Honza a Kateřina původně žili v Praze. Ona pracovala v marketingu, on podnikal a vystřídal celou škálu profesí - od barů přes petrochemii až po řemesla. Jednoho léta si ale pronajali chalupu na venkově a zpátky do města už se jim nechtělo.

A tak brouzdali po Líšnici a objevili svůj nový domov. Zchátralý statek.

Majitel ho plánoval v budoucnu využít na důchod, avšak když mu Abtovi ukázali, v jakém je stavu, souhlasil s prodejem. "Poté, co jsme přestavěli chalupu, jsme zjistili, že bude lepší vše zbourat a znovu postavit. Ale tak, aby to sem zapadlo," říká Honza. Vše v původních rozměrech, s respektem k vesnické architektuře. Dnes tu stojí chalupa, hospodářské budovy i moderní stavba, kde cider odpočívá - a všechny se tváří, jako by tu stály odjakživa.

Od truhlárny k cideru

Se ciderem ale nezačínali. Nejprve zde vznikla truhlárna a kovárna. Věnovali se rekonstrukcím domů jejich kamarádů a vyráběli nábytek. Ale nebylo to ono. A pak přišla otázka: Co tady budeme vlastně dělat?

Následně se zrodila myšlenka začít vyrábět cider. Nápoj, který u nás skoro nikdo nepil, často ani neznal. Jenže Abtovým chutnal a věřili, že jablko do české krajiny odedávna patří. A tak to zkusili. První várky ale byly tak kyselé, že je chtěli vylít. Jenže pak přijel lektor z Anglie, který je naučil cider vyrábět - přírodní cestou, bez chemie. "Zjistili jsme, že tomu prostě jen chybí čas, který cider potřebuje," vzpomíná Honza.

Časem se z deseti tisíc litrů stalo 100 tisíc litrů ročně. Začali s investicemi, prodali byty v Praze, které Honza zdědil po pratetě, zasadili stromy a rozjeli byznys. Bez jistoty, bez záruk - jen s vírou, že se jejich dřina a risk vyplatí.

Tátův sad a role

Název firmy vymyslela dcera. Když nesla mošt kamarádovi, zeptala se: "Dáš si tátův mošt?" A bylo jasno. "Všude je babiččina mouka, ale 'tátův' produkt se jen tak nevidí. Tak nám to přišlo super," doplňuje Honza. 

A jak si rodina rozdělila role ve firmě? Honza je ten, kdo cidery vyrábí. Zná všechny technologie, chemii i proměny chuti. Kateřina je srdcem logistiky, zákaznické péče, administrativy. On je neřízená střela, ona brzda. On má nápad, ona ho doladí. Fungují vlastně jako samotný cider - různé tóny, co dohromady vytvoří harmonii.

A jejich děti? Sedmnáctiletý syn jim pomáhá se sociálními sítěmi a nyní vymýšlí chytlavý merch. Časem se do chodu firmy možná připojí i dcera a nejstarší syn. Zatím tak tomu ale není, což Kateřině i Janovi nevadí. "Nemá smysl je do něčeho nutit. My cider vyrábíme pro sebe. Firmu vedeme pro sebe - je to náš život a baví nás to. Neočekáváme, že to mermomocí převezmou. Takhle by to nemělo fungovat. Každý by měl dělat to, co ho opravdu baví," míní hlava rodina.

Práce na pět životů

Abtovi si jsou vědomi, že farmaření a vedení firmy není žádná procházka růžovou zahradou. Právě proto děti do rodinného byznysu netlačí. Práce však mají až nad hlavu. Sady mají na sedmi hektarech, na dalších zhruba třiceti hektarech dělají seno pro koně. Na cider většinou používají staré anglické, francouzské nebo české odrůdy - kvetou později, takže je nespálí jarní mrazy. Každý podzim lisují mošt, který kvasí, zraje a čeká… dva roky, než se dostane do lahve.

Jak sami říkají, práce je tu dost na pět životů - ale udělat si čas na děti, koně nebo tichý večer pod jabloní je základ. "Sice nemáme víkendy, ale zároveň nemáme pracovní dobu. Sice máme zodpovědnost, ale zároveň také máme obrovskou svobodu. A to nám vyhovuje a hlavně nám to za tu všechnu dřinu stojí," říkají.

Limitka vznikne i omylem

Tátův sad dělá nejen klasický jablečný cider, ale i sezonní limitky a limonády. Třeba malinový cider vznikl tak, že kamarádům zbyly tři palety malin z velkoobchodu. Aby nepřišly vniveč, celá vesnice je Abtovým pomáhala přebírat. Manželé si tak potvrdili, že kolem sebe mají skvělou komunitu lidí, která je nenechá ve štychu. Zázvorový cider se pak zrodil úplnou náhodou, když při výrobě limonády čerstvě lisovaný zázvor omylem nalili do nádrže se ciderem místo do nádrže se sodovkou.

