Problém Imagine Dragons tkví především v dramaturgii jejich současné show. Musíme si uvědomit, že masová akce pro šedesát tisíc diváků není o hudbě. Hudba je ve druhém, možná dokonce ve třetím plánu. Je to především představení. Divadlo pro oči doprovázené živou hudbou. Hlavním prvkem takového koncertu je proto vizuální dojem. Samozřejmě, na kouře, čmoudy, velké projekce i světelnou show došlo v odpovídajícím množství. Různé prskavky a rachejtle v programu také byly, ale ani ty nedokázaly zakrýt, že chyběl moment překvapení. Navíc za denního světla, které panovalo víc než dvě třetiny jejich dvouhodinového programu, podobné efekty vůbec nevyzněly. Z dálky viděné kouře pak působily spíš jako že se pod pódiem vaří guláš v polní kuchyni.

Možná, že málo výrazná vizuální stránka přispěla k chladnějším reakcím publika, než je na takových koncertech zvykem. Mohla ho ale také ovlivnit nevyhraněnost struktury celé show. Dramaturgie Imagine Dragons málo vypíchla akustický set uprostřed koncertu, kde zazněla jedna z jejich nejlepších písní Next To Me. Zvláště pak konec koncertu působil poněkud zmateným dojmem - diváci nevěděli, kdy skončil hlavní blok, kdy začaly přídavky a kdy byl definitivní konec. Dohrál jejich slavný Believer a publikum nevědělo, jestli je to už všechno, nebo teprve přijdou přídavky.

Vlažnější, ale na první dobrou rozeznatelní

Kapela stála a padala s charismatickým Danem Reynoldsem, který nejenže zpíval (nic zázračného, ale poctivá práce), ale tu a tam hrál také na piano, a hlavně se blýskl v bubenickém souboji s novým bubeníkem kapely. Kdyby nebylo jednoho většího basového a jednoho kytarového sóla, byli by tam ostatní muzikanti jen do počtu. Stejně člověk neví, co jde od nich a co z počítačů.

Repertoár Imagine Dragons byl jasný. Jejich turné se koná na podporu nového alba Loom. Skladby z něj tvořily zhruba jednu čtvrtinu show. Zřejmě i to mělo svůj podíl na vlažném vyznění show - je to nejslabší z šesti studiových alb, která Imagine Dragons vydali od svého superúspěšného debutu Night Visions z roku 2012, jejich první deska, na níž nebyl žádný světový hit.

Imagine Dragons patří ke kapelám, které dbají na to, aby koncertní provedení jejich skladeb bylo ve svém základu co nejvíce podobné zvuku ze studiové nahrávky. Proto návštěvníci koncertu slyšeli i naživo jejich typický sound, který spočívá v tom, že každá písnička má své pojetí. Byl to tuším Paul McCartney, kdo řekl, že písnička si sama najde svůj kabát. Proto z některých skladeb čouhala country, z jiných pop šedesátých a sedmdesátých let nebo současný pop rock. Vždycky to ale byli na první poslech rozeznatelní Imagine Dragons. V tom je skupina vysoko nad úrovní soudobé, značně degenerované popové scény.

Stálo by za to se zamyslet, v čem je podstata takových velkých akcí. Dnes spíše připomínají velký mítink duší, sociálně spřízněných na základě pozitivního vztahu k oblíbené kapele. Ale i tady jsou různé vrstvy příznivců, od fanoušků její hudby až po obdiv ke zpívajícímu sex symbolu.