Spielbergovi bylo pouhých 21 let, když podepsal sedmiletý kontrakt se studiem Universal. Studiový manažer Sid Sheinberg v mladém režisérovi plném ambicí viděl zlatý důl. Jakmile se ovšem Spielberg octnul na ostrově Martha's Vineyard, který se pro účely natáčení Čelistí proměnil ve fiktivní Amity Island, tyto ambice narazily na realitu. 

Problém byl v tom, že když se Spielberg pustil do adaptování knižního bestselleru Petera Benchleyho, neměl žádné zkušenosti s výpravnější produkcí o mnoha hercích a trikových scénách, natož s natáčením na otevřeném moři. Do té doby režíroval pouze několik televizních projektů a skromnou road movie Sugarlandský expres (1974).

Hlavní atrakcí Čelistí přitom měl být mechanický žralok, resp. žraloci. Zkonstruováni byli celkem tři a všichni dostali přezdívku Bruce (po Spielbergově právníkovi Bruceovi Ramerovi). Spielberg je označil za první primadony, se kterými pracoval. Byli pomalí a dělali si, co chtěli. Třeba se po pár metrech plavby potopili na mořské dno. A už se nevynořili.

Tvůrcům při natáčení na moři nepřálo ani počasí a další faktory. Do záběru občas vplula cizí plachetnice, kamery kvůli vlhkosti selhávaly, sem tam někdo omylem spadl do vody, lodě se potápěly. Podle vzpomínek zúčastněných šlo o logistickou noční můru a na place vládl chaos. 

Kdykoli se něco pokazilo - tedy velmi často -, komentovali to členové štábu větou "Bude třeba větší loď". Když Roy Scheider, hrající šéfa policie Brodyho, během natáčení použil variaci uvedeného výroku, vznikla jedna z nejvíc citovaných a nejčastěji komolených replik filmové historie (Brody říká: "Budeš potřebovat větší loď", nikoliv "budeme").

Herci improvizovali i v jiných scénách a některé klíčové momenty, například slavný monolog Roberta Shawa v roli drsného lovce žraloků Quinta, se přepisovaly na poslední chvíli. 

Nemalá část demoralizovaného štábu byla přesvědčena, že ke dnu půjde celý film. Taky Spielberg později přiznal, že v jednu chvíli zamýšlel bez rozloučení zmizet a uniknout tak hněvu studia i svých frustrovaných spolupracovníků. 

Kamera na hladině a dva zlověstné tóny

Archetypální příběh o strachu a reakcích člověka na nebezpečí byl nakonec dotočen, ale ne bez následků. Rozpočet narostl z přibližně čtyř milionů dolarů na téměř devět milionů, natáčecí plán se prodloužil z plánovaných 55 dnů na 155 dnů.

Filmaři tak skoro na půl roku splynuli se stálými obyvateli Martha's Vineyard. Místní rybáři, kteří si zahráli v komparzu, poskytovali hercům a tvůrcům jídlo a ubytování. Loď jménem Orca, na které se hrdinové filmu snaží ulovit obávaného žraloka, postavil lokální tesař. Ten během natáčení také pomáhal opravovat nespolupracujícího Bruce. 

Věčné technické problémy a nutnost improvizace se ale pro Spielberga nakonec staly darem z nebes. Namísto toho, aby ukazoval žraloka, zaměřil se na hitchcockovské vytváření očekávání, které předchází střetu s monstrem. Také kameraman Bill Butler byl nucen hledat originální způsoby, jak zpřítomnit neviditelnou hrozbu: žluté barely pohupující se na vodě, ve které možná plave hladový predátor, tmavý objekt v dáli připomínající žraločí ploutev… 

K navozování strachu přispívají i hlediskové záběry, umístění kamery na úroveň mořské hladiny, ostré střihy Verny Fields a samozřejmě hudební motiv Johna Williamse. Jen dva zlověstné tóny, nic víc. A přesto z toho byl jeden ze tří Oscarů, které film získal (další sošky byly za střih a mix zvuku).

V dokumentu o natáčení Spielberg vzpomíná, že když si žraločí motiv vyslechl poprvé, myslel si, že si z něj komponista dělá legraci. "To je všechno?", zeptal se Williamse. Ten se jen usmál a přikývl. Když ale Spielberg slyšel hudbu s orchestrem, došlo mu, že Williams onou přímočarostí dokonale vystihl instinktivní chování žraloka mířícího za svou kořistí.

