Spáčilová končila po řadě let práci v České televizi, hledala projekt, ve kterém by se našla a viděla v něm hlubší smysl. Tak se dostala k soutěži o nejšikovnější děti Zlatý oříšek, což není zdaleka "jen" o hledání těch nejlepších, protože vyhlášením výsledků kontakt s dětmi nekončí - spíše naopak.

"Tato práce mi dává opravdu velký smysl. Snažíme se dětem věnovat od první chvíle. Ne každý si to v naší zemi uvědomuje, ale je nesmírně důležité podporovat talentované děti, protože ve výsledku se to vyplatí právě i naší zemi," říká Spáčilová. Přidává hned několik příkladů, které jí udělaly obzvlášť velkou radost. Třeba příběh mladého Petra Berana, který se jí svěřil, že až bude velký, tak by rád pracoval jako designér stavebnic Lego.

"Chceme přispět k co největšímu rozvoji dětí, takže jsem pátrala a zjistila, že v Legu přímo v Dánsku pracuje český designér Milan Rejnl," vzpomíná s tím, že mu napsala, vysvětlila, o co se snaží, a Rejnl se v Praze s nadaným mladíkem setkal. "Péťa byl ze setkání úplně nadšený a mimo jiné mu ukázal i své návrhy na stavebnice. Když se to dozvěděl ředitel firmy, která dělá hračky na 3D  tiskárně, začal s Péťou spolupracovat," dodává s radostí Eva Spáčilová.

Ředitelka nadačního fondu se velmi těšila na začátek června, kdy jí začínají přicházet jména a příběhy dětí, které budou rodiče, učitelé i další dospěláci přihlašovat do dalšího ročníku soutěže. i loni odborníci vybrali 20 finalistů a z nich následně i vítěznou sedmičku, která se objevila ve vysílání České televize. Tato televize ukázala vítěze také v letech 2022, 2021 a také v dalších předcházejících letech. 

Proč podporovat nadané děti?

Soutěž má velkou tradici a renomé, letos běží už 27. ročník. O založení se postarala Dagmar Kotmelová, která pracovala řadu let jako vedoucí redakce pro děti a mládež v České televizi. Mimo jiné stála za vznikem kultovních pořadů Vega a Magion. Když v roce 2004 zemřela, převzal organizaci její syn Jiří Kotmel, který je v čele soutěže dodnes a je i předseda správní rady 
Nadačního fondu Zlatý oříšek.  

Společně s Evou Spáčilovou a dalšími spolupracovníky se vybrané sedmičce nejšikovnějších dětí ve věku šest až čtrnáct let věnují i tak, že jim pomáhají s finanční a materiální podporou nebo s vystupováním v médiích.

"V naší zemi je nastavení, že lidé podporují nemocné, handicapované, samoživitele, samoživitelky a další skupiny, což je dobře, ale v případě talentovaných děti si říkají, proč bychom je měli podpořit, vždyť oni jsou na tom určitě velmi dobře. Jenže tak to často není," upozorňuje Spáčilová.

Vysvětluje, že když chce někdo rozvíjet svůj talent, například se věnovat sportu a kulturu na vrcholové úrovni, tak to stojí spoustu peněz. "My jim jako nadace přispíváme například na to, že jim zaplatíme kurz nebo jiné věci, které potřebují k podpoře svého talentu. Ale vždy velmi uvítáme i pomoc dalších," říká. 

Za nejlepšími v péči o talenty zaostáváme  

Eva Spáčilová má díky těsnému kontaktu s rodiči a jejich talentovanými dětmi velmi dobrý přehled o tom, jak funguje ve vztahu k nim český vzdělávací systém. A není to příliš povzbudivé poznání.

"Kolektiv někdy takové děti zatlačuje, aby nevyčnívaly. Jindy mají zase nálepku 'mimoně', případně se jim jiné děti posmívají nebo jim závidí. Naše školství nemá moc kapacitu na to, aby s talenty pracovalo individuálně. Často musejí rodiče hledat podporu mimo školu," lituje Spáčilová. Vzpomíná třeba příklad učitelky, která dávala talentovanému dítěti poznámky, zatímco jiný učitel rozpoznal v žákovi talent a pomohl mu jej rozvíjet.

"Naštěstí se situace ve školách lepší. Jsem ráda, že rok od roku je i víc učitelů a ředitelů, kteří děti do naší soutěže doporučují. Učitelé se snaží pro žáky udělat to nejlepší," chválí posun. Oceňuje také to, že existuje stále více institucí, které se talentovaným dětem věnují. "Ale pořád ještě jsme na tom ve srovnání se západní Evropu hůř. Státní školy se tam těmto dětem věnují víc do hloubky, děti mají větší možnosti rozvíjet svůj talent," tvrdí.  

Podle Spáčilové, která ráda poznává cizí země i kultury, chybí Čechům více sebevědomí. S tím pak souvisí i nedostatečná podpora talentovaných dětí.

"V nejvyspělejších zemích je vidět u mnoha lidí přece jen větší sebevědomí, schopnost se umět prezentovat, být hrdý na různé osobnosti z jejich zemí," míní Spáčilová s tím, že i Češi mají spoustu osobností. "Musíme si víc hýčkat národní sebevědomí, když si vezmete, jaké osobnosti jsme tady měli a kolik talentů tady máme, tak se tím málo chlubíme. Jako bychom někdy potlačovali naše sebevědomí, spíše se snažili moc nevyčnívat a pokorně sklápěli hlavu. Ale i toto se lepší," končí optimisticky.