Dva roky trvalo hledání optimální sestavy pro soutěž sportovních gymnastek na olympiádě v Londýně 1948.

"Zprvu nás bylo sto dvacet šest. Během té doby jsme absolvovaly množství soustředění a závodů," popsala sokolská náčelnice Marie Provazníková náročný výběr ideálního složení.

Do britské metropole nakonec zamířily právě Božena Srncová a s ní Zdeňka Honsová, Věra Růžičková, Milena Müllerová, Zdeňka Veřmiřovská, Olga Šilhánová, Marie Kovářová, Miloslava Misáková a její sestra Eliška.

Právě u Elišky se už během cesty na hry objevily zdravotní potíže a vyšetření ukázala, že se jedná o dětskou obrnu. V té době prakticky neléčitelnou.

Do soutěže místo Elišky Misákové, jež musela být hospitalizována a její stav se prudce zhoršoval, nastoupila původně náhradnice Růžičková a československé družstvo vybojovalo zlato před Maďarskem a USA.

Radost z triumfu však netrvala dlouho. Jen pár hodin po vítězství svých kamarádek dvaadvacetiletá Eliška Misáková v londýnské nemocnici Uxbridge v 7.30 zemřela.

Při slavnostním vyhlášení vítězů byla československá vlajka olemována černou stuhou, Misáková jako jediný sportovec v dějinách olympijských her dostala čestnou zlatou medaili in memoriam. Její tělo bylo zpopelněno přímo v Londýně.

Podle dokumentu Zlato pro Elišku byli již rodiče sester Misákových v roce 1948 po smrti. Eliška měla kromě sestry Miloslavy ještě druhou sestru Marii. Byl to právě Mariin manžel, bývalý pilot RAF, který sportovkyně i urnu s popelem zesnulé Elišky přepravil po olympiádě z Londýna do Československa.

Gymnastky si však ve své vlasti úspěchu neužily. V Československu se totiž naplno chopili moci komunisté, kteří považovali sokolské hnutí za nepřátelské a záhy ho zakázali.

O triumfu v Londýně se tak prakticky nemluvilo a nepsalo. Zvlášť, když se Provazníková ihned po olympiádě rozhodla pro emigraci.

Družstvo olympijských vítězek se rozpadlo, většina z dívek se poté věnovala rodině či civilní profesi. Některé později působily jako gymnastické trenérky.

Srncová se ještě zúčastnila olympiády v Helsinkách 1952, kde získalo družstvo žen bronz. Z londýnských vítězek v něm byla sama…

Po skončení sportovní dráhy pracovala Srncová, provdaná Krejcarová, v Lomnici nad Popelkou jako úřednice v podniku Technolen. Měla dva syny. Věnovala se také trénování a propagaci olympijské myšlenky. V roce 1996 získala cenu ČOV. Zemřela v 72 letech 30. listopadu 1997 v Semilech.

Československá výprava na zahájení olympiády v roce 1948 v Londýně