Ze spolupráce mnoha talentovaných lidí tak vzešel syrový, viscerální thriller, dodneška jedna z nejlepších ukázek toho, jak s minimem prostředků efektivně budovat filmové napětí. K tomu, aby se z Čelistí stal obrovský hit, ale bylo třeba i chytrého marketingu. 

Během prvního víkendu vydělal sedm milionů dolarů

Studio Universal do reklamy nalilo skoro dva miliony dolarů a zvolilo bezprecedentní distribuční strategii. Dřív se u podobně očekávaných titulů postupovalo obezřetně. Nejdřív limitované nasazení ve větších městech, zvyšování diváckého povědomí a pozvolná kolonizace mediálního prostoru. Čelisti byly 20. června 1975 uvedeny simultánně do více než 400 amerických kin. Povědomí o filmu pomáhaly vedle populární knižní předlohy šířit i televizní spoty, které tři dny před premiérou opanovaly všechny americké obrazovky.

Taktika zafungovala. Film se stal senzací léta. Už během prvního víkendu vydělal sedm milionů dolarů. Na překonání stomilionové hranice mu stačily necelé dva měsíce. Nakonec vydělal celosvětově skoro půl miliardy. Nikoli zanedbatelný podíl na těchto tržbách mělo i Československo. Do českých a slovenských kin snímek vplul 30. července 1976 se sloganem "Vzrušující boj se žralokem". Do listopadu 1989 jej zhlédly více než dva miliony lidí.

Další miliony vynesl prodej triček, hrnků, hraček a bezprecedentní množství jiných merchandisingových produktů s logem filmu. Nastíněná strategie přitom nepřinesla jen obrovské zisky jedné společnosti, ale změnila pravidla distribuce napříč Hollywoodem. 

Před Spielbergovým trhákem bylo léto sezonou nízkých sázek - kvůli prázdninám a hezkému počasí lákajícímu k pobytu venku se nepředpokládaly závratné výdělky. Po Čelistech se z léta naopak stalo období filmů, od nichž se očekávají nejvyšší tržby. Star Wars, Indiana Jones, Marvel a DC… skoro každý superhrdina v sobě má kousek žraločího DNA.

Ukázalo se, že když jednoduchý příběh, který lze ideálně prodat jednou větou ("žralok terorizuje ostrov"), dobře uchopíte a zacílíte, může se i z filmu nasazeného v ospalém prázdninovém čase stát kulturní událost. Letní premiéry dnes v severoamerických kinech každoročně generují kolem 40 procent všech tržeb.

Plavci se začali vyhýbat moři 

Jako raketové palivo zafungovaly Čelisti i na Spielbergovu kariéru. Film upevnil důvěru Universalu v jeho talent a umožnil mu přejít od menších snímků k obřím produkcím jako Blízká setkání třetího druhu, E.T. - Mimozemšťan nebo Dobyvatelé ztracené archy. Sám přiznal, že nebýt žraločího thrilleru, podobnou režisérskou ikonou by se zřejmě nestal. 

Efekt Čelistí se ale neomezil na Hollywood. Film natrvalo proměnil postoj veřejnosti k žralokům. Pláže, místa letní idyly, se najednou staly nebezpečnými zónami. Plavci se začali vyhýbat moři. Počet telefonátů od lidí přesvědčených, že spatřili žraloka, prudce vzrostl. 

Ze zvířat, která ve skutečnosti jen ojediněle zaútočí na člověka, se staly oblíbené cíle rybářů. Žraločí populace v některých oblastech i v důsledku paniky vyvolané vlivným thrillerem poklesla až o 25 procent. Benchley i Spielberg nad tím později vyjádřili hlubokou lítost a začali se angažovat v ochraně oceánů a ohrožených druhů.

Přes nepopiratelné psychologické a environmentální dopady ale zůstává nejviditelnějším odkazem Čelistí mnohem pečlivější promýšlení toho, jak z filmu udělat hit. Když se dnes podíváme na letní nabídku velkých studií, spatříme samé sequely, rebooty, reimaginace… 

Ve snaze vypočítat úspěch do posledního centu vznikají bezduché algoritmické blockbustery pro všechny a zároveň pro nikoho. Skutečným tajemstvím Spielbergova nesmrtelného filmu byl přitom žralok, který ani neuměl plavat. Možná by Hollywoodu pomohlo ne častější sázení na domnělou jistotu, ale víc odvahy pouštět se do neznáma.