5 0 0 14.08.2025
Řeka Vjosa patří mezi přírodní úkazy Albánie. Jde o jednu z posledních divoce tekoucích řek na starém kontinentu, přesto turistům mířícím do této země zůstává často skryta. Nachází se totiž na samém jihu v albánském vnitrozemí.
I když u města Vlora ústí do Jaderského moře ve společnosti stovek plameňáků, tu největší krásu nabídne v nitru Albánie, kde protéká četnými kaňony, pláněmi a hlubokými lesy.
Scenerie jejího okolí vám snadno navodí pocit, že se nacházíte někde v rakouských či italských Alpách. I Albánci mají svoje Alpy, a to přímo Albánské. Ty se ale táhnou středem severu země. I Vjosa má alpské parametry. Rozpíná se od řeckého pohoří Pindos, kde připomíná typickou horskou bystřinu. Její tok pak sílí, ale zachovává si svou horskou tvář.
Na první pohled vás zaujme tyrkysová barva její vody. V balkánských vedrech pak oceníte její osvěžující chladivost.
Břehy Vjosy nabídnou mnoho zákoutí i pro kempování. Můžete zastavit a užít si noc s usínáním při zvucích tekoucí řeky v podstatě kdekoliv. V Albánii je tzv. freekemping v jejím okolí stále povolen, což už neplatí pro pláže na jihu země, dříve tolik oblíbené nomády.
Koneckonců, pokud jste na Aktuálně.cz četli nedávný článek o tom, jak moc je v Albánii (ne)bezpečno, pak si možná vzpomenete na noční příhodu s rybáři, o kterých jsme si původně mylně mysleli, že nepřijeli kuchat ryby, ale spíše nás. To vše se odehrálo právě na břehu Vjosy.
Vjosa je už několik desetiletí středem zájmu nejen albánských, ale i světových přírodovědců a ekologů. Před dvěma lety jejich zájem vyústil v prohlášení za Národní park Divoké řeky Vjosa, který se stal vůbec prvním národním parkem tohoto druhu v Evropě.
V její celkové délce až 270 kilometrů a povodí s rozlohou 6700 kilometrů čtverečních se nachází jeden z největších ničím nenarušených břehových ekosystémů v Evropě.
Je domovem pro více než 1100 druhů zvířat a rostlin, z toho patnáct druhů je dokonce na tzv. Červeném seznamu ohrožených druhů. Patří mezi ně mimo jiné supi egyptští, netopýři dlouhoprstí, úhoři říční, jeseter jaderský, sněženka královny Olgy nebo balkánský rys, kterých je dle současných statistik na balkánském poloostrově už jen patnáct.
Hodnota Vjosy tkví zejména v tom, že je po celém svém toku divoká. Znamená to, že nikde není přehrazena, ať už z pohledu prevence před záplavami, nebo kvůli hydroenergetickému využití. A to je v Albánii vcelku s podivem. Albánská energetika totiž ještě před dvěma lety byla postavena čistě na vodních zdrojích.
Největší vodní elektrárny se nachází na severu země na řece Drin, kde přehrady daly vzniknout mnoha dnes turisticky oblíbeným jezerům, jako je například Komani. Drin tím ale ztratila svůj divoký přírodní ráz, což se odrazilo na skladbě tamní fauny a flóry.
Po celé Albánii jsou stovky malých vodních elektráren. Jejich výstavba se ale Vjose vyhnula, i když měla v tomto ohledu namále. V jednu dobu se uvažovalo, že na ní bude v rámci posílení energetické bezpečnosti země postaveno celkem až 45 vodních elektráren.
Jedna z plánovaných přehrad už byla dokonce rozestavěna, a to u obce Kalivac, kde ale došlo díky tlaku místních komunit, ale i ekologických organizací ze zahraničí, k zastavení pokračování projektu ještě v jeho rané fázi. Dnes tuto akci připomíná jen tiše stojící bagr zabořený do koryta řeky, nad jejíž hladinu vykukuje jen kabina s hydraulickým rypadlem.
Mimochodem, proti zvažovaným hydroenergetickým projektům na Vjose, které by navždy změnily její ráz, se postavila i řada světoznámých osobností. Mezi nimi byl i hollywoodský herec Leonardo DiCaprio, který před čtyřmi lety burcoval veřejnost k podepsání petice proti výstavbě přehrad. Tlak se nakonec vyplatil a Vjosa je díky vyhlášení národního parku do budoucna chráněna před podobnými zásahy.
Co zajímavého na Vjose vidět? Turisty bezpochyby zaujmou až dramatické a hluboké kaňony mezi vesničkami Përmet, Këlcyrë a Dragot, kde se koryto řeky zahloubí do strmých svahů.
Na svém horním toku Vjosa přijímá přítok Lengarica, který teče úzkou skalní soutěskou dlouhou asi čtyři kilometry a až sto metrů hlubokou, místy pouhé tři metry širokou. Najdete zde i jeskyně, které využívali prapředkové už v době měděné.
Po průchodu kaňony se údolí rozšiřuje a řeka se zde více větví, zejména u města Tepelenë poblíž soutoku s řekou Drino vytváří typická široká štěrková pole s mnoha rameny, oblíbeného to místa pro rekreační rafting nebo koupání.
Mimochodem, nedaleko Tepelenë je i další skrytý poklad Albánie, a to bývalé hornické městečko Memaliaj. Patří k nejchudší aglomeraci v Albánii, ovšem je malebně zasazeno právě do meandru řeky, který obklopují vysoké horské masivy. A turisty zatím také nepolíbeno.
Na dolním toku se Vjosa přeměňuje z více ramen na široké klikaté meandry a nakonec se nedaleko Vlory vlévá do Jaderského moře v rozsáhlé deltě, která zahrnuje i chráněnou lagunu Narta. Ta je důležitým hnízdištěm zejména plameňáků a cenným mokřadním územím, poblíž něhož zrovna vyrůstá nové mezinárodní letiště, které je právě proto trnem v oku ekologickým organizacím.
Tady se ale pozastavit stavbu letiště, které má být důležitou spojnicí turistů na samý jih země, nepovedlo. Mělo být otevřené už letos, aktuálně se s jeho plným zprovozněním počítá až v příštím roce.
Vyjeďte si na výlet podél Vjosy a sami poznejte její krásy. Nabídne jich nespočet a jistě si najdete i svá oblíbená místa, která v tomto článku zmíněna nebyla.