Seděl v člunu obklopený žraloky, zatímco mu docházela pitná voda. Kůži měl spálenou do krve. Na člunu, který se houpal uprostřed Tichého oceánu, seděl víc než měsíc. Vedle něj tělo mrtvého kamaráda.

A on sám měl za sebou zázrak přežití po pádu bombardéru a před sebou další peklo. Louis Zamperini měl jediné - vůli žít.

Byl květen 1943 a letoun B-24 amerického letectva se zřítil při průzkumném letu. Zamperini, tehdy šestadvacetiletý navigátor, se zachytil na záchranném člunu společně s pilotem a radistou.

Pršelo jen jednou za čas, žraloci naráželi do člunu, Japonci po nich dokonce stříleli z paluby letadla. Měli jeden rybářský háček, dvě plechovky vody a pádlo. Po 47 dnech se dostali ke břehu. Jenže to nebyla záchrana. Brzy je našli Japonci.

Zamperini pak strávil více než dva roky v japonských zajateckých táborech. Bití, hlad, nemoci, psychický teror.

Dozorci se na něm vyžívali, zvlášť jeden - muž přezdívaný "Pták". Sadista, který si olympionika vybral jako hlavní terč. "Chtěli mě zlomit. Fyzicky, psychicky. Každý den znovu," řekl později Zamperini.

Nikdy se nezlomil. Když válka skončila, byl jedním z těch, kteří se vrátili domů. Ale vítězství to nebylo. Trpěl nočními můrami, pil, dusil v sobě hněv a bolest.

"Přišel jsem domů jako hrdina, ale uvnitř jsem se rozpadal," přiznal v jednom rozhovoru.

Pomoc přišla z nečekané strany - od víry. Evangelista Billy Graham ho přesvědčil, že odpustit neznamená kapitulaci. A tak Louis odpustil. V roce 1950 se vrátil do Japonska, aby se osobně podíval do očí bývalým věznitelům - a nabídl jim smíření.

"Řekl jsem jim, že jim odpouštím. A cítil jsem, jak mě to konečně pustilo," popsal.

To, co dokázal, si žádný scénárista nevymyslí. Ale jeden o něm natočil film. Angelina Jolie před 11 lety režírovala snímek "Nezlomný", který vychází z bestselleru Lauren Hillenbrandové. A i díky němu dnes celý svět ví, co všechno musel tenhle Američan překonat.

A teď zpátky na začátek. Zamperini vyrostl v Kalifornii jako syn italských přistěhovalců. V dětství neuměl anglicky, měl sklony k průšvihům, utíkal policii. Právě tím se naučil běhat.

Starší bratr ho přivedl ke sportu a rychle se ukázalo, že má běžecký talent. Jako devatenáctiletý reprezentoval USA v Berlíně na poslední předválečné olympiádě.

V běhu na 5000 metrů sice neskončil na stupních vítězů, ale poslední kolo zaběhl tak rychle, že zaujal i Adolfa Hitlera. Ten si ho po závodě nechal zavolat.

Měl běžet i v roce 1940, jenže tyto hry se kvůli válce nikdy nekonaly. A tak na sebe mladík navlékl jinou výbavu - leteckou kombinézu a uniformu. Místo na stadion šel do války. Stal se členem amerického letectva.

Zemřel v roce 2014 ve věku 97 let. Zanechal za sebou víc než sportovní výsledky. Zanechal odkaz. Jeho jméno je symbolem toho, že i když se člověk zlomí, může znovu vstát. A hlavně - že síla ducha dokáže přežít i to, co by zlomilo tělo.

"Nikdy se nevzdávej," říkával. "Nejsi zlomený, dokud se sám nevzdáš." A Louis Zamperini se nikdy nevzdal.