"Byla z toho úplně nová chuť. A skvělá. Tak jsme to nabídli lidem a mělo to úspěch," usmívají se. U cideru není striktní legislativa - můžete experimentovat, když víte, co děláte. Ale taky musíte být schopní výsledek zopakovat.

Byrokracie a anděl strážný

Farmaření a rodinná tvorba produktů s sebou přináší také stinné stránky. Největší problémy přináší klimatické změny, málo pomocníků nebo byrokracie. Obří rána mohla nastat, když už schválená evropská dotace na investice do výrobny cideru měla být zpětně zrušena. "Na ministerstvu se najednou rozhodli, že cider nepatří mezi podporované produkty. A vypadalo to, že dotaci, kterou nám už schválili - investici v hodnotě přes pět milionů korun - nám nakonec vezmou. To by nám zasadilo tvrdou ránu," popisuje Honza.

Po měsících vyjednávání a argumentování, že dělají totéž co vinaři, pečují o půdu, jejíž kvalita se díky nim zlepšuje a také, že vyrábějí i limonády - jim dotace nakonec zůstala. Možná díky andělíčkovi, kterého Kateřina koupila v nedalekým Dobřichovicích. "V té době, kdy jsme si mysleli, že nám tu dotaci seberou, jsem domů přinesla andělíčka, který v ruce drží jablko. Honzovi jsem ho přinesla s tím, že nám třeba přinese štěstí. No a druhý den nám přišel dopis od pana ministra s výjimkou. Takže to takhle klaplo. Beru ho jako talisman, který nás hlídá," vypráví "máma Kateřina", jak je Katka uváděna nejen na sociálních sítích Tátova sadu.

Vedro, myši a ztráta kavárenského života

Již standardním problémem jsou pro ně i vysoké teploty a škůdci. Třeba myši. Když jednoho dne Honza kontroloval sad, našel jen klacky bez života. "Začal tahat jeden strom za druhým a zjistil, že nemají kořeny, protože je myši sežraly. To pak těmi stromy mlátil kolem sebe, křičel a říkal něco v tom smyslu, že se na to může vykašlat a že to všechno zapálí a vytrhá ze země," vypráví Kateřina se smíchem. V té době jim ale do smíchu moc nebylo. Druhý den pak objednali nové stromky a šli dál.

A co jim jejich nová životní etapa vzala či dala? "Vzalo mi to určitě kavárenský život. Dobrý kafe a zároveň si pěkně odpoledne posedět a koukat na ten šrumec na ulici," říká Honza se smíchem. "Ale jinak bych řekl, že nám to hlavně spoustu dalo," dodává. "Třeba každodenní pohyb, opravdový kontakt s přírodou. I vědomí, že voda neteče z kohoutku automaticky. A že se musíme o přírodu starat, jinak nás to zničí," shodují se manželé.

Seznamovačka v prádle a péče

Tátův sad si nezamilovala jen samotná rodina a jejich známí, ale i jejich početná skupina zákazníků. Někdy dokonce vznikla přátelství a zažili jedinečné chvíle. "Jednou k nám zase přijela parta barmanů z Kasáren Karlín. Při cestě k nám pěkně zmokli, a tak jsme jim půjčili suché oblečení. Seznamovačka tak vlastně proběhla ve spodním prádle a tím se zaručeně prolomily ledy," vypráví pobaveně.

Když s dvojicí komunikujete, je vám jasné, že jejich úspěch stojí na komunikaci, lásce a autenticitě. "Každý rok se snažíme objet většinu podniků, kde mají naše cidery, a zjišťujeme, jak se jim daří. Když má někdo s něčím problém, hned to s nimi řešíme. Ale musím říct, že od nich slyšíme hlavně pochvaly a vždycky si hezky popovídáme. To nás těší. O své produkty i zákazníky se zajímáme. To je základ. Díky tomu vidíme, že naše práce má smysl, a jsme rádi, že lidem naše produkty chutnají," říká Honza.

A co dál?

"Nechceme žádné výrobní haly. Cílem je rozumný růst v mezích kapacit našeho statku. Zůstat farmáři, kteří vše zvládnou vyrobit a ochutnat sami. S rodinou. Nechceme se z toho zbláznit. Jediné, co si přejeme navíc, je to, abychom stále byli zdraví a spokojení a aby občas zapršelo. Protože bez deště ta jablka nevyrostou," uzavírají táta a máma Abtovic.