Krampol zemřel v nemocnici, v poslední době jej trápily zdravotní problémy.

Před kamerou proslavily herce role charismatických drsňáků, hrál i policisty, třeba Libora Krejcárka v pravidelně reprízovaném seriálu Malý pitaval z velkého města. Diváky - zejména divadelní - dokázal ale také dobře bavit. Zlatou érou Krampolovy kariéry byla v tomto směru 80. léta, kdy v divadle Semafor vytvořil populární dvojici s Miloslavem Šimkem. Krampol, který zemřel v sobotu 26. července ve věku 87 let, se uplatnil také v dabingu, jeho hlas je spojený zejména s Jeanem-Paulem Belmondem. V posledních letech se potýkal s nemocemi, přesto se ale ještě před dvěma roky objevil ve čtvrtém díle filmové série Bastardi.

Krampolovi se někdy přezdívalo "český Belmondo", a to nejen kvůli tomu, že slavného Francouze nadaboval v téměř třech desítkách celovečerních filmů. Oba herci měli společného více: v mládí oběma zlomili nos, oba až do pozdního věku aktivně sportovali a dokázali bavit lidi. Dabování Belmonda převzal po Janu Třískovi a rychle si na něj zvykl.

"Pokaždé jsem už předem poznal, kdy Belmondo klesne hlasem a kdy udělá pauzu. Byla radost ho dabovat," řekl Krampol o šarmantní francouzské hvězdě. Po smrti Františka Filipovského několikrát daboval i rtuťovitého Louise de Funése.

Rodák z Buštěhradu u Kladna (11. července 1938) vyrůstal na pražském Žižkově a historky z doby, kdy s kamarády válčili proti "Karlíňákům", baví i po letech publikum. Vyučil se soustružníkem kovů v Aero Vysočany a pracoval jako údržbář v nakladatelství Naše vojsko. Nakonec se mu podařilo dostat na Divadelní fakultu AMU, kterou absolvoval v roce 1962. Ve filmu debutoval v roce 1958 epizodní rolí v komedii Jána Kadára a Elmara Klose Tři přání.

Větší úlohu dostal v roce 1963 v hudební komedii Bylo nás deset s písničkami Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra, kde ztvárnil jednoho z vojáků základní služby, jejichž "vojnou" se film zabývá.

Od 70. let šel Jiří Krampol z role do role, byť jen vzácně mu režiséři svěřili větší úlohu. Ze známějších například Ženy v ofsajdu, Parta hic či Smrt krásných srnců. Hrál také v televizních pohádkách - asi nejznámější je O princezně, která ráčkovala, kde ztvárnil rádce - nebo seriálech Malý pitaval z velkého města či Synové a dcery Jakuba Skláře. Po roce 1989 hrál například v Nahotě na prodej (1993), úspěšném dramatu z komunistického lágru Bumerang (1996) či seriálu Život je ples. Jeho velkým comebackem měla být komedie Víta Olmera Waterloo po česku (2002), v níž ztvárnil pět hlavních rolí. Ta ale dostala tehdy udělovaného Plyšového lva za nejhorší film roku.

Krampol strávil léta také na divadelních jevištích, byť spíše než jako tradiční herec se prosadil jako bavič. Po krátkém angažmá v Divadle na Fidlovačce zakotvil na devět sezon v Divadle Na zábradlí. Provozoval s přítelem Jiřím Bednářem recesistické pásmo Two man show ve Viole a na jiných scénách, hrál v divadélku Ateliér a krátce byl kmenovým členem hereckého souboru Filmového studia Barrandov. Poté se načas vrátil do Divadla na zábradlí, odkud roku 1983 přešel do Semaforu, kde mu Miloslav Šimek nejprve nabídl účinkování v představení Nezavěšujte prosím, volá Semafor.

Později psali společně hry i povídky, Krampol se stal Šimkovým dalším jevištním parťákem po Jiřím Grossmanovi a dvojici Luděk Sobota a Petr Nárožný. Společně psali hry a povídky a některé jejich scénky zlidověly, například rozhovor s japonským železničářem či se stážistou podniku Špuntana Surio Mario Martinezem Juarezem Ferdinandem. V roce 1990 založili Divadlo Jiřího Grossmanna. Krampol považoval léta strávená se Šimkem za nejlepší ve své kariéře. Přesto se oba herci v polovině 90. let rozešli, mimo jiné kvůli tomu, že Šimek tíhl k politické satiře, která Krampolovi prý nic neříkala.

V roce 1997 se Jiří Krampol představil jako moderátor zábavné televizní show Nikdo není dokonalý na televizi Prima. Vědomostní pořad, který byl podle Krampola spíš "sondou do hlubin neznalosti českého národa" se s přestávkami vysílal 16 let. Později na něj Jiří Krampol volně navázal v talkshow Krampoloviny. Kritiku si populární bavič Krampol, který se politickým tématům ve svých pořadech spíše vyhýbal - "politickou satiru nemám rád jako žánr," řekl například - vysloužil před volbami v roce 2006.Tehdy jezdil s programem Premiéra s premiérem, v němž vystupoval i tehdejší sociálnědemokratický premiér Jiří Paroubek.

Lidi se Krampol snažil bavit do vysokého věku, přestože poslední roky trávil dlouhý čas po nemocnicích. V roce 2022 si zahrál jednu z hlavních rolí ve snímku Stáří není pro sraby, ve stejném roce měl premiéru premiéru i životopisný dokument o Krampolovi Život je sranda režiséra Zdeňka Kováře. Před čtyřmi lety představil představil knihu Nadčasové povídky psané v kavárně Slavia, ve které se věnoval historii divadla Semafor a která obsahuje dvě desítky povídek, které byly součástí představení Besídka zvláštní školy a Besídka bývalých žáků zvláštní školy.

Krampol byl čtyřikrát ženatý, měl dva vlastní syny a dva vyženil. Čtvrtá manželka Hana Krampolová zemřela v srpnu 2020 v 59 letech po dlouhodobých zdravotních problémech. V roce 2018 obdržel od prezidenta Miloše Zemana Medaili Za zásluhy I. stupně za zásluhy o stát v oblasti umění.